White Crow

39: Nika

„Vyrazili jsme tak narychlo... Nemám ani nic na převlečení," posteskne si Nika poté, co nasednou do auta.

„To neva," opáčí Eliyas a nastartuje. „Mně se stejně nejvíc líbíš bez oblečení."

Nika se krátce zasměje, ale hned na to opět spustí koutky.
„No jo... Ale já nemám ani plavky."

Eliyasi se usměje: „To nevadí... Já taky ne a stejně nechci jít do toho velkýho bazénu. Kdoví, koho bysme tam potkali. Jestli si dobře vzpomínám, my dva nesmíme bejt nikde spolu. A ve vířivce ti udělám plavky z mejch rukou. Chceš?"

„Jen pod podmínkou, že já je na oplátku udělám tobě."

„Oukej... A normální plavky, nebo spíš takový ty Boratky?" usměje se.

Nika si představí Eliyase v Boratkách a vyprskne smíchy.

„Prostě si to užijem a nebudem myslet na žádný negativní věci. Hm?"

„Máš pravdu... Trochu toho klidu už oba potřebujem jako sůl," přesvědčí Nika a opře si hlavu o jeho rameno.

Eliyas nakrčí obočí a zadívá se do zpětného zrcátka. Hned potom nečekaně zrychlí.

Nika zpozorní a zvedne hlavu. „Co se děje, Eli?"

„Asi... nic. Nevím, jestli už ze všeho neblbnu, ale zdá se mi, že se nám někdo lepí na prdel. Může to bejt jen náhoda, samozřejmě. Možná je to někdo úplně cizí, ale..."

Nikoletta se pokud možno nenápadně ohlédne dozadu a opravdu... Za nimi jede auto, pořád se přibližuje. Jinak jsou ulice téměř prázdné. Nemá z toho dobrý pocit.

„To nám ten klídeček moc dlouho nevydržel," zkonstatuje a opře se zpátky do sedadla. Uvnitř ji sevře tíseň jako ledový krunýř. Zmateně zauvažuje, jestli jí už se všeho nehrabe... Možná za námi prostě jen jede auto... Jak nezvyklé, na ulici.

Eliyas však čím dál více zrychluje a stříbrné BMW za nimi taktéž. Nika semkne rty a znovu hodí pohledem za sebe.

„Přečteš espézetku?" zeptá se Eliyas.

„Ne... Je ještě daleko a navíc je hrozná tma," hlesne Nika nervózně. Nelíbí se jí to... Napadá jí nepřeberné množství možností, co všechno by se teď mohlo stát. Co když... někdo z toho auta prostě vytáhne pistoli a začne po nás střílet?! Strach jí svírá všechny vnitřnosti.
Už vůbec neví, co je vlastně reálné, příjde jí, že teď by se mohlo stát naprosto cokoli...!

Eliyas střídavě hledí na cestu a do zpětného zrcátka. „Doprdele... Pořád se přibližuje. Když zpomalím, zpomalí taky. Nechce nás předjet."

„To je vážně divný." Nika se otočí a auto už je úplně za nimi! Chce přečíst poznávací značku, jenže je tak nervózní, že se jí to nedaří! Navíc se BMW začalo chovat, jako kdyby je chtělo předjet, ale neděje se tak...! Nika se snaží za jeho skly poznat, kdo sedí uvnitř, jenže okna jsou zcela temná. Dovnitř vůbec není vidět.

Roztřeseně vydechne. Má pocit, že to bude trvat jen chvíli a auto do nich zezadu narazí!

„Neboj se. Ujedem mu," prohlásí Eli a zařadí nejvyšší rychlost.

Nika má pocit, že jí vrškem lebky uletí mozek, když auto prudce vyrazí vpřed. S obavou se podívá na tachometr. Jedou rychlostí sto čtyřicet kilometrů v hodině! A to jsou ve městě. Eliyas prudce vybírá zatáčky, až pneumatiky kvílí. Roztřese ji svíravý strach o život.

„Do piče...!" vyhrkne se slzami v očích a rukama si zakryje obličej. Nechce radši nic vidět.

„Podívej se dozadu, je tam ještě?!" křikne Eliyas, jakmile se ocitnou na rovné cestě.