Konečně pátek... Umyju si obličej, vyčistím zuby, rozpustím své dlouhé kudrnaté vlasy,... Udělám si vazelínou řasy, trochu korektoru, lábela a můžu jít.
Jen co vejdu do budovy školy, mě Gabriela chytne.
„Dnes večer můj brácha pořádá párty, řekl, že si mám někoho pozvat..." říká.
„Jo...?"
„Jo, takže se nějak hezky obleč a do desíti přijď..." řekne a jdeme do třídy.
Už vlastně skoro nic neděláme, koukáme na dokumenty o různých spisovatelů, povídáme si nebo jen čteme.
Dočítám knihu ze včera? Celou dobu čekám na tu bombu, která má přijít.
Láska hlavní hrdiny umřela... Jop ožralá nabourala.
Počkat, to je ten zvrat?
Možná hodně lidí přijde, že knihy jsou nudný a celkově jejich psaní... Ale pro mě je to moje komfortní místo a vášeň.
Už od mala jsem si přála napsat knihu.
Opět jsme byli na obědě, šly na dalších pár hodin a konečně domů.
Nevím, jestli se mi na tu párty chce...
....
Odcházíme z budovy školy.
Tentokrát nevidím žádný BMW ale motorku, myslím že to byla Yamaha.
Kdo jiný ji řídil, než ten idiot, který jezdí pro Gabrielu.
Na hlavě měl helmu, na sobě černé tričko... Žádné chrániče nic, jako kdyby se nebál...
„Tak teda večer!" křikne na mě Gabriela, když jsem na cestě k autu mého řidiče.
Já jen zamávám na cestu, ani se neotočím a nastoupím si do auta.
Děkuji děkuji moc za všechna další zhlédnutí, komentáře, hvězdičky 🫶🏼Už píšu další kapitoly, které vyjdou ještě dnes, tak si je přečtěte. Miluji vás 🥰🥰🫶🏼Pokud se vám příběh líbí, byla bych moc ráda, kdyby jste příběh doporučili třebas kamarádům, který také čtou 🥰
ČTEŠ
They Dont Know - That We Know You Are Mine
RomanceMalá, drzá, s dlouhýma vlasama...podle něho taky šestnácti léty satan, nebo také princezna. Holka, o který každý kluk sní, dokuď nepozná její drzé chování. On kluk, po kterým by holky zabíjely, dokud nezjistí, že je měl jen na jednu noc. No vždyť...
