They Dont Know - That We Know You Are Mine

Nebude To Zadarmo

Šla jsem si rychle pro ty věci...
„Zapomněla jsem si tu věci..."
řeknu.
„Jo... Támhle jsou, vem si je"
řekla a já se šla rychle obléct.

Co to kurva mělo znamenat?
Myslí si, že mu podlehnu, jako každá jiná, když ukáže břišáky? Určitě ne.
A co vůbec má právo, na mě šahat?Všichni kluci jsou stejní..

Když jsem si konečně návleka to úzké tilko, přes má prsa, šla jsem do pokoje za Gabrielou. Jestli ho tu opět potkám, skočím z okna.
Jupí nepotkala jsem ho.

Gabriela nám mezitím, připravila postel, zapla netflix a udělala něco k jídlu.
„Ooo asi tu budu spát častěji..." řeknu.
„A proč by ne?" řekne a zve mě do postele.
Samozřejmě, jako kamarádku.

Má připraveno na puštění padesát odstínů šedý.
Popravdě, jsem to nikdy neviděla.

Lehnu a jelikož mě zajímá, kde jsou Gabriely rodiče, řeknu...
„Kde jsou vůbec tvý rodiče?" ptám se.
„Emhm jo, mí rodiče neustále cestují... Někam jeli na asi měsíc, proto je tu můj dementní brácha" řekne a pustí film.

Aha možná proto řekl, že to není má věc. Přišel hlídat svou sestřičku.

Uběhlo pár minut...
Mezitím co já koukám na scénu, kdy pro ně Anastasie přichystala pracovní schůzy, co s ní může dělat a ne... A on ji potom řekne, že by ji nejraději ojel přes ten veliký, dřevěný stůl, Gabriela spala jak tvrdá...

Jop

Dobře zítra je čtvrtek, předposlední den ve škole. Jdu spát.
Zitra musím domů a někam jít, jsem zvědavá kam.

....

Je ráno a ja i Gabriela se probouzíme s tím, že nám někdo hodil polštář do ksichtu.
„Zaspaly jste vy krávy!" řekl ten kretén a za sebou práskl dvěrma.

My jsme na sebe hodily rychle iniformu, umyly se především učesaly a ten zmrd na nás z venka troubil.
„Dělejte, nebo půjdete pěšky!" zakřičí.

Raději bych zavolala řidičovi, než jet s ním ale opravdu není čas.

Vzaly jsme batohy a šly.

Stojí u auta a tahá poslední potah z jeho cigarety.
Vidí mě, vyloženě mě svléká pohledem...

„Jedna si budete muset sednout dopředu..." řekne a zahodí zápalku od cigarety.
„Běž Elen..." řekla a já nemohla nic říct, protože už seděla v autě.

Má BMW E36 M3, hmm docela slušný. Jediná věc u něj nejspíš.

Sednu, snažím si tu sukni vytahat co nejdál dolů, a připoutám se.

Nastartoval auto a vyjel.

Jel takovou rychlostí, že jsem si myslela, že reálně zdechnu.

„Můžeš ject pomaleji, snažím se namalovat!?" křikne Gabriela a on se jen stupidně přiusměje.

Zatím co on trochu zpomalí, Gabriela se může soustředit na svůj mekaup a já koukám z okna... Opět ucítím ten dotek, ale na mém stehně.

Je normální, jako halo za nami je Gabriela?

Snažila jsem se mu tu ruku ze mě sundat, měl však větší sílu a ani za boha to nešlo.

Celou cestu jsem se mu ji snažila dát pryč, teď ji dal on. Dojeli jsme, Gabriela se domalovala, vzala batoh a rychle šla.
„Honem holka...!" řekne.
„Běž rychle napřed, zasekl se mi pás!" řeknu.

Opravdu to nešlo, bylo to zaseklý.

„Pomos mi prosím..." řeknu.
„Já? Ses zbláznila?" řekne.
„Prosím, už tak jdu pozdě!" křiknu.
„Dobře, ale nebude to zadarmo..."
usměje se tím jeho provokativním úsměvem, který měl i včera, natáhne se k mému pásu, takže má vyloženě hlavu v mém klíně a jednou rukou to rozepne.
„Tak, můžu ti dát pusy kamkoliv budu chtít, kdy budu chtít a jak dlouho budu chtít..." namluví si.
Si dělá prdel?
Prootočím očima, vezmu batoh a jdu.

Jemu přitom upadne úsměv a dal už nevím, jelikož jdu rychle do té odporné budovy.

Strašně moooc bych vám chtěla poděkovat za zhlédnutí, hlasování a že to vůbec čtěte. Omluvám se, že teď dlouho nevycházelo, neměla jsem čas. Ještě jednou strašně moc děkuji 😍😽