Daylight|Luke Hemmings

Prologue

Šla jsem ke své posteli a svalila se na ni.

Zavřela jsem oči a přemýšlela nad smyslem svého života.

Jaký má smysl žít, když nemáte ani jednoho rodiče, jen tetu, která je neustále pryč a jednoho kamaráda?

Moc velký ne.

Povzdechla jsem si a nahmatala jsem si svůj mobil, který ležel vedle mě.

1 nová zpráva od neznámého čísla. Sedla jsem si a přečetla si zprávu.

Vidím tě.

Naskočila mi husí kůže a začala jsem se dívat všude okolo. Přišla jsem opatrně k oknu a otevřela ho.

Vykoukla jsem z něj a podívala se ven. Nikoho jsem neviděla. Jen kočku, která mi lezla po stromě. Abych to uvedla na pravou míru-napravou okna mám velký dub, na který si vylezu, když chci být sama. Mám tam takovou větev, kam si sednu a odpočívám.

Pamatuji si, jak jsme tam s mámou vždy lezly a povídaly si. Byla jsem šťastná, dokud ji nenašli rakovinu. V té době mi až do její smrti říkala, ať jsem silná. Můj otec zemřel pár měsíců před smrtí mé mámy při autonehodě. Sourozence nemám a ani toho nelituji.

Moje teta se o mě stará a snaží se mě pochopit.

Vycházíme spolu docela dobře, i když se někdy chytneme, ale to jen občas.

No, a mí kamarádí?

Jo, mám jednoho. Jmenuje se Calum a je taky tak "neviditelný" jako já.

Ani jednomu z nás to nevadí, jsme spokojeni sami se sebou. A to je podle mě pozitivní, protože nic není negativnějšího než přetvářka. Možná budete oblíbenější, ale hlavně zradíte sami sebe. Ve škole mě kvůli tomu, že se nepřetvářím, ignorují a tak i Caluma. Ale jak už jsem řekla-jsme spokojení.

No a to je asi k mému "zajímavému" životu vše.

Tak, tady je prolog, jenž jsem lehce poupravila :)