White Crow

47: Nika

Nika se po dlouhé době ocitne ve škole. Čeká ji zkouška ze sociologie, na kterou samozřejmě není vůbec připravená... Tak jako tak bude zázrak, pokud se jí povede v září dokončit ročník. Hudbě a kapele obětovala až příliš mnoho.
Nikdy netoužila po tom, být slavná. Chtěla studovat národ, z kterého pochází, své kořeny a pomáhat lidem. Hudba pro ni byla koníčkem, radostí, útěkem z šedé reality.
Teď se ovšem její šedou realitou stala sama... A Nika hledá způsoby, jak utéct od hudby, od kapely..., jejíž frontman jí tak bolestivým způsobem zlomil srdce.

Nedokázala se však soustředit na učení, a tak zvládnuté zkoušce už předem dává sbohem... A možná i celému studiu.
Opět musí dát zapravdu Vikovi. On jediný to s ní myslí dobře, vždyť jen on je její rodina, jenom on ji doopravdy miluje.

„Niko! Tak přece jenom je to pravda!" přivítá ji Tilde bujaře v posluchárně.

„Co je pravda?" zeptá se Nika zmateně a hodí si na lavici učebnici sociologie, do které se chce před zkouškou aspoň podívat, spoléhajíc na svou fotografickou paměť.

„No ty a Eliyas... Že jste spolu! Tak jsi ho přece jen ulovila, ty mrcho!" rozesměje se.

Nika se zamračí. „Je to nesmysl!" nadzvedne obě obočí. „Jestli narážíš na video z tiskovky, tak je to podvrh, Tilde. Sestříhali ho. S Eliyasem rozhodně nejsem a nikdy nebudu!" ujistí ji možná až moc příkře.

„No dobře, dobře...," usměje se její kamarádka smířlivě. „Ale chtěla bys bejt, co? Chtěla by ho každá a která říká, že ne, tak pěkně kecá... On je tak sexy, bože...! Jeho oči, to tělo! A vůbec, nechceš mě s ním seznámit?" zamrká.

Nika cítí, jak se jí během každého slova, které Tilde vypustí z pusy, víc a víc žene krev do tváří. „To teda nechci!" vyhrkne. „Opravdu nevím, proč bych tě měla seznamovat s takovým debilem. Stejně by se na tebe akorát tak vysral! Je to kurevník, píchá s každou, která se mu namane!" založí si ruce na prsa a naštvaně si odfoukne pramen vlasů z tváře.

„No no no...," zasměje se Tilde. „Jste se pohádali nebo co? Ještě nedávno to bylo Eliyas sem, Eliyas tam..."

„Eliyas je čůrák a tím bych tuhle debatu ukončila," prohlásí Nika a sedne si na své místo.

To už naštěstí do posluchárny vchází docentka, a tak má důvod, proč v konverzaci nepokračovat.

🎸🎸🎸

O pauze po zkoušce, u které samozřejmě propadla, na chodbě potká Kristiana.

Nejdřív se před ním chce schovat, jenže on si jí všimne a okamžitě se vydá za ní.

Nika protočí oči, zatímco jí srdce v hrudi dělá přemety. Nechce se s ním bavit! Je to blázen, posedlý magor, který se kvůli jejímu odmítnutí hodlá dokonce zabít...! Jak vůbec jednat s takovým člověkem? Nejlépe nijak, uvědomí si a dá se na odchod, ovšem on ji v chůzi zachytí za rameno.

„Ahoj, krásko," prohlásí a Nice neujde, jak zrůžověl ve tvářích. Eliyas měl podobně růžové tváře, když... S tísní na hrudi tu vzpomínku zažene.

„Ahoj. Co po mně ještě chceš?" zeptá se nevrle.

„Ty víš, co po tobě chci, Niko."

„Odpověď zní ne," odsekne a chce pokračovat v cestě do třídy, jenže on se hbitě postaví před ni.

„Ale no tak... Aspoň na menší večeři bychom si spolu mohli zajít... Nebo do kina! Už jsi viděla novej Avatar?"

Avatar. Opět si vzpomene na...