Po snídani jsme nastoupili do Jasonova auta. Bylo docela složité se zbavit mých rodičů. Nejdřív jsem si myslela, že nejsou doma, ale pak jsem potkala mamku v kuchyni. Oznámila mi, že pojedou nakupovat a Emily vezmou sebou. Pomalu jsem přikývla, měla jsem jisté obavy, že mě s Jasonem slyšela. Když odcházeli, ještě jsem řekla mamce, že půjdu s Emmou do nákupního centra a odpoledne tedy nebudu doma. Mrzí mě, že jí musím lhát. Opravdu záleží na tom, s kým půjdu ven? Tak proč neřeknu pravdu? Protože by se pak mě mamka pořád ptala kdo to je, odkud ho znám a podobné otázky.
''Máme všechno?'' zeptal se mě Jason v autě.
Podívala jsem se k sobě do tašky.
''Jo, myslím, že jo.'' položila jsem svou světle hnědou kabelku zpátky na zem.
''Co se děje?'' nemohla jsem přeslechnout obavy v Jasonově hlase.
''Hm?'' pokračoval a jemně a přesto silně mě chytl za bradu a já jsem se mu musela podívat do očí.
Naštvaně jsem se od něj odtáhla. Tohle dělá vždycky. Chytne mě za tvář a donutí mě se mu dívat do očí.
''Cítím se špatně kvůli tomu, že pořád lžu rodičům.'' řekla jsem a podívala se na něj- tentokrát dobrovolně.
''Těším se, až se s nimi v úterý setkáš. Potom už náš vztah nemusíme tajit.'' povzdechla jsem si a kousla se do spodního rtu.
Jason nastartoval auto. Nechtěl o tom mluvit. Byl nervózní. Nervózní ze setkání s mými rodiči, z něčeho nového a děsivého.
''Jsi nervózní?'' usmála jsem se, když jsme docela vysokou rychlostí jeli směrem k centru.
''Nervózní z čeho?'' zeptal se sebevědomě.
''Že nenajdeme u nákupáku místo na parkování? Ne, dělám si srandu. Myslím ze setkání s mými rodiči.'' zasmála jsem se.
''Nejsem.'' zavrtěl hlavou.
''Lžeš.''
Podíval se na mě s pohledem typu: Jsi blbá nebo jo?
''Jasone, je úplně normální být nervózní ze setkání s novými lidmi! A hlavně když to jsou rodiče tvojí holky.'' vykřikla jsem se smíchem.
''Ale já nejsem.'' zavrčel.
Trochu jsem se vyděsila. Vím, že Jason by nejradši řekl něco jako: nesnáším, když děláš, jako bych měl problém se seznamovat s lidmi. Ale nemůže. Možná proto, že jsem příliš tvrdohlavá. Možná. Už mě unavuje, že jsem to vždycky já, která si musí dávat pozor na to, co řekne, aby se náhodou Jason nenaštval.
''Jsi tak nepříjemný.'' řekla jsem uraženě.
''Moje činy jsou nepříjemné.'' usmál se a dal mi pusu na tvář.
''Jo ale překvapivě jsi to ty, kdo je kontroluje.'' bránila jsem se.
Mrzelo mě, že se naše konverzace obrátila tímto směrem. Ale oba jsme byli moc tvrdohlaví. Cítila jsem se špatně, že jsem tak řešila to s mými rodiči. Na druhou stranu mě štvalo, že nedokáže ovládat svoje reakce.
Když Jason zaparkoval před centrem, přesedla jsem si na jeho klín.
''Nemám ráda, když se hádáme.'' řekla jsem a kreslila mu imaginární kolečka na hrudi.
Zavrtěl hlavou. ''Já taky ne.''
Byl listopad a už docela zima, tak měl Jason na sobě velkou černou zimní bundu, která ho dělala větším a strašidelnějším. Tak sexy.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
