''Ahoj, tak co, připravená?'' zeptal se Gabriel, když zastavil před námi.
Začervenala jsem se a usmála se na něj.
''Gabrieli, pojď si dát- hej hej hej!'' vykřikl nějaký kluk a zastavil vedle Gabriela.
''Pojď sem.'' zavolal na mě Gabriel. Ignoroval své právě přijíždějící kamarády a natáhl ke mně ruku. Chytla jsem se ho a nasedla za něj na motorku.
''Měj se Christy.'' usmála se Emma a odešla.
''Aww, nechceš svézt?'' zeptal se jeden z kluků, předstírajíc smutek. Emma ztuhla uprostřed kroku a pomalu se otočila.
''Tak jdeš?'' zeptal se znovu a poklepal na sedadlo motorky.
''Uhm, né díky.'' nejistě se usmála, kluk jen pokrčil rameny a znovu si jí přeměřil pohledem.
''Tak si pamatuj, že tu pro tebe taťka Dakota vždycky bude.'' řekl ironicky a mrknul na ní. Dusila jsem se smíchy.
''Ahoj Dakoto.'' Emma se zasmála a konečně odešla.
''Chce mě.'' Dakota se ušklíbl na Gabriela a nastartoval.
Protočila jsem očima. Měla bych obmotat ruce kolem Gabriela, nebo počkat, až něco řekne? Sotva ho znám..
Nešikovně jsem se ho chytla kolem pasu.
''Co máš s rukama Christy?'' zasmál se Gabriel a potřásl hlavou.
Rozpačitě jsem si opřela čelo o jeho záda. Pane bože Christine, co to sakra děláš? Slyšela jsem nějaký hlas ve své hlavě. Neflirtuj s ním, je nebezpečný! Odkašlala jsem si a zdvihla jsem hlavu.
''Sedí se ti pohodlně?'' zeptal se Gabriel a otočil se ke mně.
''Jo, dobře, díky.'' zamumlala jsem.
''Raz..... dva.....'' Dakota začal odpočítávat. Nevěděla jsem, co dělá. Jen jsem byla zticha a ještě pevněji se chytla Gabriela.
''Tři!'' RUUUUSHH!
Snažila jsem se nekřičet příliš hlasitě, když se Gabriel přikrčil k motorce a plnou rychlostí jsme vyjeli ze školního parkoviště na ulici. Gabriel se smál mému zděšení z rychlé jízdy, ale nezpomalil.
''Zastav, zastav, zastav!'' křičela jsem, ale také jsem se smála. Tohle bylo vlastně celkem zábavné. Ještě nikdy jsem na motorce nejela; seděla jsem za Emmou na jejím kole, ale motorka... To je úžasné. Kdyby mě rodiče viděli s někým cizím na jeho motorce a bez helmy.. Bože Christine! Nemysli na to.. Užívej si to.
''Ještě pořád dýcháš?'' zasmál se Gabriel, když jsme zabočili za roh a on trochu zpomalil.
''Tak co, Gabe? Dáš mi 10 dolarů, když budu rychlejší než ty?'' ušklíbl se Dakota jedoucí vedle nás.
''Agrr, já nevím.. nechci, abys pak brečel..'' odpověděl mu Gabriel, ale pořád sledoval cestu před námi. Zasmála jsem se jejich konverzaci, ale tajně jsem doufala, že na to Gabe nepřistoupí.
''Ale no...'' začal Gabriel. Bože, prosím, nedělej to.
''Rád bych dostal některý z tvých těžce vydělaných peněz.'' dokončil a natáhl k němu ruku.
''Uvidíme se v cíli, Edwardsi.'' řekl Dakota a také natáhl ruku; plácli si, aby stvrdili svou sázku. Je snad možné jet ještě rychleji než teď?
Bohužel... ano.
Možná oba potřebovali 10 dolarů, nebo byli prostě jen soutěživé povahy.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
