Wager

13. Chapter

28.9.2015- Pondělí
Rose

Zaparkuju své auto na parkovišti školy a vystoupím. Upravím si lem šatů zda je nemam překroucený a vyjdu směr vchod školy. Procházím okolo několik lidí, ale ty mě nijak nezajímají, ale když u dveří stojí Stylesova parta trochu znejistím. Zhluboka se nadechnu a jsem odhodlána okolo nich projít bez povšimnutí.

"Ahoj Rose." pozdraví mě Niall, když procházím kolem.

"Ahoj Nialle." odpovím mu a věnuji úsměv.

Tak to by jsme měli. Konečně jsem ve škole a mířim si to rovnou k mé skřínce. Abych si mohla vzít učebnici na fyziku kterou mám jako první.

"Rose!" ozve se od někud za mnou a já už podle hlasu poznám, že se jedná o Louise. Zastavím se a otočím jeho směrem.

"Ahoj, jak se máš?" zeptá se mě když ke mě dojde.

"Jo už je mi dobře jak tobě?" oplatim mu jeho otázku.

"Fajn. Napadlo mě, že by jsme se dnes mohly zas vrhnout na tu prezentaci aby jsme jí dodělali." podrbe se na zátylku a já se nad tím pousměju.

"Jo dobře a ke komu půjdem?" zeptám se.

"Ke mě. Připadá mi, že tvému taťkovi nejsem sympatický." zasměje se a já se k němu přidám.

"Nemá rád tetování a ani pírsingy, ale divím se, že Betty má rád." zamyslím se nad tím.

"To víš je to chlap a Betty ženská to mluví za vše." zasměje se a já pobavením zakroutím hlavou.

"Co máš první hodinu?" zeptá se Louis když se rozejdu do třídy ve které mám teď hodinu.

"Fyziku."

"Rád bych tě s tý hodiny vysvobodil ale jinej plán než jít za školu mě nenapadá. A to by jsi ty asi nešla." mrkne na mě.

"Možná někdy jindy. Pokusím se přežit." usměju se na něj.

"Tak zatím ahoj počkám na tebe po škole u tvého auta." křikne na mě ještě Louis než zajdu do třídy.

"To zase nemáš auto?" zasměju se.

"Když mě znáš. Nešlo mi zase nastartovat tak jsem volal Niallovi."

"Ten měl asi radost." usměju se a vejdu do třídy kde už jsou všichni.

###

Konec školy jupí! Teda jen pro dnešek. Rychle si dojdu odnést učebnice do skříňky aby Louis nečekal dlouho. Vše naskládám na dno skříňky a zamknu jí. Kabelku si hodím na rameno a rozejdu se k východu, ale pro mou smůlu musím do někoho vrazit. Rychle se omluvím a podívám se do koho jsem vůbec vrazila. Proc vždycky musím vrazit do něho? To tu není někdo jinej?

"Promiň." znovu se omluvím a co nejrychleji chci od něj zmizet, ale bohužel on mě nenechá. Jeho ruka je obmotaná okolo mého loktu a jedním pohybem mě zatáhne blíž k němu.

"Promiň Rose, koukal jsem do mobilu a nevšiml si tě. Moc se ti omlouvám." vyleze s něj a já se na něj nevěřícně podívám.

Asi mu nemám věřit, protože kdyby se koukal do mobilu neměl by ho mít v ruce? Třeba si ho dal mezi tím co jsem se snažila odejít do kapsy. Opravdu si to myslíš?

"Já jsem se měla taky koukat na cestu." řeknu mu a čekám až mě pustí, ale stále nic se neděje. Jen na mě debilně čumí, co mi vůbec není příjemné.

"Já už budu muset jít tak se měj." řeknu a snažím se svojí ruku dostat s té jeho ale jeho stisk ještě zesílí.

"Víš musí mě pustit abych mohla odejít." podotknu a ukážu na jeho ruku na té mé. Harry se jen ušklíbne a stále na mě čumí. Mám sto chutí mu jednu vrazit.

Najednou se pohne a začne s námi couvat, zastaví se až když mé záda narazí do skříněk. Mé tělo se naplní strachem, bojím se, že bude chtít pokračovat v tom co v pátek nedokončil. Oči mě začínají pálet když se jeho hlava blíží k mé. Zastaví se až u mého ucha.

"Myslím si, že by jsme si ten pátek mohli někdy zopakovat. Ale tentokrát by jsme to mohly dokončit nemyslíš." zašeptá mi do ucha a své rty otře o můj krk. Zalapám po dechu a nejsem schopná slova.

"Určitě by jsme si to moc užili. A mohli by jsme si to udělat hezké. Takové spříjemnění dne. Už teď se nemůžu dočkat jak do tebe budu jednou přirážet." znovu zašeptá a tentokrát mi skousne ušní lalůček.

"O tom si můžeš jen zdát." také zašeptám, protože kdybych promluvila nahlas můj hlas by mě určitě zradil.

"To se ještě uvidí kotě. Budeš prosit o víc." zasměje se a odejde pryč. Zhluboka se nadechnu, poupravím si oblečení a vyjdu se školy. Všimnu si Louise jak je opřeny o kapotu mého zlatíčka a dělá něco na mobilu.

"No konečně už jsem myslel, že jsi na mě zapoměla." uklidí svůj mobil do kapsy jeho jeansů.

"Promiň nešla mi otevřít skříňka." rychle si vymyslím.

"Už jsem chtěl jít za tebou když jsem viděl, že před chvílí vyšel Styles." přejde na stranu spolujezdce a sedne si na sedadlo auta. Já si sednu za volant a usměju se nebo se spíš o to pokusim.

Takovýhle kecy kdyby měl nějakej kluk tak si pomyslím, že je to nějakej úchyl. Ale tohle je jen náš Harry a ten už takovej je ;-)