They Dont Know - That We Know You Are Mine

Zkurvene Rano

Je ráno a probouzí mě hlasy z vedlejší místnosti.
Otevřu oči a vedle mě polonahý... Ne, ne, ne, ne, NE!! Kurva!!

Panebože prosím, že jsem s ním nechrápala. Nechci ztratit panenství s někým, s kým jsem se pár hodin zpátky, zhulená hádala.
V tom si uvědomím, že jsem jen v plavkách. Musel mě vsléct.

Panebože co jsem to provedla.
Ty potetovaný břišáký, tmavý vlasy... kurva to je snad moje slabina.

„Panebože...Panebože..." zoufale jsem si říkala, zatím co jsem skenovala ty bři- Teda co?Bylo mi do breku.

„Můžeš se klidně dívat dál, princezno"
najednou řekl chraptícím, ospalým hlasem.

Sedla jsem si, podívala se na něj a řekla
„Co se včera stalo?".
„Chceš povyprávět o tom, jak se maximálně 16létý satan pozvracel?Myslím si že ne, protože to cos včera dělala, nedělá ani satan v pekle".
Nechápavým výrazem jsem koukala.
Sedl si, šel blíž a řekl.
„Řvalas mi do ouška ať přidám tak nahlas, že se mí kamarádi ani nevyspali...".
Já jen s otevřenou pusou čuměla a říkala si, že to je v pici. Doslova.

„Klid princezno, nejsem na malý děti a hlavně ne na toxický svině...Včera se nic nestalo" řekl tím jeho hlasem.
„Kde mám kurva věci?" ptám se.
„Ohh myslíš ty který jsou celý pozvracený? Ehmm jo, támhle" řekl a šel pryč z pokoje.

Do prdele, co si mám na sebe jako vzít?
Vidím na židli bílý tričko, kraťasy a ponožky, jak kdyby na fotbal.
Oblékla jsem si to.
Vešel zpátky do pokoje... A dívá se na mě, jen prostě čumí jak idiot.
„Proč na mě čumíš, jak kdybych ti zabila půlku rodiny a vykradla celý byt?" ptám se.
„Máš na sobě moje věci, bez dovolení a ještě se ptáš?" říká.
A jo, ty věci...
„Kdybys nebyl čurák tak neodpadnu, takže si je beru" řekla jsem.
Zasmál se, šel ke mě kurva blíž, chytl mě pod krkem, stím mě zarazil do zdi a řekl :
„Řekl jsem, že toho budeš litovat?"
koukal na mě a čekal na odpověď, zatím co já lapala po dechu a slzy měla v očích.
„No tak řekl?! vykřikl.
Já se snažila kývnout hlavou.
On se jen psychoapticky usmál a řekl.
„Hodná holka...".
Přilepil se ke mě ještě víc a otřel mi prstem slzy, které mi vytekly s očí.

Byla jsem v tranzu, nechápala jsem co se právě stalo.... Měla jsem chuť ho zabít, podřezat, zabít sama sebe, brečet a nevím co všechno.

„Hele prinzecna se probudila..."
hned co jsem vešla z místnosti vykřikli.

„Drž hubu..." řekla jsem, šla do přecíně kde jsou vchodový dveře a chtěla jsem jít, kdyby nebyly zavřené.
„Otevři..."
říkám.
On se na mě podíval přes místnost a se usmál.
Šel ke mě „Doufám že už tě nikdy neuvidím..." řekl a otevřel, já na něj hodila ten svůj slavný pohled a šla.

Přísahám že už nikdy nehulím.

Zbytek cesty domů, jsem probrečela.