Christine's P.O.V.
Probudila jsem se do mlhavého rána. Vůbec se mi nechtělo vstávat.
Jason už vedle mě nebyl. Ležela jsem tu sama. Ale pořád jsem na sobě měla jeho mikinu.
Se zíváním jsem se zvedla z postele a šla do koupelny.
Měla jsem napuchlý obličej, červené oči a řasenku rozmazanou po tvářch. To bude z toho, jak jsem brečela.
Takhle mě Jason viděl a neutekl?
Znovu jsem si vzpomněla na včerejšek; moje rande s Elliottem, které Jason překazil a pak mi vyhrožoval, že mě znásilní. Ale on by to neudělal. Odmítala jsem tomu věřit.
''SETŘI MI TO A NEBO TĚ TU BEZ PROBLÉMU ZNÁSILNIM!''
Ale když jsem si všimla, jak vypadal pak... vypadal strašně. Byl bledý a jeho oči se vpíjely do mých. To ho ale neomlouvá za to, co udělal. Cítila jsem se tak bezmocná. A také jsem si myslela, že ho nezajímám a nezáleží mu na mně. Teď vím, že ano. Vážně mě chce. A to mě děsí.
Chytla jsem lem mikiny, přetáhla si ji přes hlavu a hodila jí na zem. Následovalo moje bílé tričko.
Zadívala jsem se na nahou dívku v zrcadle. Také vypadala strašně. Rozrušeně - jako ten, kdo je zamilovaný. Zamilovaný? Vážně jsem zamilovaná? Chci být?
Pustila jsem sprchu a nastavila si horkou vodu. Sedla jsem pod proud vody a opřela se o zeď. Objala jsem si kolena a položila si na ně hlavu.
Cítila jsem se tak špinavě.
Chvíli jsem jen tak seděla, ale pak jsem začala znovu přemýšlet o věcech, jež se udály. Co jiného jsem mohla dělat. Postavila jsem se a rozetřela si po těle šampon. Už jsem tu nehodlala dál sedět a cítit se špatně. Já jsem žádnou chybu neudělala. I když se mi Jason omluvil, nestačí mi to. Potřebuju důkaz toho, že ho to vážně mrzí. A hlavně si být jistá tím, že už nic takového neudělá.
Jason's P.O.V.
Nechal jsem horkou vodu stékat po mém obličeji.
''JASONE PŘESTAŇ! UBLIŽUJEŠ MI!'' plakala.
Přivřel jsem oči. Tak moc bolí na to myslet.
''Promiň Christine. Tak moc-c se om-omlouvám'.'
Vážně. Co jsem to kurva udělal té nevinné dívce. Chtěl jsem si získat její důvěru, ale všechno jsem zkazil.
Chtěl jsem jít za ní. Hned. Ale tím bych ničemu nepomohl. Potřebuje přemýšlet. Nechtěl jsem na ni víc tlačit.
Dokud se nerozhodne, nebudu se tím zabývat.
Bylo takové hezké utěšovat jí, když plakala. I když to bylo mojí vinou.
Objímat její drobné tělo mýma svalnatýma rukama, když její slzy tvořily mokrý flek na mém tričku. Když usínala.
Chtěl jsem, aby to trvalo navždy. Ale bez toho pláče. Už to nikdy neudělá. Přísahám.
Netuším, proč se tak cítím. Proč mám potřebu ji před vším chránit.
Ale nevím, jestli ji dokážu uchránit před sebou.
Vím, že je lepší zůstat doma než jít za ní.
''Rudy přestaň! Měl bys jít domů.'' šeptala vyděšeně.
''Nejsi ráda, že mě vidíš? CO? TY MĚ SNAD NENÁVIDÍŠ?!'' křičel po ní rozzuřeně.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
