''Drž hubu, ona mě doučuje.'' zasmál se Gabriel a dal si ruce do kapes.
Zhluboka jsem se nadechla. Ještě nikdy jsem nepocítila takovou úlevu.
''Jaká škoda.'' povzdychl si neznámý falešně.
''Ale mohla by mi aspoň vykouřit.'' ušklíbl se. Rozšířily se mi oči a pootevřela jsem pusu. Co si o sobě myslí? Chtěla jsem mu na to něco říct, ale Gabriel mě zastavil.
''Ignoruj ho, neumí se chovat k holkám.'' usmál se na mě.
''Vždyť ví, že to nemyslim vážně.'' začal se smát neznámý. Ještě si s ním dal takový ten pozdrav, co dělají kluci a odešel do obýváku. Natáhla jsem se pro bundu, ale Gabriel mě znovu zastavil.
''Opravdu už musíš jít?'' zeptal se smutně.
''Uhm, jo.'' odpověděla jsem; neviděla jsem důvod, proč tu zůstat.
''Ne ne, je pátek. Nemůžu tě poslat domů tak brzo.'' Gabriel hodil můj batoh zpátky na zem. Chytl mě za zápěstí a táhl za ostatními do obýváku. Rozhlédla jsem se kolem: 2 obrovská okna a pod nimi 3 čtyřsedačkové gauče a naproti obrovská televize na zdi. V rohu stál stolek na poker s pěti židlemi. Na pohovkách seděli tři kluci: kluk z haly, Dakota a ještě jeden, kterého jsem nikdy neviděla. Vypadal o trochu starší než ostatní. Když jsme vešli, všichni se na nás ihned podívali.
Naštěstí se o sekundu později ozval veselý hlas.
''Někdo, kdo chce, abych ho porazil v pokeru?'' vykřikl Geronimo a míchal v ruce karty. Všichni se zvedli z gauče a zamířili k pokerovému stolu. Následovala jsem Gabriela. Sednul si a mě si stáhnul na klín.
''Neměla bys na mě sedět.'' uchechtl se Geronimo a kývnul ke Gabrielovi. Ten se zasmál a obmotal své ruce kolem mě.
''Ona nikam nejde, je můj talisman.'' řekl Gabe se vzpomínkou na to, jak jsme dnes porazili Dakotu.
''Začneme. Geronimo?'' přerušil naší debatu muž s tmavými vlasy.
Geronimo přikývl a promíchal karty. Všichni si vzali pokerové žetony a položili si je před sebe. Podívala jsem se na všechny kluky u stolu; v čele seděl Geronimo, vedle mě a Gabriela Dakota. Naproti nám kluk z haly a ten nejstarší. Fajn , nebyl zas tak starý. Mohlo mu být tak 27 let.
''Uhh, cítím vítězství.'' Dakota se vesele zasmál, když uviděl své karty.
''Počkej ještě.'' zamumlal kluk z haly a vstal ze židle. Odešel z obýváku a vrátil se s flaškou piva.
Když si sednul zpět na židli, hra začala.
Opravdu mohou být tito kluci v nějakém nebezpečném gangu? Když přehlédneme pistoli, kterou měl ráno Geronimo, vypadali jako normální lidé. Hrají poker, smějí se a pijí. Zdají se neškodní. Coraline tomu nikdy nebude věřit, pomyslela jsem si. Nemůžu se dočkat, až jí budu o nich vyprávět.
Najednou všichni ztichli a já slyšela posledních pár slov z věty, kterou říkal ten nejstarší tomu klukovi pořád beze jména.
'' ...jsem rád, že se nám povedlo zachránit ten poslední.'' zamumlal a podíval se na mě stejně jako ostatní. Sklopila jsem pohled a zavřela oči. Kluci se po chvilce začali smát a pokračovali jakoby nic.
Gabriel měl samozřejmě dobré karty, protože vsadil hodně žetonů.
''Skládám.'' řekl nejstarší s povzdychem a hodil karty na stůl.
''Máš strach Edwardsi?'' ušklíbl se na něj kluk z haly a také hodil karty na stůl.
''Nenávidím tě kreténe.'' zamumlal Dakota a také položil své karty na stůl.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
