White Crow

32: Eliyas

Nika je tvrdá holka. Málokdy jsem ji viděl brečet. Dokonce ani když v osmi letech slítla z koně a zlomila si nohu, nebrečela. Zatnula zuby a ani na nosítka nechtěla. Do sanitky doskákala po jedný noze.

Ale teď jí tečou slzy jedna za druhou.

Letmo se na ni otočím od volantu.

„Co ti poslal?" chci vědět.
Mám pocit, že jsem toho zmrda zahlídl, jak nás šmíruje. Směrem od přístavu totiž běžela nějaká postava.
Chtěl jsem ho autem najít, jenže úplně se mi ztratil v ulicích. Kdoví, kde je mu teď konec...

Nika mi však neodpovídá a pořád si jen stírá slzy z obličeje, schovanýho za závojem z vlasů.

Vydechnu a zastavím u krajnice. Kolem nic není, jen temnej břeh moře a na druhý straně holá pláň.

Chvíli na ni koukám a pak vytáhnu ze zásuvky na palubovce balíček papírových kapesníků, kterej jí podám. Zároveň ji obejmu. Chytne se mě jako záchrannýho lana a já ji dlouho držím u sebe.

„Je toho na tebe už moc, viď?" řeknu pak tiše a sehnu se pro její mobil, válející se po zemi.
Chci vědět, co ji tak rozhodilo.

Po přečtení zprávy jako by mý srdce svázal tlustej provaz.
Kokot jeden vyjebanej... Vytrvale se snaží, ať se jí co nejvíc znechutím.
Co když se mu to povede?
A vůbec... Kde sakra vzal její nový číslo?! Tohle už je druhá zpráva od něj, která přišla na tuhle simku.

„Komu všemu jsi dávala svoje nový číslo?"

Pohlédne na mě zarudlýma očima a prsty si setře poslední slzy: „Jen... bráchovi, managementu kapely a... na sekretariát školy."

„Aha," podám jí zpátky mobil. „Takže je to jasný. Kristian si asi byl pozjišťovat informace."

Nika sklopí pohled. „Je to možný... Asi to je vážně on. Fakt doufám, že policie všechno co nejdřív rozsekne."

Vzpomenu si na svýho stalkera a na to, jak dlouho trvalo, než se vůbec začalo ze strany policie něco dít... Nejsem moc velkej optimista.

„Neboj, Niko," řeknu a klouby ji jemně pohladím po vlhký tváři. „I kdyby to bylo vážně hodně zlý a všechno stálo za vyližprdel, pamatuj si, že nikdy na to nebudeš sama. Vždycky budu vedle tebe a budu tě držet za ruku. Vždycky. Pamatuj si to, ano?"

Vydoluje ze sebe slabej úsměv a položí svou dlaň na moji, která ještě stále spočívá na její tváři. Zavře oči. „Jsem tak ráda, že tě mám... Že jsi se mnou."

Mírně se usměju, i když vím, že právě fakt, že jsem s ní, je nejspíš kořenem veškerýho jejího trápení.
Z toho vědomí se mi sevře srdce.

„Ty máš hlad, že?" zeptám se, když uslyším její tichý zakručení v břiše.

Nika s úsměvem přikývne.

🎤🎤🎤

Zajedem do opuštěnýho McDrive na výpadovce na konci Rødtbjergu.

Je asi jedna hodina v noci, ale maj naštěstí pořád otevřeno.
Objednáme si Colu, hranolky a dva pořádný balíky kuřecích nuget. Nikde kolem není ani živáčka, jen dálnicí opodál neustále projížděj auta.
Zadoufám, že stalkera už přestalo bavit okounět kolem a šel spát.

Stejně mi ale pořád leží v hlavě obsah zprávy, kterou jí poslal. Není mi z ní vůbec dobře a připadám si... provinile.

V době, kdy jsem točil porno, mi bylo všechno jedno. Neviděl jsem před sebou žádnou budoucnost, a tak mě ani nenapadlo, že jednou možná nastane situace, kdy se vše vynoří jako kostlivci ze skříně a bude mi to komplikovat už tak dost komplikovanej život.