Precious (CZ)

8. Don't Hurt Her

Christine's P.O.V.

Opírala jsem se o skříňku. Ostatní si povídali, smáli se. Ale já ne. Přemýšlela jsem nad ním, nemohla jsem ho dostat z hlavy. Jason. Pokaždé, když jsem zavřela oči, objevil se on. Ten je tak otravný. Vážně... musím být úplný blázen. Jason mě nechce! A nebo ano? Přála jsem si umět číst myšlenky.

Jason's P.O.V.

Probudil jsem se až když mi do očí začaly svítit sluneční paprsky. Na to, že je listopad, je ráno celkem dost světlo. Zívl jsem a natáhl se pro můj iPhone. 12'56 odpoledne. Zasraný čas. Nemůže se kurva zastavit? Nebo aspoň někdy... A nebo mít nějaký ovladač, kterým se zastavuje čas. Abyste mohli ty nejlepší momenty ve vašem životě prožít mnohem déle. Navždy. Ne že bych měl nějaké fakt dobré vzpomínky. Možná když Mason najal několik striptérek na mé sedmnácté narozeniny. Usmál jsem se. Ještě nikdy v životě jsem neohnul tolik holek jako v tu noc. Měl najmout Christine... Kurva jo! Tancovala by na stole celou noc, jen pro mě. Otírala by se o můj tvrdý rozkrok... Zašukali bychom si ve všech možných i nemožných polohách. Tlumeně jsem zasténal do polštáře. Ale ona by se mnou asi spát nechtěla. Ale když budu chtít, ona nebude mít na výběr. Věděl jsem, že když ji znásilním, tak se jí to nebude líbit. Nenávidí mě. Ale bylo tak lákavé to udělat. Zejména včera. Trvalo jen pár sekund, aby se vzpomínky vrátily.

-Flashback-

Jemně jsem položil Christine na postel. Kurva, tak moc si chci lehnout vedle ní a obejmout jí. Ale vím, že kdybych to udělal, tak už bych se pak nedokázal ovládat. Ublížil bych jí. I když bych si to užil, nestojí mi to za to. Ale strašně mě to lákalo. Možná jsem to měl fakt udělat... A nebo by se jí to líbilo? Ne, tohle by se jí nelíbilo. Navíc její rodiče mohli mít ložnici hned vedle jejího pokoje a já při sexu nedokážu být zticha. Sklonil jsem se a dal jí rychlou pusu na krk, než bych stihl udělat ještě něco horšího. Vzdychla, když se mé rty dotkly její kůže. Oh Bože Christine, nesténej, když jsem u toho. Nehorázně mě to vzrušovalo. Miluju to. Dal jsem si ruce do kapes a chystal se jít ven.

''Pokračuj, musíš jít.'' mumlal jsem si pro sebe. Kdybych se nenutil odejít, okamžitě bych se pro ni vrátil a vzal bych si jí domů. Kde bychom mohli být dost hlasití.

''Jasone?'' lekl jsem se, když jsem slyšel Christinin hlas za mnou. Chceš, abych tě znásilnil nebo co?

Otočil jsem se. Dívala se střídavě na okno a na mě. Zoufale se na mě podívala, chtěla, abych si lehnul vedle ní. Pomalými kroky jsem šel směrem k oknu, nemohl mi uniknout její překvapený výraz. Zajímalo mě, co chce? Když už jsem byl skoro u okna, viděl jsem, jak natáhla ruce. Chtěla, abych ji obejmul. Jak se to sakra dělá? Myslím, že to bude minimálně 5 let, co jsem někoho naposledy objal. Podíval jsem se do jejích zelených očí a všechno ostatní zmizelo. Samozřejmě, že ji chci obejmout. Sklonil jsem se k ní o obmotal si ruce kolem jejího drobného těla. A v té chvilce se mé napjaté tělo uvolnilo. Spadl mi kámen ze srdce. Úlevně jsem vydechl. Bylo to jako kouřit trávu; všechno bylo krásné, nic mě netížilo. Christine si položila tvář na mou hruď. Přestože se známe tak krátce, přijde mi, že se s ní znám už několik let. Nevadilo by mi, kdybychom tu takhle mohli zůstat navždy. Ona s milující rodinou, já osamocený a hajzl. Cítil jsem její parfém. Bože, bude tak těžké nechat ji jít. Ale ne navždy. Najdu si jí. Christine pomalu zvedla hlavu, jemně mě políbila na tvář a zašeptala mi do ucha:

"Můžeš mi věřit.''

Usmál jsem se a zavřel oči. Probudila ve mně něco, co bylo až do téhle doby chladné a mrtvé. Políbila mě na krk a s povzdechem se odtáhla. Zavrčel jsem. To je kurva tak úžasný pocit, mít ji nalepenou na sobě. Naposledy jsem se na ní podíval a odešel k motorce. Jak ji mám po tomhle dostat z hlavy? Je to vůbec možné?