Jason's P.O.V.
Seděl jsem na posteli a díval se z okna. Na zmrzlé jezero, na němž po tlustém ledu poskakovaly vrány a poplašeně vzlétly, když vedle nich dopadl list ze stromu.
S povzdechem jsem si opět lehl a pro změnu zíral na strop.
Vím, že Christine měla pravdu. Už spolu nemůžeme být. Důvodem nejsou hádky, ale to, že je to moc nebezpečné. Přeju si, abych ji mohl znovu objímat a slibovat, že ji ochráním od všeho. Ale nemůžu. Nemůžu jí to slíbit, protože to není pravda. Desied je silný a má u sebe kompas. Dokud bude mít jen kompas a ne klíč, nepřestane. Pořád půjde po Christine.
-Flashback-
''Kompas byl naposled otevřený před 80 lety. Vlastnila ho dívka jménem Idalie, která měla i klíč. Údajně to byla přítelkyně vůdce The Norths, Erica. A hádej, kdo jediný ve Stratfordu má babičku jménem Idalie?'' řekl Calvin a opřel se o opěradlo židle.
-End Of Flashback-
Nevím, jestli Desied věděl, že Idalie je Christinina prababička. A Christine to nejspíš taky netušila. Ani když se mě ptala na Desieda. Ano, lhal jsem jí, ale nechci jí do tohohle zapojovat. Sice mám zlomené srdce, ale nikdo si nezaslouží žít ve strachu.
Rozhodl jsem se to ukončit. Přísahal jsem, že Christine ochráním a to taky splním. Vyskočil jsem z postele a šel dolů do sklepa dokončit bombu. Tenhle týden mi to dal jasně najevo, musím to udělat teď. Za poslední tři dny jsem dostal nějaké fotky. Nevím od koho. Na první z nich jsem byl já s Christine před restaurací Le Bon. Na druhé ke mně Christine natahovala ruce, protože chtěla vzít do náručí. Usmíval jsem se. Bylo docela děsivé zjistit, že nás někdo sledoval, ale ty obrázky byly skvělé. Prsty jsem přejel po Christinině tváři; přál jsem si, abych tenhle okamžik zažil znovu. Vrátit se zpátky v čase do doby, kdy jsme neměli žádné problémy. Na třetí fotce jsme spolu byli na mole u jezera. Hádali jsme se a ona do mě strkala tak, že jsem málem spadl do vody. Vzpomínám si na ten den. To jsem poprvé zbil Elliotta a Christy se naštvala. Usmál jsem se, staré dobré časy. Také to byl ten den, kdy jsem ji připravil o panenství. Oh, jak mi chybí její nahé tělo přitisknuté na mém. Její doteky a slastné steny. Ale přece jen na těch fotkách bylo něco zvláštního. Všechny měly na zadní straně stejný nápis.
''Starej se o to, co ti je drahé, než bude příliš pozdě.''
Dneska jsem taky dostal obálku. Když jsem ji otevřel, vypadla z ní malá fotka. Zakryl jsem si pusu rukou, abych nevykřikl a odvrátil zrak. Byla na ní Christine ze dne, kdy ji unesli. Ležela na zemi s nějakým hadrem na ústech, svázanýma rukama a očima rozšířenýma strachem. V obálce byl i nějaký papír s adresou. Můžu ukončit tuhle noční můru a ochránit Christine. I kdyby mě to stálo život.
Chritine's P.O.V.
''Cože jsi udělal?'' vyjekla jsem, když jsem telefonovala s Elliottem.
''Zažaloval jsem ho. Policie už ho plánuje zatknout! Vpadnou k nim do domu, když to budou nejmíň očekávat a zavřou ho! '' křičel nadšeně.
''Co, proč, a jak jsi sakra získal ty drátky a foťák?'' koktala jsem. Nemohla jsem tomu uvěřit. To nemůže být pravda.
''Stihl jsem drátek vzít ještě než jsme utekli. A když mě kluci nechali samotnýho v lese, všiml jsem si, že jsi ten foťák upustila na zem.'' vysvětlil mi to.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
