Malá, drzá, s dlouhýma vlasama...podle něho taky šestnácti léty satan, nebo také princezna.
Holka, o který každý kluk sní, dokuď nepozná její drzé chování.
On kluk, po kterým by holky zabíjely, dokud nezjistí, že je měl jen na jednu noc.
No vždyť...
Probudím se a až teď mi dojde... Že s sebou nemám telefon, své šaty a své oblíbené podpadky!!Zapomněla jsem si to u Gabriely.
Sakra!!!
Nemůžu ji ani zavolat, jelikož mám telefon u nich.
Doprdele!!!! Nezbývá mi nic jiného než se obléct a jít si pro to...
Hodím na sebe random kalhoty, triko vezmu boty a jdu... Dnes venku je tak akorát, takže dobrý.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
No doufám, že tam nebude....
Scházím schody dolů.
„Ahoj zlato, už si doma?“ zeptá se táta a obejme mě. „Ano, zapomněla jsem si u Gabriely telefon a nějaké věci. Zajdu si pro ně a vrátím se zpět...“ řeknu, dám tátovi pusu na tvář a jdu.
Prosím ať tam není, ať je třebas s kamarády venku nebo je mi jedno s kým ale hlavně, ať ho nevidím.
Zazvoním a otevře mi jeho máma a nadšeně řekne. „Ahoj zlato!! Pojď dál“. „Dobrý den...“ kurva to dopadne špatně. „Nikos tě pozval na večeři viď?“ stále jásá. „Noo, vlastně jsem si přišla pro své věci...“ „To nevadí, teď tě zvu já... Chci tě poznat. Myslela jsem si, že Nikosovi už začnu hledat nějákou dívku ale vidím, že si dokázal poradit...“ řekne. „No víte...“ chtěla jsem opět říct, jak to je...
A najendou na sobě opět cítím ty silné, charismatické ruce plná ega, které si mě táhnou k sobě. Tentokrát, si to mé tělo nepředstavovalo ale opravdu se to dělo. „Ahoj zlato...“ řekne a hladí mě prstem po bocích. Nebyla jsem schopná ani pozdravit, odstrčit ho od sebe, nic.
„Jste tak nádherní vedle sebe...Doufám, že máš ráda čínu“ říká a já vlastně neposlouchám... Vidím totiž Gabrielu, kouká na nás... Její výraz se změnil na výraz, že me zabije. Doprdele!!!!
„Gabrielo, tohle je Nikosovo nová přítelkyně... Představ se“ začne jeho táta.
„Co-cože... Jak jako přítelkyně?“ vyjekne. „užem si promluvit?“ řeknu a zatáhnu ji do jejich předsíně. Ona jen nechápajcím, rozčíleným výrazem jde.
„Děláš si ze mě Elen opravdu srandu?!“ křikne po mě. „Nic spolu přísahám nemáme. Ráno když jsem od vás odcházela, mě tvé rodiče viděli... A hned přisoudili, že jsme spolu, samozřejmě to tak není“ řeknu i když nevím, jestli slovo „nic“ je taková pravda.
„Když jsem reálně viděla jak tě drží!! Eleno kurva, myslela jsem si, že se s semnou baviš kvůle mě a ne kvůli mému bráchovi, po kterým každá šílý!“ říká. „Tvoji měli takovou radost nad myšlenkou, že si tvůj postižený brácha někoho našel... Tak jim namumlal, že jsme spolu!“ říkám. „Jako fakt?“ řekne. „Ano!! Nemám z toho dvakrát radost... Nikos jim prý tak za týden řekne, že jsme se rozešli...“ řeknu. „No dobře, když je to kvůli rodičům... Máma bude ale hrozně smutná, až zjistí, že jste se jakože rozešli!!“ řekne a jdem rovnou do kuchyně.
Všichni už sedí u stolu. Jsou volná tři místa...Jedno u Nikose, dva neproti jemu.
„Elen sedni si k Nikovi...“ řekne jejich máma. Já se jen pousměji a jak nějaký poslušný čokl jdu.
„Takže vy se s Gabrielou znáte?“ řekne jejich táta. „Ano tati, když máma ví, že Nikos má ve zvyku okokuvat mé kamarádky!“ prskne Gabriela. „No vidíš, zatím ani s jendou ale nebyl...“ nebojte má „tchyně“ ani není.
Zatím co Gabriela hází pohledy, jejich rodiče jedí a já s mou kocovinou, se do sebe snažím něco nacpat...
Jeho tisk do mého stehna začíná vnikat, jako nažhavený kov. Zatím co on jí a přiusmívá se, já ztrácím kontrolu... Moc dobře ví, co s semnou dělá.
Putuje blíž a blíž k mému rozkroku...
Vzdychnu nervozitou a z rozpaků „Prosím...“ chtěla jsem říct ať toho nechá, někdy to nedokážu doříct. On se spokojením usmívá. „Elen jseš v pohodě? Jseš nějaká červená...“ zeptá se mě jejich máma. „Emhm chtěla jsem říct, jestli si prosím můžu odskočit..Ale už se mi nechce.“ moje výmluvy jsou na jiném levelu. „Dobře...“.
Šoupnu ruku pod stůl a snažím se jeho ruku ze sebe sundat... Překvapivě se nechal... No spíš na nás Gabriela moc zírala a on si toho všiml.
Dojim jídlo, najdu telefon a chci jít.
Trvalo to celkem dlouho najít. Telefon byl někde v gauči zastrčený,..podpadky u Gabriely, protože si mysleli, že jsou její, kabelka to samé a šaty u něj v pokoji.... Nádhera.
„Nikosi, snad ji nenecháš jít pěšky?“ řekne jeho táta „Odvezeš ji, běž...“ on jen zdechne a jde.
Ne, ne, ne, ne, NE!!! Jen prostě ne....
„Ráda jsem tě alespoň trochu poznala...“ řekne jeho máma a obejme mě. „Já vás taky...“ usmívám se.
„No tak pojď...“ povzdychem řekne ten idiot... Nikdo se mu neprosí, aby mě odvezl...
Ahoj děkuji hrozně moooc za vše 😻😽vidím to tak, že části budou vycházet každou sobotu nebo neděli. Zítra možná výjde další část...
