They Dont Know - That We Know You Are Mine

,,Jako matka miluje své dítě".

,,Elen, než vás s tátou oba opustím chci abys věděla, že jsem tě milovala i když to tak nevypadalo"
řekla mi má máma, když ležela na posteli v nemocnici.

,,Ne mami..."
v tom mě přerušila.

,,Ne Elen, já umírám...A jediný co si přeji je, abys věděla, že jsem tě milovala tak, jako matka miluje své dítě".

V tu chvíli, mi po tváři tekly slzy, který
jsem ani necítila.
Srdce tak tuklo, že jsem si na chvíli myslela, že umírám taky.

Nevěděla jsem že umírá...

A teď sedím v autě na cestě s mým Tátou k jeho nový manželce, mezitím co si v hlavě přehrávám poslední slova, co mi máma řekla.

Jsou to čtyři fucking roky, co máma umřela na rakovinu. Bylo mi jen dvanáct...
Naprosto chápu, že táta už nechce být sám ale pokud si myslí, že budu brát Viktorii
(Jeho nová manželka) a Dominiku
(Její dcera) jako svou ultra novou rodinu, tak opravdu ne.

Navíc proč k ní?Do nějakýho malého  města tady v Anglii.
Proč se ona nepřesahuje s její dcerou k nám??Jasně, táta chce začít nový začátek ale taky mohl brát ohledy na mě.

V Londýně jsem měla všechny své přátele, sice bych je spočítala na třech prstech ale pořád jsem nějaký měla.
A co škola?Co když budou s literaturou, kterou studuji hodně napřed a já je nebudu schopná dohnat?I když je za pár týdnů konec, ale mám před sebou ještě dva ročníky, jelikož mi je šestnáct.
A co teprve nové lidi? Jakože i dont give a fuck, co si o mně kdo myslí ale zase opět od znova?...Moje přemýšlení, by se momentálně dalo přirovnat k velkýmu třesku.

Zbytek cesty jsem prospala...

....

Probouzím se, cítím že auto parkuje. Otevřu oči a vidím obrovskou vilu.

,,Tak zlato, tohle je naš nový domov" řekl táta.
,,V domě tvý manželky..." říkám.
,,V domě , který jsem koupil, aby jsme se měli všichni dobře..." odpověděl zvýšeným hlasem.

Už jsem raději byla ticho.

Myslela jsem si, že to bude vila mé oblíbený Viktorii ale vlastně to koupil táta...Je tak krásná, starodávná ale představa, že tam žiju s nima v tomhle zapadákově bez nikoho, kdo by mi rozuměl, ve mě vyvolává všechny emoce, které jdou.

Také je třeba zmínit, že opravdu nejsme chudí. Táta je podnikatel a vlastní mnoho známých firem, které mu vydělávají opravdu pálky peněz.
Díky bohu, není něják moc  známý...Když vidím co zažívají děti celebrit, je mi k breku.

Byl čas se probrat z tranzu a vyjít z auta.