Jason's P.O.V.
Už minimálně deset minut jsme tu stáli ve stejné poloze: její ruce mě objímaly kolem krku a její nohy byly obmotané okolo mých boků. Držel jsem ji pod zadkem a opíral zády o dveře.
''Jednu chvíli mi připadá, že mě máš rád a v té druhé mi míříš pistolí na hlavu.''
Zavřel jsem oči. Jak si může myslet, že bych jí někdy ublížil? Fajn, párkrát už jsem jí mířil pistolí na hlavu, ale nikdy jsem to nemyslel vážně! Nikdy bych jí neublížil! Není moje chyba, že je tak přecitlivělá... Ona není přecitlivělá, jen ty jsi kurva šílený. Naštvaně jsem si skousl spodní ret.
Nejsem zasraně šílený, ne nebyl jsem. Nebyl jsem.
"Nejsem šílený!'' vyprskl jsem a praštil pěstí do zdi. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se dolů na podlahu. Možná jsem fakt psychouš. A co! Nikoho to stejně nezajímá. Ale Christine asi jo.
"Já vím.'' řekla, no, spíš to zašeptala.
Podíval jsem se na ní. Ta děvka mě zná necelý dva týdny. Nic o mně neví! Ale to jsem jí neřekl. Chtěl jsem jí dát facku, aby si kurva uvědomila, že o mně neví naprosto nic!
Povzdechl jsem si. "Neznáš mě Christine. Víš jen moje jméno a to je tak všechno!''
Její výraz se proměnil na zmatený, až skoro zklamaný, ale řekl jsem jí pravdu. Nevěděl jsem nic o ní a ona nic o mně.
"Chceš, abych tě poznala? Nechceš?'' podívala se mi na rty a pak do očí.
Měl jsem smíšené pocity. Na jednu stranu jsem s ní chtěl pořádně jebnout o podlahu a na druhou jsem ji chtěl políbit a už nepustit. Co to kurva je?
Normální člověk by se nikdy neodvážil říct něco jako: poznáš mě a blablabla... Nikdo mě nechce poznat! Lidi mě nenávidí.
"Jestli nechceš, abych tě poznala, tak bys mě měl hned teď pustit.'' zašeptala. Cítil jsem se tak bezmocný. Je to takové to, že máte pocit, že se musíte o někoho postarat. Ugh, nenávidím tenhle pocit. Ale přesto cítím, že za někoho musím bojovat. Chránit ho. Oh kurva, stává se ze mě nějaká citlivka. Gay. Zamračil jsem se.
Opatrně vzala mou tvář do dlaní. Nejistě se na mě usmála a jemně mě pohladila.
Je ta holka snad čarodějka? Věděla, co dělat, když nemám daleko k výbuchu zuřivosti? Nevím. A možná to nikdy nezjistím. Ale na tom nezáleží, miluju to.
Potichu jsem zasténal, sklonil hlavu a položil si jí na její rameno.
Trochu se zasmála a objala mě okolo krku. Začala si hrát s konečky mých vlasů a mě přeběhl mráz po zádech. Nikdy jsem nechtěl ukončit tuhle chvíli. Nikdy.
Ale pak se zase probudil psychouš Jason.
"Možná to dělám jen proto, že tě chci dostat do postele.'' zamrmlal jsem. A také jsem zjistil, co ve mně udrží psychouše Jasona. Adrenalin.
Čekal jsem, že se mě okamžitě pustí a odstrčí mě pryč. Začne křičet. Řekne mi, že bych potřeboval nějakou zkurvenou pomoc a psychouš Jason ji pak zastřelí. Ale to ona neudělala.
"Ne, nechceš.''
Zvedl jsem hlavu a zadíval se na ní.
"A to víš jak?'' zkusil jsem to znovu. "Dost Jasone! Ztratíš jí!'' křičelo něco uvnitř mě. Stáli jsme blízko u sebe. Mé rty byly jen pár centimetrů od těch jejích.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
