Christine's P.O.V.
Se zamračeným výrazem jsem se dívala do navigace na mobilu, podle které jsem našla místo, kde jsme se měli sejít. Ulice odpovídala, číslo domu taky. Ale on to vlastně nebyl dům. Přede mnou se tyčil obrovský sklad. Dal mi opravdu dobrou adresu?
No nic. Otevřela jsem velké dveře z dubového dřeva a vstoupila do stříbrné haly. Byla celá z kovu. Na podlaze ležel koberec s motivem kompasu. Na stěnách byly dva šípy, které svými hroty mířily do dvou temných chodeb.
''Kdo jste?'' ozval se hlas za mnou.
Otočila jsem se a přede mnou stál nějaký muž.
''Um, jsem Christine Dion. Mám schůzku s panem Desiedem.'' představila jsem se nejistě a olízla si rty.
Škodolibě se usmál a přikývl.
''Pojďte se mnou.'' řekl nakonec a otočil se směrem k chodbě.
Měla jsem z toho místa špatný pocit. Pomalu jsem couvala zpět ke dveřím ven.
''Můžete mu prosím říct, že přijdu později? Já, uh, musím si ještě něco zařídit.'' omlouvala jsem se a už chtěla vzít za kliku. Cestu ven mi ale zablokovali dva vysocí muži.
Pevně mě chytli a táhli k pravé chodbě, kde už čekal ten první muž.
''Nechtě mě!'' křičela jsem a snažila se osvobodit.
''Uklidni se baletko.'' zasmál se muž a chytl mě za bradu.
Kopla jsem ho do rozkroku a on se svýkřikem svezl na zem.
''Ty zasraná děvko!'' zařval a dal mi facku. Ti dva mě pustili a já spadla.
Jeden se ke mně naklonil a do úst mi vrazil nějakou látku, abych nemohla mluvit.
Rozplakala jsem se a snažila se je kopnout, ale neúspěšně.
Někdo mě praštil do hlavy a já pomalu upadala do bezvědomí. Jasone, kde jsi?
Jason's P.O.V.
''Christine je ten klíč.'' vykřikl Calvin.
Jako by mi někdo dal pěstí. Moje Christine?
''Nechápu to... jak jako je klíč?'' hlesl jsem.
Cavin pokroutil hlavou.
''Ne přímo fyzicky. Ale má ho u sebe ona. Nebo si to aspoň myslíme...'' zamumlal Gabriel.
''Dost! Chci vysvětlení!'' vykřikl jsem a praštil pěstí do stolu.
Ničemu nerozumím. Jak může mít Christine klíč ke kompasu? Proč mi o tom dřív neřekla? Je to ten nejčestnější člověk, kterého znám, nikdy nelže... tak proč mi to neřekla? Ale možná o tom ani neví...
''Kompas byl naposled otevřený před 80 lety. Vlastnila ho dívka jménem Idalie, která měla i klíč. Údajně to byla přítelkyně vůdce The Norths, Erica. A hádej, kdo jediný ve Stratfordu má babičku jménem Idalie?'' řekl Calvin a opřel se o opěradlo židle.
Zavrtěl jsem odmítavě hlavou.
''Jak... jak to víš?'' zakoktal jsem se.
''Řekl nám to Mason. Vlastně, je to synovec Idalie. Ale protože její dcera nechtěla být šéfkou North, převzal to Mason.'' odpověděl mi Gabriel.
Šokovalo mě, že Gabriel zná celý příběh. A tahle kurva má být můj nejlepší kámoš.
''Fajn, ale jak víte, že klíč nemá Mason?'' zamračil jsem se.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
