Christine's P.O.V.
''Pořád tomu nemůžu uvěřit!'' smála jsem se.
Bylo úterý. Den poté, co byly zveřejněny role na Poinsettiu. A já jsem stále plna adrenalinu a vzrušení.
''Tam nahoře na tebe někdo dává pozor. O tom nepochybuji.'' usmála se Phoebe.
Jak jsme pokračovaly v cestě, všimla jsem si Elliotta. Rychle jsem se podívala jinam; cítila jsem pocit viny. Už je to skoro týden po tom, co ho Jason zbil, a já jsem si s ním o tom ještě nepromluvila.
''Neviděla jsi ho od té doby co...?'' zeptala se mě Phoebe.
Zavrtěla jsem hlavou.
''Hej. Už to neřeš. Přenes se přes to.'' objala mě a odešla. Chápu, proč byl do ní Dakota tak zamilovaný. Je bláznivá, nápaditá a když potřebujete, tak vám poradí a pomůže. Ale to ví jen málo lidí. Všichni si myslí, že je tichá. Tichá Phoebe. Soudí ji bez toho, aby ji pořádně znali.
''Ahoj Eli.'' pozdravila jsem ho tiše a opřela se o skříňku vedle té jeho.
Kývl na pozdrav.
''Poslouchej, Elliotte, vím, že jsi naštvaný. Ale já-''
''Ne Christine, nebyla to tvoje chyba. Já vím.'' zabouchl skříňku.
''Tak proč mě ignoruješ?'' vykřikla jsem.
Nesnáším, když jsou lidé naštvaní a neřeknou proč.
''Neignoruju. Jen nechci být znova zmlácenej od tvýho kluka.'' řekl smutně a podíval se na mě.
Měl modřiny po celém obličeji a roztržený ret.
''Mrzí mě to Elliotte. Jason je trošku...''
''Šílenec?'' doplnil mě.
''Možná...'' povzdechla jsem si.
Jason osobně nemá proti Elliottovi nic. Vlastně nemá nic proti nikomu, protože se stará pouze o sebe. A mě. Ale když je pro něj někdo hrozbou nebo se někdo snaží zaujmout mou pozornost... přichází noční můra.
Elliott pokroutil hlavou. ''Ty nevidíš, že s tebou manipuluje jako s nějakou hračkou?''
''To není tvoje věc Elliotte.'' řekla jsem, otočila se a chtěla jít do třídy.
Ale Elliott mě ještě stihnul chytit za ruku. Zase jsem se otočila zpět k němu.
''Jen nechci ztratit všechno, co jsme mezi sebou měli, dokud nepřišel on.'' zašeptal.
Elliott se bojí, že mě ztratí jako kamarádku? Nebo je, jako Jason, do mě zamilovaný?
Přikývla jsem a konečně odešla do třídy.
***
''Dakoto!'' vykřikla jsem a rozběhla se k němu přes parkoviště.
Seděl na motorce a už startoval.
''Jedeš domů?'' rychle jsem ho objala.
''Jop.'' zamrmlala a posunul se, abych si mohla sednout za něj.
Pevně jsem se ho chytla a rozjeli jsme se k nim domů. Jason na bombě pracuje v režimu 24/7, říkal, že ji musí dokončit co nejdřív. Nevím proč. Takže teď za ním jedu, bude to překvapení. Taky říkal, že za ním nemám jezdit, protože ho rozrušuju. Milé, že? Ale on mě zná. Neposlouchám jeho příkazy.
''Christine, počkej...'' zastavil mě Dakota, když zaparkoval u domu.
Otočila jsem se k němu, pořád seděl na motorce. Po pár sekundách sesedl a postavil ji na stojánek.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
