Wager

14. Chapter

29.9.2015
Pondělí-Úterý

"Tak to by jsme měli." řeknu když zaklapnu Louisovej notebook kde je naše práce hotová. 

"Máme to za sebou ale doufám, že tím nekončí i naše přátelství." koukne na mě Louis se štěněčí pohledem. Kterému se hned začnu smát.

"Neboj nekončí, bez takovýho pošuka jako jsi ty bych se nudila." řeknu mu.

"Hele já nejsem pošuk." založí ruce na jeho hrudi.

"Vůbec." řeknu s ironií v hlase.

"Nevěřím ti." přimhouří oči.

"Mám tě ráda. Samozřejmě jako kamaráda." řeknu mu. Louis se na mě otočí a pokrčí obočí. Zřejmě přemýšlí.

"Ještě si to promýslím." řekne nakonec. Ale hned na to jsem stažené do jeho objetí.

"Taky tě mám rád." řekne a stále mě drží.

"Myslím si, že by to stačilo Loui." řeknu mu do hrudi do, které mám zabořený obličej. Louis mě pustí a jeho obličej neopouští úsměv.

"Slibíš mi něco?" řekne vážně. Nevím co má v plánu ale nejistě mu přikývnu.

"Dávej si na Harryho pozor. Myslím si, že si udělal zálusk na tebe. Nenech ho aby tě pobláznil. Nepatříš do tohohle světa." řekne a mě tímhle uplně zaskočil. To, že Harry touží po mém těle už vím asi týden. Nehodlám se s ním vyspat navíc není ani můj styl.

"Prosím vyhýbej se mu co nejvíc to půjde. Slib mi to." zaprosí.

"Slibuju."

"Myslím to vážně. Nechci aby tě zničil. Jsi uplně jiná než my. Zničilo by tě to a to já nechci."

"Nedovolim mu to. Nedovolím aby se ke mě dostal." řeknu mu abych ho ubezpečila.

"Kdyby se cokoli stalo můžeš s tím jít za mnou. Pomůžu ti když to bude v mých silách." řekne a já ho znovu obejmu.

"Děkuju." zašeptám. Nechápu jak jsem si mohla myslet, že tihle lidi jsou vrazi nebo nevím co ještě. Když jsou uplně normální, jen jejich tělo zdobí tetování a pírsingy. Jinak se chovají stejně jako my ostatní.

"Nemáš za co. To spíš já bych měl děkovat tobě."

"Za co?" zeptám se, protože nemám tušení o čem mluví.

"Za to, že se semnou bavíš a neodsuzuješ mě podle vzhledu jako to děláj ostatní."

"Nejsem jako ostatní." připomenu mu.

"To nejsi." jeho ruce se okolo mě omotají ještě silněji a já si to objetí uživam cítím se u něj tak příjemně. Nic mě netrápí, mé myšlenky jsou uplně mimo mě.

~~~~~~

"Rose jak dlouho jsme se už neviděli?" zeptá se Betty a obejme mě.

"Pár dní to bude." usměju se a vyjdeme do centra. Usoudili jsme, že by jsme se mohli projít. Zase centrum není tak daleko.

"Tak povídej." pobýdne mě Betty.

"O čem bych měla mluvit?" zeptám se, protože nevím co myslí.

"No co Josh?" zakmitá obočím a hned svůj pohled vrátí zpátky na chodník.

"No byly jsme spolu venku, povídali jsme si. Pak byla i pusa a pozval mě na další rande ale to jsem mu řekla, že nemám čas a až ho mít budu tak se mu ozvu." řekla jsem jí stručně.

"Počkej. Ty ses s nim líbala?" vypískne a otočí se na mě.

"No jo, ale pro mě to nic nebylo." skloním hlavu k zemi.

"A proč s nim nejdeš na další rande?" zeptá se nechápavě.

"Protože ho beru jako kamaráda ne jako něco víc."

"Aha. Ale víš, že spoustu vztahů vznikají s kamarádství?" mrkne na mě.

"Tak tím pádem budu chodit s Louisem." zavtipkovala jsem a Betty na mě vykulila oči.

"Ne tak to není. Nic mezi námi není jen jsme kamarádi." ujistím jí.

"A je někdo na obzoru?" zeptá se.

"Možná já jsem cíl pro Harryho." řeknu potichu jako kdyby mě mohl slyšet.

"Jak to myslíš?"

"Ne jednou mi naznačil, že by si to semnou chtěl rozdat." řeknu jí.

"Kecáš."

"Mimochodem, kde jsi byla na tý párty měla jsi mě hlídat. Harry mě málem znásilnil ještě, že jsem ho nakopla. A díky Louisovi jsem se dostala domu."

"Počkej on tě málem přefikl? A kam si ho kopla?"

"Jo slyšíš dobře. No do rozkroku kam jinam jsem ho asi měla kopnout?"

"Ty vole tak to jsi první holka co mu něco takového provedla. Každá mu skáče do postele a Nickelson mu ničí jeho nářadíčko." řekne se smíchem.

"Příště už tě nespustím s očí." řekne vážně.

"Příště už žádné nebude. A když už budu spoléhat na Louise."

"To jsi teda kamarádka." řekne ureženě.

"Taková jako ty." mrknu na ní.

"Navíc Louis je kluk takže má přednost, ale to jsem myslela, že víš." ohrnu ret. Obě se začneme smát.

"Jasný vím o co ti jde. Louise dostat do postele, myslím si, že kdyby jsi mu to řekla bylo by to snazší."

"Už to skousl ale neobstál." řeknu s úšklebkem na tváři.

"Nedobytná Rose. Jsem zvědavá kdo tě zlomí." praštím jí do ramene.

"Už s tím přestaň."

"Jen je to zvláštní. Připleteš se mezi nás a už po tobě jdou skoro všichny kluci."

"Toje díky tomu tvému oblečení."

"Kdyby jsi ho nechtěla nenosíš ho. Zajímalo by mě co je na tobě tak zvláštního. Škoda, že nejsem lesba bych na to přišla. Taky by mě to k tobě táhlo." řekne zamýšleně a já se nad tím zašklebí.

"Co myslíš jde se jen tak přeorientovat?" zeptá se mě a já na ní vykulím oči.

"Na to zapomeň." upozorním jí a obě se začneme smát jak dva blázni.

Oou ten Louis. Toho nejde mít nerad. Je to náš šašek, který nikdy neomrzí.