Malá, drzá, s dlouhýma vlasama...podle něho taky šestnácti léty satan, nebo také princezna.
Holka, o který každý kluk sní, dokuď nepozná její drzé chování.
On kluk, po kterým by holky zabíjely, dokud nezjistí, že je měl jen na jednu noc.
No vždyť...
To si děláš prdel? Mám jít s tou panenkou hrůzy na večeři? To opravdu ne. Prej, aby jsme si k sobě našly cestu a bla bla bla. Já žádnou cestu k ní kurva nehledám.
„Pokud nikam nepůjdeš, rozluč se s kamarády, lítáním po venku a přespávání u někoho!" nakáže mi táta.
Super,.. Super,... Super!!!
Kurva jaký super? Radši bych skočila z okna, než tam s ní jít.
No, super...Je sedm hodin včera, jdu se převléct na tu odpornou večeři.
Požádala jsem služebnou, ať mi nachystá nějaký fit, opravdu nemám náladu na to ještě vymýšlet, co si vemu na sebe...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Emm okay, spíš to vypadá jak moje uniforma ale tak co.
Sejdu schody... „No zlatíčko, tobě to sluší... Můžeme jít?" ten její pískavý hlas, mě vytáčí. „Ano..." falešně se usměju.
Nastoupíme do auta a jedem.
Nejíme se, prohodíme pár slov a budu doufat, ať mě pustí alespoň se projít moři.
Miluju moře, ani ne to za dne ale když svítí měsíc... Hvězdy září, ty chodíš po písku bosá a nikdo nikde není... Dělala jsem to i v Londýně.
Vystoupíme a jdeme do restaurace.
Objednala jsem si nějaké těstoviny se sýrovou omáčkou.
„Tak jak se ti líbí ve škole?" ptá se. „Emm dobrý..." řeknu.
Tím jejím prolhaným úsměvem, se na mě usměje.
....
Mezi námi neproběhlo skoro ani slovo. Celou dobu co jsme jedly, jsem přemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby tu byla máma. Stále by chodila ven? Fetovala? Pila? Našla bych ji někde mrtvou, po té, co mě seřvala, že jsem dcera k hovnu?
Já už dojedla ona také.
Vycházíme z restaurace, já celá šťastná z toho, že jsme jen jedly.
„Vím, že mě nebudeš nikdy brát jako mámu, macechu a co já vím všechno... Ale věř, že nejsem tak zlá" řekne. „Jasně..." řeknu. „Nevadilo by, kdybych se šla projít na chvíli k moři?". „A víš kudy se tam jde od tuď?" ptá se. A jo, nevím. „Hodíme tě tam... " řekne.
Možná až tak hrozně moc odporná není. Jasně, něco falešné v ní bude... Ale já žila šestnáct let, bez ženské pozornosti, kterou mi samozřejmě má máma nikdy nedala. Možná to bude i v něčem mnou.
Potřebuji čas...
Vysadili mě někde poblíž, protože jsem se chtěla projít.
A opět cítím ten pocit k nezaplacení. Čistý vzduch z moře, písek mezi prsty, západ slunce a pocit samoty...
Vezmu knížku, kterou jsem si vzala kdybych mohla jít, sednu a čtu si.
....
„Naše jazyky tančily tam a zpátky v ústech..."
„Pak jsem ho vzal do dlaně a lehce stiskl..."
„Psst....Přejela mi prstem po rtech a líbala mě dál..."
Hltám stránky Hledání Aljašky více a více, než mi na ně svit zapadajícího slunce, přestane svítit.
Hlavní hrdina této knížky, hledá odpovědi na to, co se s námi stane po smrti.
Zajímavá otázka.
Jsem pokřtěná, táta je věřící a celá jeho rodina také.
Takže bych měla věřit na nebe a peklo také, že?
Obdivuji Boha, ale tomu se mi nechce věřit. Máme se celý život chovat laskavě, hodně, slušně, máme v něj věřit, modlit se k němu za své hříchy a nakonec, nám za odměnu Bůh daruje věčný ráj. Ano bylo by to super...
Jenže, co když se to nestane? Co když, budu vést tenhle život a mých posledních deset sekund, co můj mozek budu fungovat dále po mé smrti zjistím, že to byla jen fáma?
Co se s námi teda vlastně stane? Záleží čemu věříš. Pokud věříš na to, že se z tebe po smrti stane motýl, budeš motýlem. Pokud věříš, že po smrti půjdeš do nebe, půjdeš do nebe. Pokud věříš, že po smrti se reinkarnuješ, bude tomu tak.
Tomu věřím já, i když Boha miluju.
Máma nebyla křesťanka, věřila, že každá duše, už tu několikrát byla. Co když, se mi někdy vrátí v podobě třeba psa? Už to ale nebude má máma. Nebude si pamatovat její první pohled na mě, když mě porodila.
Co když i na to přestala věřit? A teď jen spí, spí a spí. Před očima má věčnou tmu.
Ani nevím, že slunce už je zapadlé
Odložím knihu, chladící moře mi protéká mezi prsty a začínají být vlny.
Vezmu kabelku i knihy a jdu domů.
Vím že nejsem moc aktivní, nemám moc času. Miluji vás❤️❤️❤️děkuji moc moc za všechna zhlédnutí, komentáře, především všechny hvězdičky😻😻blížíme se ke 3k shlédnutí ještě Jendou moc moc moc děkuji. Tohle byla nezajímavá část, zítra se pokusím vydat alespoň tři části 🫶🏼
