Rozepla jsem si pás a vystoupila z auta.
''Nezapomeň, co jsem ti říkala, Christine.'' zavolala za mnou mamka.
Protočila jsem očima a zabouchla dveře.
Necítila jsem se dobře. Mám za sebou můj nejhorší víkend v životě. Celý jsem ho probrečela.
Ale v něčem jsem měla jasno: potřebuju Jasona.
Ne tak, abych s ním žila, prostě ho potřebuju k životu.
''Staráš se jen o sebe!''
Zavřela jsem oči. Včera jsem ho vážně chtěla a potřebovala u sebe.
Otevřela jsem obrovské dveře do školy a vešla do budovy.
Moje první hodina byla poezie, tak jsem rovnou zamířila do třídy. Ve chvíli, kdy jsem vešla, Phoebe nadšeně vypískla.
Také jsem se usmála a připravila si učebnice.
***
Po dvou hodinách jsme konečně měli přestávku a hned ke mně přišla Emma.
''Christine! Tak jaký bylo rande?'' hned se ptala a objal mě.
''Rande? Ty jsi byla na rande?'' vyjekla Phoebe překvapeně.
''Jo...'' zamumlala jsem a šla ke skříňkám.
''Chci slyšet všechno! Jaký byl? Kam jste šli?'' zahrnula mě Em zvědavými otázkami.
Rozhlédla jsem se, abych se podívala, kdo všechno je v naší blízkosti.
''Můžeme si o tom promluvit později? Až tu nebude tolik lidí?'' povzdechla jsem si a uklidila si nepotřebné knížky do skříňky.
''Jsi v pohodě Christine?'' zeptala se Emma tiše.
''Jo, jasně.'' kývla jsem. Nechci, aby se o mě bála víc, než teď.
''Jen potřebuju být sama.'' řekla jsem a lehce se usmála.
Chápavě přikývla a podívala se, co dělají ostatní.
''Myslím to vážně! Není to nic velkýho. Jen...''
''V pořádku Christine.'' usmála se Phoebe.
''Fajn, uvidíme se na matice.'' objala mě Em a ztratila se v davu lidí.
Předstírala jsem, že hledám něco ve skříňce. S nikým nechci mluvit.
Ale to nemůžu dělat napořád. Musím se tomu postavit.
S povzdechem jsem ji zabouchla.
Trhla jsem sebou, když mě někdo jemně pohladil po zádech a přejel na bok.
Zhluboka jsem se nadechla. Už poznám jeho dotek.
''Co tu děláš?'' zašeptala jsem a opřela se o skříňku.
''Hledám Gabriela.'' zamrmlal za mnou Jasonův hlas.
''Ale našel jsem něco lepšího.'' dodal.
Sklopila jsem pohled a usmála se.
''Jak se máš?'' znovu promluvil.
''Já-'' odmlčela jsem se. Nemůžu mu lhát.
Otočila jsem se podívala se mu do očí.
''Chyběl jsi mi.'' řekla jsem tiše.
Zorničky se mu rozšířily překvapením a slabě se usmál.
ČTEŠ
Precious (CZ)
Fanfiction''NEJSEM TVŮJ MAJETEK!'' křičela jsem z plných plic mezitím, co jsem ho tlačila zpět. On mě násilně přitiskl zády ke zdi a zašeptal mi do ucha ''Když tě nemůžu mít já, tak nikdo.'' Všichni si myslí, že je šílený, ale ona ví že.. On není...
