Wager

4. Chaptet

16.9.2015- Středa

Seděla jsem ve svém autě a následovala Louise k jeho domu. Autem se mi rozléhalo tiché rádio, které jsem vůbec nevnímala. Moje myšlenky se odebírání k Louisovi a o co se dnes zas pokusí teda jestli. Třeba to včera bylo jen s nouze, že mu žádná nedala a tak to zkusil na mě. Snad se to dneska nebude opakovat jelikož nevím jestli bych se mu dokázala ubránit. Snad nás zase někdo vyruší, ale nevím kdo by šel Louise navštívit.

Louisovo auto spomalovalo a po chvíli i zastavilo. Své auto jsem zaparkoval hned za tím jeho a než jsem vyšla zhluboka jsem se nadechla. Zamkla jsem auto a došla k Louisovi, který už na mě čekal u hlavních dveří. Když jsem k němu došla strčil klíče do zámku a odemkl. Nechal mě vejít jako první a já mu tiše poděkovala.

"Vítej u mě doma! Dáš si něco k pití?"zeptal se mě když za námi zavřel dveře. Když do mých uší dolehlo zacvaknutí dveří, mé srdce se rozbušilo jako bych právě doběhla maraton.

"Džus, děkuju." řekla jsem mu trochu nervozně.

"Jdi si sednout do obýváku a můžeš něco najít na internetu. Notebook tam je na stole." řekl mi než odešel do kuchyně pro naše pití.

Že bych se v něm mílila? Teď se chová hezký ale co se stane třeba za deset minut. Svalí tě na gauč a veme si celou tvoji nevinnost. Přece není tak bez citný. Určitě se v něm mílím a to co se stalo včera byl jen nějaký 'skrat'.

"Tady máš." podá mi sklenici s džusem a já se napiju. Sedne si vedle mě a podívá de mi přes rameno na které si opře hlavu, co jsem našla.

"Myslím si, že tady to by jsme mohli použít." ukáže na jeden článek, který právě naskočil na obrazovku. Jen kývnu na souhlas a opíšu si ho.

"Měli by jsme si dát pauzu už u toho sedíme hodinu." rozválí se vedle mě Louis.

"Asi máš pravdu."

"To víš že mám. Pojď ke mě ať se trochu uvolníš." chytl mě za ruku a stáhl na jeho hruď. Vyděšeně jsem se mu podívala do očí, ale Louis nijak nereagoval. Jediný co udělal bylo to, že znovu spojil naše rty. Tohle už je po druhý za tento týden. Sakra co mám dělat? Když jsem se trošku vzpamatovala rukama jsem se mu vzepřela proti hrudi ale Louisovi to nijak nevadilo. Své ruce omotal kolem mého těla a já neměla žádnou šanci se od něj dostat.

Prosím ať někdo zazvoní. Prosím ať někdo zazvoní. Opakovala jsem si v duchu ale nic se nedělo.

Jeho rty se pohybovali na tech mých a čekali na mou jakou koli reakci. Už jsem se začínala pomalu odevzdávat ale tichým domem se rozezněl domovní zvonek. Jenže Louis asi nehodlal jít otevřít a dál pokračoval v líbání ale přesunul se na můj krk. Zvonek se ozval znovu ale déle než poprvé.

"Louisi vím, že jsi doma máš tu auto tak koukej otevřít." ozvalo se ode dveří a další zvuk zvonku.

"Měl by jsi jít otevřít." zašeptala jsem a doufala že půjde. Louis si naštvaně oddechl a zvedl se. Odešel na chodbu kde se chvíli ozývali nějaký hlasy. Rukou jsem si projela vlásami a nemohla uvěřit, co se tu před několika vteřinámi stalo. Nebo co se mohlo stát kdyby nikdo nepřišel.

"Ou promiň kámo kdybych věděl, že tu máš nějakou holku nepřišel bych." ozvalo se ode dveří a tak jsem se otočila abych viděla kdo to je.

"No jo tak co potřebuješ?" zeptal se ho Louis a znovu si sedl vedle mě. Samozřejmě nezapoměl dát jeho ruku na mé stehno ale já mu jí hned sundala na co se uchechtl.

"Přišel jsem si popovídat ale jak vidím máte tu rozdělenou práci." mrkl na mě Josh. Ano ten Josh Devine který také patří do Stylesovy party, ale je z nich ten nejnormálnější.

"Dělali jsme na projektu do školy." oznámím mu aby si nemyslel kde ví co.

"Jasně chápu." usměje se.

"A vůbec kdo jsi?" zeptá se mě Josh a nadzvedl jedno obočí v očekávání.

"Rose. Rose Nickelson." řeknu mu své jméno.

"Těší mě Rose já jsem Josh." podá si semnou ruku a ani nevím jak ale zapovídala se spolu. Do našeho rozhovoru se Louis ani nezapojoval bylo na něm vidět, že je naštvaný, že Jash ho vyrušil ale já mu za to byla vděčná.

"Hele nechtěla by jsi jít v pátek na párty?"

"Nevím jestli je to dobrý nápad."

"To víš, že je. Proč by nebyl? Navíc budeme tam my dva to ti jako důvod stačí ne. Navíc můžeme oslavit naše kamarádství, co ty na to?" přemlouvá mě Josh a Louis mu na všechno přikivuje.

"No tak dobře. V kolik a kde?" zeptám se nakonec.

"Co takhle kdybychom tě vyzvedli v sedm." navrhne Louis.

"Dobrě, ale já už budu muset jít tak se tu mějte." zvedla jsem se a šla k hlavním dveřím.

"Ty se taky měj, těšíme se na pátek a zítra ve škole."

"Jo zítra ahoj." Už vycházím s domu a ještě na ně mávnu.

"Ahoj." pozdraví mě oba zborově.

"Jsem doma." řeknu do baráku když si vysoukám boty.

"Ahoj jak si se měla?"

"Dobře. Tati nevadilo by ti kdyby jsem v pátek šla s kamarády ven."

"No nikdy jsi nikam nechodila. Ale jo jdi ale budeš do jedenácti doma."

"Jo a děkuju." obejmu ho a jdu k sobě do pokoje.

Že by mela naše uzavřena Rose nový kamarády? A je opravdu tak uzavřena jak se zdá?