Christine's P.O.V.
''Čaj?'' nabídla mi Phoebe.
''Ano prosím.'' řekla jsem a sedla si na linku v kuchyni.
Byla jsem u Phoebe, abych jí řekla, co se mezi mnou a Jasonem stalo. Rozešli jsme se asi před týdnem. A já mám zlomené srdce. Bez něj se cítím prázdná, neúplná.
''Takže?'' překřížila si ruce na hrudníku a podívala se na mě.
''Co?'' zamrmlala jsem zmateně.
''Proč sedíš u mě v kuchyni a brečíš?'' podala mi hrnek čaje.
Usmála jsem se.
''Jason...'' povzdechla jsem si a šla za ní do obýváku.
''Nemyslíš, že už ses kvůli němu nabrečela dost?'' řekla.
Překvapila mě.
''Co tím myslíš?''
''Je v pořádku plakat. Ale neměla bys to dělat kvůli stejné věci několikrát.'' zamračila se.
''Jak poetické Phoebe.'' zasmála jsem se.
''Buď zticha.'' oplatila mi úsměv.
''Tak mi o tom všem řekni.'' dodala.
''Cože?'' zdvihla jsem obočí.
Naštvaně se na mě podívala.
''Fajn, fajn.'' povzdechla jsem si a položila čaj na stolek.
Phoebe se mnou byla další den po mém rozchodu s Jasonem, takže ví o všem. Tedy kromě toho, jak Dakota málem zabil Elliotta. To jí říkat nechci, protože jak mluvím o Jasonovi, nutí ji to přemýšlet o Dakotovi.
''Víš, jak jsme se rozešli...'' začala jsem.
''Samozřejmě.'' odpověděla.
''Ale včera se něco stalo...'' zamumlala jsem a vyprávěla dál.
-Flashback-
Byla jsem ve škole. Zazvonilo a já si šla do skříňky pro učebnice na další hodinu. Když jsem ji zavřela, někdo stál za mnou. Jason. Měl ruce v kapsách a sklopenou hlavu.
''Co tu děláš?'' zeptala jsem se ho tiše. Všichni už odešli na hodinu, takže jsem tu s ním byla sama.
Prohrábl si vlasy a pomalu se na mě podíval. Měl červené oči. Víc, než kdyby jen brečel.
''Ty jsi na drogách?'' šeptla jsem vyděšeně.
''Christine, prosím, poslouchej mě.'' chytl mě za ruku. Přitlačil mě na skříňku a přitiskl se svým tělem na mé.
''Proč si to děláš Jasone?'' objala jsem ho.
''Nemusíš brát drogy, abys byl v pořádku, to víš.'' řekla jsem.
''Když nemám tebe, potřebuju jinou drogu.'' hlesl a položil mi hlavu na rameno.
''Neubližuj si.'' hladila jsem ho po zádech.
''Potřebuju tě Christine.'' zašeptal.
''Nech mě tě pomilovat... naposledy.'' požádal mě a jeho dech narazil na mou kůži.
Přeběhl mi mráz po zádech a zalapala jsem po dechu. Můj mozek křičel, že je to šílenost, ale mé srdce tvrdilo něco jiného. Je to to nejlepší, co pro něj můžu udělat.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
