19. Chapter

58 8 2
                                    

věnuji: @NikolDolej
4.10.2015-Neděle

Dnes jdeme na tu Zaynovou párty. Jediný čeho se bojím, je že střetnem Harryho a on se semnou začne vybavovat. To by Louis asi nezkousl.

Nechci tam být moc dlouho, když zítra jdeme do školy. Nechci aby mi bylo špatně a já bych kvůli tomu zameškala školu.

Nadskočim, když se leknu zvonění mého mobilu. Rychle pro něj sáhnu a příjmu hovor od Betty.

"Ahoj." pozdravím když příjmu hovor.

"Ahoj zlato jak pak se máš?" zeptá se mě a já tuším, že mi nevolala jen proto aby se zeptala jak se mám.

"Ale mám se dobře jak ty?"

"Jo já taky a co máš dnes v plánu?" a je to tady.

"Nic zajímavého ty?"

"No Zayn dnes pořádá jednu párty a tak mě napadlo, že by jsme se na ní mohli stavit. Co ty na to?" chvíli mlčím abych ji déle napínala.

"Víš já tam také  jdu ale s Louisem." odpovím potichu.

"Co? S Louisem!? Holka ty se nezdáš." zasměje se do mobilu.

"No, vlastně to byl můj nápad tam jít. Včera mu totiž volal Zayn jestli přijdeme. A Louis řekl že ne tak jsem trošku zapojila moje výhody." vysvětlím.

"Jo tak. Počkej jak víš, že mu volal Zayn? A co si na něj použila Rose?"  vyjekne.

"Byli jsme spolu na obědě. A co bych měla použít? Použila jsem to, že jsem holka. A neboj nic jsme spolu neměli až..." vydechnu a doufám že to neslyšela.

"Až?"

"Líbali jsme se." přiznám se nakonec.

"Děláš si srandu?! Že by konečně náš děvkař se usadil!?" zamyslela se Betty.

"To nevím. Každopádně se ho na to dnes můžeš zeptat."

"To udělám nemusíš se bát. No nic Rose pojedu teda s Niallerem uvidíme se u Zayna."

"Dobře tak zatím ahoj." rozloučí se a zavěsím hovor. Položím mobil na stolek a dojdu do kuchyně abych si mohla vzít něco k jídlu. Když už se vracím slyším jak mi můj mobil jak pípá. Odemknu ho a všimnu si zprávy od Louiho.

"Ahoj, vyzvednu tě v šest. Tedy jestli ten dnešek platí. Pokud sis to nerozmyslela."

"Ahoj Loui jo dnešek platí už mi volala i Betty, že jde taky. Dobře v šest budu připravená." odepíšu a než stačím položit mobil na stolek zazvoní znovu.

"Už se těšim. A ne že si vemeš na sebe něco hodně vyzívavého abych nemusel ty kluky od tebe odhánět hlavně Stylese."

"To se bát nemusíš. Něco podobného co jsem měla včera bude stačit?"

"To úplně vyhovuje. Ale stejně na tebe ty kluci poletí. Motáš jim prostě hlavy."

"Už se zase červenán děkuji ti. Nevím čím bych jim ty hlavy měla motat. Ale určitě to není můj záměr."

"Stačí se podívat do tvých oči a už se podlamujou kolena. Tvůj smích, to jak se červenáš, tvoje dokonalá postava. Mam pokračovat?"

"Ne už ne. Ale děkuju ti za komplimenty. Ty máš také hezké oči a úsměv a o tvé vysportované postavě ani nemluvím." odešlu a až potom si uvědomím co jsem to napsala.

"Víš co bych teď chtěl? Abys mi to řekla do očí."  přečtu si asi desetkrát. Stále dokola a dokola. Jak jsem něco takovýho mohla napsat? A líbí se mi Louis?

"Třeba až přijedeš." odepíšu a nevěřím vlastním činům.

"Asi přijedu o něco dřív. Pokud by ti to nevadilo."

"Prosimtě šest hodin je za chvíli to už vydržíš."

"A když ne budu si tu zprávu číst pořád dokola. A opovaž se mi to pak neříct jinak budu nucen tě zlohtat."

"Jen to ne." odepíšu a dál už mi žádná odpověď nepřijde zamknu mobil a položím zpátky na stůl. Zachvíli se budu muset začít připravovat. Louisovi jsem slíbila, že si vemu něco podobného co jsem měla včera.

Přejdu ke skříni a pozorně si prohlédnu všechno moje oblečení. Padnou mi do očí černé šaty. Natáhnu se pro ně a vytáhnu je ven. Jsou černé pokryty celé krajkou. Mají srdíčky výstřih bez ramínek. No nevím co na to řekne Louis ale převlíklat se už nebudu. Položím šaty na mojí postel a první se dojdu nalíčit do koupelny.

Udělám si linky a nářasím řasy. Dneska se mi nechce patlat ze stínama  když tam budeme jen chvilku. Leskem na rty si je zvýrazním a přesunu se na vlasy. Smotám je do copu, který si pak přehodím přes rameno. Dojdu zpátky do pokoje a obléknu si šaty, které jsem si před tím položila na postel. Jenže jsem to nijak nepromyslela a jelikož šaty mají zapínání na zádech nemůžu si je zapnout. A jako na zavolanou někdo zazvoní. Chytnu si šaty na prsou aby mi nespadly a vydám se ke dveřím. Když je otevřu vidím usmevajicího Louise jak se ke mě sklání v účelu spojit naše rty. Polibek mu opětuji a když se odtáhne poprosím ho zda by mi nemohl zapnout šaty. Hned přikývne a já se k němu otočim zády. Jeho prsty se dotknou mojí kůže a mě se postaví chlupy na celém těle. Cítím jak jede se zipem nahoru. Když už má hotovo poděkuju a zavřu za námi dům. Louis mi podrží dveře a já nasednu do jeho auta.

"Mimochodem moc ti to sluší a abych nezapoměl neměla jsi mi něco říct?" otočí se na mě a čeká mojí odpověď.

Tak ráda bych si to s ní vyměnila. ;-) co říkáte na Brianu a její těhotenství? Já si myslím že to jen hraje. Prostě jí nemám ráda chce nám vzít našeho Louíka :-/

WagerKde žijí příběhy. Začni objevovat