7. Every Time We Touch

15.1K 463 20
                                    

ČTVRTEK, 31/9, 8'23 večer

Ležela jsem na posteli a projížděla si hlavní stránku na facebooku. Blbosti, blbosti, blbosti. Jak můžou mít ty děvky tolik likes? Povzdychla jsem si a hodila mobil na postel. Už jsem se dostala z toho šoku, kdy Jason vystřelil kulku na podlahu před vystrašeného muže. Vzala jsem si jeden z růžových polštářů, které ležely na mé posteli.

''Proč jsi to udělal?'' zeptala jsem se ho a představovala si, že to je Jason.

''Neboj se.'' slyšela jsem jeho hlas v mých uších.

''Oh, Jasone...'' zašeptala jsem a položila hlavu na polštář.

''Christine!'' ozval se hlas mojí malé sestřičky.

''Ano Emily?'' zakřičela jsem zpátky a protočila očima.

''Jsou tu Emma a Christian.''

Christian je Emmin mladší bratr, je mu 6 let. Myslím.

Na Halloween máme tradici, že my čtyři vždycky chodíme na ''TRICK OR TREAT''. Zhluboka jsem se nadechla a vstala z postele. Oblékla jsem si černé skinny jeansy, bílou košili a šla dolů.

''Čau Christy.'' pozdravila mě Emma. Usmála jsem se.

''Ahoj Christine.'' objevil se Christian v převleku šíleného vědce.

''A co já?'' ozvala se Emily nespokojeně. Otočila jsem se, abych ji lépe viděla. Měla na sobě kostým princezny; vypadala úchvatně.

''Jsi nádherná. Kde máš korunku?'' zasmála jsem se. Věděla jsem, že si něco zapomene.

Rozběhla se do pokoje.

''Tak my jdeme mami.'' nakoukla jsem do obýváku.

''Ahh ne! Musíte se ještě vyfotit!'' vykřikla mamka a vyskočila z gauče, aby našla fotoaparát.

Po třech minutách přiběhla Emily s její korunkou a mamka nás vyfotila. Konečně jsme mohli jít.

Em s Christianem drželi košíčky ve tvaru dýně a obcházeli domy ve městě.

Emily nasbírala obrovské množství sladkostí. Potvrdila mojí teorii, že jí lidé dávají větší množství bonbonů kvůli jejímu roztomilému vzhledu. Chris zase miloval žertíky.

Odváděl vážně dobrou práci. Když už potřetí zaklepal na dveře a nikdo neotevřel, zakřičel, že tam zůstane, dokud nevyjdou ven, zvedla ho Emma do náruče a s omluvným výrazem ho donesla až na kraj ulice.

''Půjdeme domů?'' zeptala se Emma, když jsme obešli všechny domy.

''Neeeeeeee!'' zaječela Emily s Christianem najednou.

''Jooooooo, zítra je škola.'' řekla Emma a rádoby rozzlobeně se na ně podívala.

''Už je skoro 10 večer, večerku už jste měli mít dávno.'' zasmála jsem se a plácla si s Emmou.

Najednou se ozval řev motorky. Trhla jsem sebou a zatáhla Emily ke mně.

''Christine, jsi v pořádku?'' zeptala se Emma starostlivě a položila mi ruku na rameno. Pomalu jsem kývla. Neřekla jsem jí, co se stalo včera u Gabriela. Slíbila jsem mu, že to nikomu neřeknu.

''Neopovažuj se nikomu říct, co jsi tu viděla.'' zašeptal mi zlověstně do ucha. Znovu jeho hlas v mé hlavě. Přeběhl mi mráz po zádech. Motorka se přibližovala čím dál tím víc a já zjistila, kdo na ní sedí: Geronimo.

Asi mě poznal, protože zastavil vedle nás. Vypnul motor a podíval se na nás.

''Nejsi trochu stará na to, abys tu chodila a sbírala sladkosti?'' uchechtl se a zvedl obočí.

Precious (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat