They Dont Know - That We Know You Are Mine

Zkurvene Rano

Je ráno a probouzí mě hlasy z vedlejší místnosti.
Otevřu oči a vedle mě polonahý... Ne, ne, ne, ne, NE!! Kurva!!

Panebože prosím, že jsem s ním nechrápala. Nechci ztratit panenství s někým, s kým jsem se pár hodin zpátky, zhulená hádala.
V tom si uvědomím, že jsem jen v plavkách. Musel mě vsléct.

Panebože co jsem to provedla.
Ty potetovaný břišáký, tmavý vlasy...

„Panebože...Panebože..." zoufale jsem si říkala, zatím co jsem skenovala ty bři- Teda co?Bylo mi do breku.

„Můžeš se klidně dívat dál, princezno"
najednou řekl chraptícím, ospalým hlasem.

Sedla jsem si, podívala se na něj a řekla
„Co se včera stalo?".
„Chceš povyprávět o tom, jak se maximálně 16létý satan pozvracel?Myslím si že ne, protože to cos včera dělala, nedělá ani ten zasraný satan v pekle".
Nechápavým výrazem jsem koukala.
Sedl si, šel blíž a řekl.
„Dejme tomu, že tě včera bylo slyšet tak moc z mé přítomnosti, že se mý kámoši ani nevyspali...".
Já jen s otevřenou pusou čuměla a říkala si, že to je v pici. Doslova.

„Klid princezno, nejsem na malý děti a hlavně ne na toxický svině...Včera se nic nestalo" řekl tím jeho hlasem.
„Kde mám kurva věci?" ptám se.
„Ohh myslíš ty který jsou celý pozvracený? Ehmm jo, támhle" řekl a šel pryč z pokoje.

Do prdele, co si mám na sebe jako vzít?
Vidím na židli bílý tričko, kraťasy a ponožky, jak kdyby na fotbal.
Oblékla jsem si to.
Vešel zpátky do pokoje... A dívá se na mě, jen prostě čumí jak idiot.
„Proč na mě čumíš, jak kdybych ti zabila půlku rodiny a vykradla celý byt?" ptám se.
„Máš na sobě moje věci, bez dovolení a ještě se ptáš?" říká.

Emhm asi to nebyla nejlepší volba na argument...

„Kdybys nebyl čurák tak neodpadnu, takže si je beru" řekla jsem.
Zasmál se, šel ke mě kurva blíž, chytl mě pod krkem, stím mě zarazil do zdi a řekl :
„Řekl jsem, že toho budeš litovat?"
koukal na mě a čekal na odpověď, zatím co já lapala po dechu a slzy měla v očích.
„No tak řekl?! vykřikl.
Já se snažila kývnout hlavou.
On se jen psychoapticky usmál a řekl.
„Hodná holka...".
Přilepil se ke mě ještě víc a otřel mi prstem slzy, které mi vytekly s očí.

Byla jsem v tranzu, nechápala jsem co se právě stalo.... Měla jsem chuť ho zabít, podřezat, zabít sama sebe, brečet a nevím co všechno.

„Hele prinzecna se probudila..."
hned co jsem vešla z místnosti vykřikli.

„Drž hubu..." řekla jsem, šla do přecíně kde jsou vchodový dveře a chtěla jsem jít, kdyby nebyly zavřené.
„Otevři..."
říkám.
On se na mě podíval přes místnost a se usmál.
Šel ke mě „Doufám že už tě nikdy neuvidím..." řekl a otevřel, já na něj hodila ten svůj slavný pohled a šla.

Přísahám že už nikdy nehulím.

Zbytek cesty domů, jsem probrečela.