They Dont Know - That We Know You Are Mine

Co To

„Omluvám se, už se to nestane...“ omluvím se, když přijdu do třídy.

Posadím se na své místo vedle Gabriely a začíná ná mi to, co nesnáším. Škola.

Sedím a cítím na sobě pohled Mika.
Ano, byla to odporná noc... Nesnáším ho za to co udělal, za to, že ho holky zbožňuji, za to, že jsem s ním ve třídě.
Je to kokot, který mi mohl způsobit klidně trauma.
Jasně, že z toho nejsem nadšená, že mě ošahával, líbal i když jsem to nechtěla... Ale mohl zajít i hůř.

Toho dalšího kokota nesnáším, ale za tohle mu jsem vděčná.
Za co mu nebudu vděčná bude, pokud myslel vážně ty pusy...

....

Jdeme s Gabrielou na oběd s tím, že s té básně máme nejlepší známku ze třídy.
Omg, sice jsme se s tím sraly, ale máme nejlepší známku ze třídy!

No nic, snědly jsme ten salát, který nebyl až tak hrozný a šly na další hodinu. Překvapivě, tu nevaří až tak hrozně.

Stále si tu zvykám. Je to tu teda stokrát lepší, ale někdy mi chybí Londýn.

Gabriela si dojde ještě na toaletu a já jdu do třídy, máme ještě pět minut času.

„Hey Elen, můžu s tebou mluvit...“
chytne mě za zápěstí Mike. Ten kokot, jak může mít vůbec odvahu na mě mluvit?
„Co je ty kokote?!“ řeknu.
„Co si tak hnusná?“ dělá si ze mě prdel?
„Hahh takže ty jseš ten, kdo mě ošahával a líbal proti mé vůli a já jsem hnusná?“ ani si to neuvědomuji a řvu.

„Cože?“ najednou za námi řekne Gabriela.
Nechtěla jsem ji to říkat.
Mike se na ni podívá pohledem, že to posral.
„Miku ty kokote, je to pravda?!“
zařve na něj.
„Co? Ne, nevím co mele...“ snaží se z toho vykroutit.
Já se na něj kouknu pohledem, jakože halo jebe ti? Kamo jseš tak prolhaný, že je mi na zvracení.
„Děláš si ze mě prdel?“ křiknu.
„Viš co, řekni tady tvé nové nejlepší kamarádce, co mezi sebou s Nikosem máte“ řekl.
Gabriela se na mě podívala pohledem, že teď jsem to posrala já.
„Wtf co meleš? Jediný co mezi sebou máme je, že kdyby tam nebyl, tak mě možná znásilníš, tak se konečně prober!“ snažila jsem udržet slzy a v tom zazvonilo.

Zbylé hodiny mezi mnou a Gabrielou neproběhlo ani slovo.

Teď jdem ale z bodovy, já vidím svého řidiče a ona řekne :
„Je to opravdu pravda?“
„Co přesně myslíš?“ ptám se já.
„Ošahával tě?“ řekne.
„Jo...“.
„Máte spolu s bráchou něco mezi sebou?“  ptá se stejně klidným a nechápajcím tónem.
„Ne, jsem mu sice vděčná za to co udělal“ až na to co mi udělal u stromu „Ale s prominutím je to debil a hlavně tvůj brácha...“ řeknu.
„Jo to je...“ zasměje se „Proč si mi to neřekla?“ ptá se.
„Nechtěla jsem o tom mluvit...“  řeknu a v tom před nás zastaví BMW E36 M3.
„Dělej Gábo nástup!“ z okýkna vykukne slavný Nikos.
Gabriela protočí očima, obejme mě a jde.

Teď si vzpomenu, že mi Gabriela půjčila propisku... Zatím co ted idiot přes otevřený okýnko na mě čumí, vytahuju ji z batohu.
„Tady máš tu propisku...“ natáhnu se přes okno a dám jí ji.
„Děkuji, mohla sis ji nechat...“ řekne, zatím co on si užíval pohled na můj výstřih rozepnutý knoflíkem od košile. Kurva.

Rychle se zpátky narovnám.
On nastartuje a jak odjede na mě mrkne.

Co to?

Dnes mám někam jít, opravdu nevím kam, nastoupím do auta svého řidiče a jedu domů.

Děkuji za všechna shlédnutí 😽😽😽😽😽😽😽😽😽😽