They Dont Know - That We Know You Are Mine

Nikosi Prosím

Stále jen stojím na verandě a přemýšlím.
Najednou zaslechnu mňoukat kotě...
Někde v keři nebo tak něco...

Začnu prohledávat keře, které jsou okolo....v prvním nebylo, ve druhém taky ne, ve čtvrtém taky ne... Nakonec nebylo nikdy.

„Kde by k sakru mohlo být?!"
řeknu si sama pro sebe, když couvám dozadu.

Najednou do někoho narazím.
Prosím, ať to není Nikos, ať to není Nikos!!!
Otočím se a je to Jazz.
No pořád lepší, než on.
„Co hledáš?"
zeptá se.
„Emhmm slyšela jsem mňoukat kotě ale nikde jsem ho nenašla..."
„Možná jen tudy někde běhalo..."
řekne.
„No snad..."
řeknu.

Slyším ho opět mňoukat.
„Slyšíš to?"
poptám se.
„Jo už ho slyším také..."
řekne a vydechne potach cigarety z úst.
„Počkat, jde to od tamtoho stromu..."
poukážu na jeden strom, který je hned u bazénu a jdu k němu.
On jde hned zamnou.
„Vidím ho!!Támhle je na té větvi zaseklý!"
řekne a poukáže na větev.
Vidím ho, nechápu jak se tam dostalo.... Chudinka, chci ho dostat dolů....Ta větev je dost vysoko, sama tam nedošáhnu.
„Mohl bych tě vzít na ramena, možná bys tam tak došáhla a pokusila se ho alespoň vzít"
nabídne se.
„No dobře...ale opatrně"
řeknu. Bůh ví co, by se s ním stalo dorána.

Típne cigaretu a vyzvedne mě na ramena, mám krátké šaty, takže je to opravdu na hovno... Ale kvůli šatům, to kotě tam nechám.

Mé ruce dosahují přesně k té větvi.
Na poprvé, se mi ho nepodaří vzít. Tak Elen druhý pokus, rychlostí blesku a co nejvíc opatrně ho vezmu.

Jazz mě poté pustí na zem a já si ihned, dám šaty co nejvíc dolů.
„Děkuji Jazzy..."
poděkuji.
„Být tebou tak to pustím... Je to venkovní kotě a určitě si poradí"
řekne, když ji mám v náručí a vidí jak mě škrábe.
„No dobře..."
řeknu a pustím to.
Hned uteče někam dokeře.

„Nechceš jít dovnitř si dát nějaký drink?"
zeptá se.
„Dneska nepiju..."
řeknu a s snažím se být, co nejvíc milá.
„Tak si dáš třeba klidně vodu, no tak dlužíš mi to...Za to malý stvoření"
přitom poukáže na strom.
„No dobře..."
skousnu to a řeknu.

„No tak jdem...".

Jak mile jsme vešli do kuchyně, nalil si rum s Coca Colou a sedl si lehce na linku.
Já si dala sodu a o linku se opřela.

„Řekni mi něco o sobě..."
řekne a přitom nakloní hlavou.
„A proč bych měla?"
odpovím.
„Protože, jsem byl nejvíc laskavý dnes večer zrovna k tobě... Zachránili jsme kotě, nevzpomínáš?"
řekne a zasměje se.
„No dobře..."
povzdechnu si.
„Můj celý život až do teď, jsem žila v Londýně, je mi šestnáct překvapivě,... Emhmm, tak třeba nevím, hodně se zajímám o sebelásku a tak... No co bys chtěl ještě vědět? "
řeknu a pousměji se.

„S kolika už si byla?"
zeptá se... Dvě vteřiny ho nezajímají takový kraviny a už je to zase on.
„Vážně?"
řeknu s nepochopením.
„Není to těžká otázka..."
řekne a nadzvedne obočí.
„Nevím, jaký děvkáři tady u vás v městě jsou... Ale sedmnáct mi je vlastně za tři měsíce a myslím, že být do té doby single, je úplně v pohodě"
odpovím.
„Takže to mám brát, jakože s nikým?"
ptá se.
„Přesně..."
„Vlastně to je celkem flex..."
řekne a napije se.

Začne se na mě prostě jen koukat, s takovým tím uspokojeným výrazem.

„Počkej nehýbej se..."
upozorní mě.
„Co?"
Nechápu.
Nakloní se trochu ke mě, vytáhne mi z vlasů list a řekne
„Mělas něco ve vlasech...".
„Druhá laskavost tvého večera"
řeknu a trochu se přiusměji.

„Víš, že když se zrovna nemračíš nebo se s někým neargumentuješ, tak si roztomilá?..."
řekne s úsměvem na tváři.
„Víš že, když nejseš s Nikosem a tvou bandou, že nejseš až takový kokot?"
řeknu a začnu se naschvál mračit.

Začne se z toho tlemit a já ani nevím proč, taky.

Vejde do kuchyně Nikos.
Leknutím lechce poskočím.
„Čemu se tak tlemíte?"
zeptá se.
„Ničemu..." odpoví Jazz.
„Jasný,...Jasný,..."
zamumlá si Nikos sám pro sebe, při čemž, si nálévá panáka.

„Nechceš zpomalit...?"
zeptám se, jelikož už tak vypadá na mól.
„Že ty mi máš co říkat..."
řekne a projede mě nenávistným pohledem.
„Dobře, dělej si co chceš..."
řeknu a napiju se.
Nevím co mu přeletělo přes nos, že tak pije.
On ho vypije a vezme mi můj kelímek, z kterého zapije tu vodku.

„Má pravdu brácho...Měl bys zpomalit"
řekne mu Jazz.
„Brácho...radši pokračuj v tom, jak tady dostat princeznu do postele...Hlavně mi pak řekni, jaká byla"
řekne a usměje se na mě.

„Hahh to o tohle ti jde? Nikosi ne každá, z tebe musí být udělaná a musí dát zrovna tobě... Hlavně kamarádka tvý sestry, že?Já narozdíl od tebe, je nemám na jednu noc a především ne pany"
začne Jazz.

Nikos se pousměje, hodně ale že hodně vytočeným úsměvem.

Vidím jak se mu svýrají pěstí a jde i pře ze mně k Jazzovy.

„Co pa Nikosi, bolí pravda?"
stále Jazz provokuje.

Kurva. Elen, udělej něco... Poperou se tu, kvůli tobě.

Stoupnu si před něj a snažím se ho oddálit svou dlaní.
„Nikosi... Nikosi, no tak uklidni se"
řeknu.
„Elen teď vypadni, nebo ti udělám něco taky, čehož budu litovat..."
skloní ke mě hlavu a řekne.
„Ne Nikosi, vyřiď si to sním klidně potom ale nenič všem svým kámošům večer, kvůli kravině...Prosím".
nadojem použiji své oči, pro který stejně vím, že má slabost.

Zhluboka se nadechne a odejde odsuď.

„Hele sorry Elen, jseš fajn holka ale jseš opravdu piča, že pro něj něco máš..."
řekne mi Jazz.
„Co prosím?"
co si to dovoluje.
„Slyšelas..."
řekne a odejde z kuchyně také.

Neuvěřitelné.

Děkuji za každý hlas, komentář a zhlédnutí.
Vím, že nejsem zrovna nějak aktivní ale byla bych moooc ráda, kyby jsme zase dosáhli takových zhlédnutí jaký, jsme měli... Jinak nejspíš, ještě dnes vyjde další část💗💋