Tethered Souls (The Maze Runner fanfiction CZ)

6. kapitola

Mezitím, co se Thomas poklusem přibližoval, jsem si na něm všimla několika zajímavých fyzických aspektů. Thomas při běhu působil velmi uvolněně, jako člověk, který je zvyklý běhat denně. Šikovně se vyhýbal všem překážkám, které měl v cestě a jeho krok zůstával pravidelný. Běžel lehce a neměl problém s dechem. Čím více se přibližoval, měla jsem možnost si ho prohlédnout. Měl středně vysokou, atletickou postavu, kde se mu na rukách zřetelně rýsovaly svaly. Nebyl ale robustní, spíše štíhlý a mrštný. Jeho vlasy byly hnědé, nakrátko střižené a trochu rozcuchané. V téměř bezprostřední vzdálenosti jsem rozeznala, že má tmavě hnědé oči a velmi výraznou, mladistvou tvář s ostře řezanými rysy. Na sobě měl světle modré dlouhé triko s vyhrnutými rukávy až po lokty a volné, tmavé kalhoty.

Thomas se zastavil kousek před Newtem. „Jak se vede Tommy, líbila se ti dnešní exkurze u Winstona?" Newt se usmíval a působil velmi pobaveně. Založil si ruce na hrudi a čekal na Thomasovu reakci. Thomas se na něho podíval a se znechuceným výrazem odpověděl: „Po tom, co jsem byl přinucen sledovat porážku prasete jsem zjistil, že kariéra porcovače není zrovna typ práce, kterou bych chtěl vykonávat," odpověděl Thomas. Newt se upřímně zasmál a odpověděl: „To věřím Tommy, tu si tady užívá jen Winston."

Pak se Newt podíval na mě a představil mě Thomasovi. „Tommy, to je Diana. Naše nejnovější bažantice. Dneska dopoledne jsi viděl, jak přijela v kleci," dodal Newt. V kleci? Pomyslela jsem si, že tím byl nejspíše míněn ten starý důlní výtah. Thomas ke mně upřel zrak, přikývl Newtovi na náznak souhlasu a natáhl pravou ruku, aby si se mnou potřásl rukou. Gesto jsem napodobila a oba jsme se oficiálně představili. Pak promluvil Newt:„Poslyš Tommy, potřebuju, aby si teď zůstal s Dianou. To znamená, že máš pro dnešek už volno. Já mám ještě spoustu práce a nechci ji nechávat samotnou mezi všemi těmi čóny," řekl Newt. Thomas přikývl Newtovi na známku souhlasu. Z nějakého důvodu jsem doufala, že moje společnost bude Thomasovi příjemnější, než ta Winstonova. „Guty," odpověděl jednoduše Newt. Pak se na mě krátce podíval, usmál se a zamířil směrem k polorozpadající se dřevěné budově.

Zůstala jsem sama s Thomasem na kraji lesa. Bylo pro mě zvláštní být v interakci i s někým jiným než jen s Newtem. Thomas ale určitým způsobem působil důvěryhodně. Řekla bych, že Newt má dobrý odhad na lidi. Pak Thomas promluvil: „Je to úplná fantasmagorie, že? Když jsem to tady poprvé uviděl, myslel jsem si, že jsem úplně zmagořil." Na jeho dotaz jsem přikývla. „Jo, to máš teda pravdu. Když mě vytáhli z té....klece, měla jsem obrovský strach, nic jsem si nepamatovala, kromě svého jména a k tomu kolem mě pokřikovalo asi tak šedesát kluků. Neviděla jsem žádnou holku, až později od Albyho a Newta jsem se dozvěděla, že tady ještě jedna holka je, ale je v kómatu." Thomas přikývl. „Jmenuje se Teresa. Přijela den po mně," řekl. „Aha...má hezké jméno," odpověděla jsem. Thomas se na chvíli zamyslel jako kdyby nad tím, co jsem řekla usilovně přemýšlel. „Jo, to teda má," dodal.

Procházeli jsme se po lesíku, Thomas mi vysvětlil, že se jmenuje Krchálek. To jméno mi přišlo zvláštní. Nemohla jsem si ho s ničím spojit. Mezitím, co jsme chodili na začátku lesíka, jsem zahlédla v koruně jednoho ze stromů rychlý pohyb. Ten náhlý rychlý pohyb mě zaujal a já jsem šla trochu dál, abych se podívala, co to bylo. Teď to stálo nehybně na zemi, oči tomu zářily rudou září, vypadalo to jako mechanická ještěrka, ale mělo to podstatně více noh. Thomas si všiml mého zaujetí. Došel ke mně a vysvětlil mi: „Říkají tomu břitvouni. Prý ti nic neudělají, pokud tě nenapadne je chytat nebo s nimi něco provádět." Podívala jsem se na Thomase s překvapeným výrazem. „A co tady teda dělají?" zeptala jsem se se značným zaujetím. „Sledují nás," odpověděl Thomas. Z jeho odpovědi mě zamrazilo. Nevěřícně jsem se k němu obrátila. „Kdo nás sleduje?" Thomas se na mě chvíli díval a pak odpověděl: „Tvůrci." Nechápala jsem, o kom mluví. „Jací tvůrci, kdo to je?" Thomas se usmál a odpověděl: „To nikdo neví, prostě nás špehujou." Tato odpověď mě nejen znepokojila, ale také značně vystrašila.

Posadili jsme se s Thomasem k jednomu ze stromů. Oba jsme se snažili trochu si odpočinout. Po dlouhé chvíli ticha jsem sebrala odvahu na to, abych se zeptala, co se tady děje: „Thomasi, potřebovala bych vědět, co se tady děje. Lidi jsou tady nervózní a já vůbec nejsem v obraze. Newt mi toho moc povědět nechtěl." Thomas chvíli přemýšlel a pak se mě zeptal: „Dobře, a co teda všechno víš?" Nad touto otázkou jsem se musela pousmát. „Moc ne. Newt mi neřekl nijak konkrétní informace. Vím jen o tom, že nás obklopuje labyrint a že do něj smí jen běžci. Vím o tom, že tě napadl nějaký Ben, ale nevím proč ani jak. Nevím, jak moc je tady situace vážná," pověděla jsem mu vše, co jsem věděla. Thomas si odfrkl a pousmál se. „To ti teda fakt moc neřekl." Otočil se ke mně a spustil: „Dneska jsem náhodou narazil na jednoho z běžců – Minha. Vrátil se o dost dříve, než se normálně běžci vrací. Našel prý mrtvého rmuta. Alby mě kupodivu nechal jejich rozhovor vyslechnout. Ráno mě tady v lese napadl Ben. Bodl ho rmut a on prodělal proměnu. Obvinil mě, že jsem špeh ZLOSINU. Šel na mě s nožem. Ben ho střelil šípem do hlavy. Prvně jsme mysleli, že je mrtvý, ale pak se ukázalo, že to přežil. Chuck za mnou dopoledne přišel s tím, že to Ben přežil a večer, až se brány zavřou ho vyženou do labyrintu."

Thomasovy informace byly pro mě oproti informacím, které mi poskytl Newt velmi podrobné. A byly děsivé. O Minhovi už jsem slyšela několikrát, ale nikdy jsem ho ještě neviděla. Zbytek informací pro mě byla jedna velká děsivá záhada.

Tak přišla kapitola, kde se Diana seznamuje s Thomasem a pomalu se začínají odhalovat znepokojivé informace...

Všem předem děkuji za jakoukoliv zpětnou vazbu :)