Tethered Souls (The Maze Runner fanfiction CZ)

19. kapitola

Ráno jsem se probudila časně. Převlékla jsem se, lehla jsem si na postel a dívala se z okna. Plac byl ještě zahalený temnou oblohou. Přemýšlela jsem o dnešním dni. Co mě čeká. Co čeká mě a Newta. Představovala jsem si různé scénáře toho, co by se mohlo stát. Zákaz vídání, Newtova ztráta autority, nedůvěra, pochopení, tolerance, rozvoj našeho vztahu. Všechny tyto myšlenky se mi honily hlavou až pro mě představovaly jeden velký zmatek. Nechtěla jsem ho ztratit. Zároveň jsem věděla, že si potřebuje udržet silnou pozici a ostatní by náš vztah mohli vnímat jako oslabení jeho autority. Zejména u Gallyho jsem si dělala starosti, že ke mně bude mít ještě větší nedůvěru. Měla jsem starosti ohledně toho, že ostatní kápové budou vnímat můj vztah k Newtovi jen něco jako potřebu osobní ochrany. Nelíbilo se mi, že bych někomu, kromě Newta měla sdělovat svou osobní a intimní vzpomínku. Došla jsem ale k závěru, že to možná bude nutné k tomu, abychom získali jejich důvěru. Aby všichni pochopili, že jsme tady možná s Newtem kvůli sobě.

Někdo zaklepal na dveře. Řekla jsem jen: „Hm?" a dotyčná osoba vstoupila. Otočila jsem se na posteli, abych zjistila, kdo vstoupil. Byl to Newt. Přistoupil blíž a sedl si na postel. „Už nespíš?" zeptal se. „Ne. Nemůžu na to přestat myslet," odpověděla jsem mu s třesoucím se hlasem. Newt se pousmál. „Už tam tu modřinu skoro nemáš," řekl mi. Přikývla jsem a odvrátila se od něho, abych pokračovala s mým rozjímáním. Pak jsem slyšela zvuk padajících bot. Newt opatrně zvedl peřinu a lehl si za mě. Ruku mi položil okolo pasu. Chvíli jsme tam leželi oba v tichu. Cítila jsem své rychle bušící srdce a na zádech jsem cítila, že jeho srdce je na tom stejně, jako to mé. I když mi bylo teplo, začala jsem se třást. Jeho gesto bylo překvapující, přesto mě jeho přítomnost uklidňovala. Cítila jsem, jak se náš vztah postupně prohlubuje, a to mi dávalo naději na to, abych bojovala dál. Newt tiše promluvil: „Diano, ať se dneska stane cokoliv, já tu budu s tebou. A pokud nás budou soudit, budeme tomu čelit spolu. Ale věř mi, že všechno bude v pořádku." Otočila jsem se čelem k němu a položila jsem mu hlavu na hrudník. „A co ta vzpomínka?" zeptala jsem se ho se zatajeným dechem. Newt byl chvíli ticho a pak tiše odpověděl: „Ta je jen naše."

Po snídani už jsem byla opět na cestě do té samé budovy, kde jsem spala a kde jsem měla být probírána na shromáždění kápů. Newt mě poprosil, ať jdu do místnosti, kde mám postel a že mě sám na shromáždění dovede. Vysvětlil mi, že musí všechny poslat na svá pracovní místa. Sedla jsem si na postel. Nervozitou se mi stáhl žaludek tak, že se mi chtělo zvracet. Nemusela jsem čekat dlouho a už se otevřely dveře. Opět v nich stál Newt, usmál se na mě a řekl: „Připravená?" Vstala jsem, abych za ním vyšla z místnosti a řekla: „Ne. Ale nic jiného mi asi nezbývá." Pak už jsme byli na cestě do té stejné místnosti, kde jsem byla poprvé, tenkrát ale jen s Albym a Newtem.

Když jsme přišli do místnosti, byli jsme tam první. Židlí tady od minula přibylo. Bylo jich tu přesně třináct. Newt mě usadil na židli, kde v minulosti seděl on a pak zapálil všechny svíce v místnosti. Postavil se vedle mě a z jeho kožené brašny vytáhl tužku a zápisník. „Di, prosím tě, nech mluvit mě. Mluv jen tehdy, když budeš vyzvána. Věř mi," řekl. Přikývla jsem. Stejně jsem byla tak nervózní, že jsem ani mluvit nechtěla. „Ty si nesedneš Newte?" zeptala jsem se ho. Newt si něco zapisoval do zápisníku a odpověděl: „Ne Di, ta je od Albyho." Začala jsem si připadat nepatřičně. Seděla jsem na místě zástupce nejvyššího kápa a druhého v pořadí hierarchie Placu. „Nemůžu si přinést nějakou jinou Newte? Nebo nemůžu si třeba stoupnout já?" zeptala jsem se ho celá nesvá. Newt odtrhl oči od zápisníku a odpověděl: „Ne Di. Kápů je přesně třináct, takže všechny židle budou zaplněné, kromě té od Albyho. Chci, abys seděla na mém místě. Řekl jsem ti, že ať se dneska stane cokoliv, budou nás soudit společně a budeme tomu čelit spolu." Jeho odpověď mi dodala kapku sebevědomí, přesto jsem celá roztřesená čekala na další kápy.