''Nic pro tebe neznamenám.'' odfrkl si Jason.
''Ale to je teď jedno.'' pokračoval.
''Nikam s ním nepůjdeš.''
Nemůžu uvěřit tomu, co právě řekl. Co s ním je sakra špatně?
''Půjdu.'' zamumlala jsem a pokusila se ho znovu obejít. Neúspěšně.
''Co jsi to řekla?'' zašeptal rozzuřeně.
''Ty nerozhoduješ o tom, s kým půjdu ven!'' vykřikla jsem a rozhodila ruce do vzduchu.
''Mně je u prdele, s jakým čurákem chceš šukat!'' zasyčel.
Znovu mi ublížil.
''Jak můžeš něco takového říct?'' zašeptala jsem s očima plných slz. Neřešila jsem, že tu teď stojím před Jasonem a brečím. Už to v sobě nemůžu déle držet.
Cítila jsem na sobě jeho pohled.
''Kurva Christine...'' zamrmlal.
Přešel ke mně a vtáhl mě do svého objetí. Něžného, ale pevného.
Přitiskl mě na dveře od auta a pevně mě svíral ve svých svalnatých rukách.
''Vážně si to o mně myslíš? Že jsem děvka?'' vzlykla jsem a schovala si obličej do dlaní.
Povzdechl si a hladil mě ve vlasech.
''Samozřejmě, že ne...'' zašeptal.
''Jen prostě neumím skrývat své pocity.'' řekl naštvaně a odvrátil ode mě pohled.
Nedělalo mu dobře, že mluví o svých slabých místech. Nenávidí, když o nich někdo ví.
''Ale před ostatními nedáváš najevo, že mě máš rád.'' zašeptala jsem a promnula si oči.
''Je pro mě těžké poznat, jestli mě máš vážně rád.'' ukápla mi další slza.
Podíval se mi přímo do očí. Vidím na něm, jak se cítí. Cítí se využíván. Zrazen. Nechci mu ublížit.
''Pořád si myslím, že je hodně špatný nápad jít s ním ven.'' povzdechl si a setřel mi slzu.
''Proč?''
''Nejsem si jistý, jestli se k tobě bude dobře chovat...''
Jason určitě neví, co se mnou dělají jeho slova.
Něco pro něj znamenám.
''Omlouvám se.'' schovala jsem obličej do jeho trička, mokrého od mých slz.
''Pojď.'' zašeptal a políbil mě na čelo.
''Odvezu tě domů.''
Usmál se a znovu mi setřel slzy.
Oplatila jsem mu úsměv a sedla jsem si do auta.
''Jasone?'' ozvala jsem se po chvilce ticha.
''Mm?'' zamrmlal na znak, že mě slyší a dál sledoval silnici před sebou.
''Věříš mi?''
Na chvilku se na mě podíval.
''Ano.'' odpověděl chladně.
''Ty mi věříš?'' zeptal se s malým úsměvem.
''Většinou.'' zamumlala jsem.
''Co tím myslíš?'' zasmál se.
''Občas jsi trochu... děsivý.'' řekla jsem.
Doufala jsem, že se nenaštve a nezačne se chovat jako šílenec.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
