Christine's P.O.V.
Když jsme s Jasonovou pomocí vyzdobili dům, vypadalo to úžasně.
Moji rodiče ho mají rádi a to pro mě hodně znamená. Vědí, že se o mě dokáže postarat.
Na večeři přišel i můj děda. Byl překvapený, že tu vidí Jasona. Mají toho hodně společného. To, že je zajímají jen ti, které milují a o ostatní se nestarají a také ten samý způsob řeči a chování. Možná je to jeden z důvodů, proč jsem se do Jasona zamilovala.
Jason's P.O.V.
Vážně mám rád jejího dědu. Máme společné zájmy, třeba auta. Vypráví různé vtipné příběhy, které se tolik podobají zážitkům mých prarodičů. Myslel jsem si, že Mason je mi ze všech lidí asi nejpodobnější. Ale mýlil jsem se. U Louise jsem se nemusel přetvařovat, mohl jsem pít a bavit se. Být sám sebou je jediná věc, kterou musím dělat.
Christine je jako její otec. Zdráhavá a stydlivá. Její máma je z rodiny ta divočejší. A k tomu hezká a jedinečná. Jako porcelánová panenka, o kterou se bojíte, že se rozbije. Nevěřila, že jsem něco takového opravdu řekl.
***
V noci, asi kolem druhé hodiny, jsem se vzbudil. Christine měla hlavu položenou na mé hrudi a objímala mě.
S úsměvem jsem jí jemně pohladil po zádech. Zlobila by se, kdybych jí probudil v noci. Ale nezačala by na mě křičet. Jen by si sedla, napůl probuzená a napůl by ještě spala, podívala by se na mě tím nejhorším pohledem a pak si znovu lehla co nejdál ode mě.
Dal jsem jí pusu na čelo a vstal z postele. Nejsem moc rád, že jí tu nechávám samotnou, ale půjdu jen do kuchyně, takže by to nemělo tak vadit.
Protřel jsem si oči a potichu vyšel z pokoje.
Vzal jsem si sklenici a nalil si do ní vodu.
Skoro jsem jí pustil na zem, když jsem si všiml malé postavy za mnou.
''Emily?'' položil jsem skleničku na linku.
''Co tu děláš tak pozdě?'' klekl jsem si před ní.
''Co tu ty děláš tak pozdě?'' zamrmlala ospale a vklouzla mi do náručí. Stejně tvrdohlavá jako její sestra.
''Měla jsi noční můru?'' zeptal jsem se jí.
To, že všichni kriminálníci nesnáší děti, je lež. Děti jsou jediný typ lidí, které nesoudím hned. Zaslouží si další šanci- šanci, kterou já jsem nikdy neměl. Tenhle pocit přišel nedávno. Do 17 let jsem záviděl ostatním. Měli něco, co já ne. Ale když jsem vyrostl, uvědomil jsem si, že to není jejich chyba.
''Nemůžu si vzpomenout.'' zazívala a objala mě kolem krku.
Šel jsem do jejího pokoje a chtěl ji znovu uložit ke spánku, ale to se jí nelíbilo.
''Ne!'' křičela, když jsem jí položil do postýlky. Kdyby tohle někdo viděl, radši nechci vědět, co by si myslel.
''Mám tu zůstat s tebou?'' zeptal jsem se jí.
Emily si sedla a podívala se mi přímo do očí.
''Chci jít spát s tebou a s Christy!'' řekla a natáhla ke mně ruce.
Zasmál jsem se a zvedl jedno bočí. Chvilku bylo ticho.
''No tak dobře.'' vzal jsem jí zase do náručí.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
