Tethered Souls (The Maze Runner fanfiction CZ)

8. kapitola

Potom, co jsem se najedla a napila jsem si nepřála nic jiného než si dát horkou sprchu, abych mohla chvíli o samotě přemýšlet a smýt ze sebe všechnu špínu, pot a také strach nahromaděný v průběhu tohoto dne. Bylo už pozdní odpoledne a chtěla jsem se stihnout umýt ještě předtím, než přijde večer a Ben bude vyhnán do labyrintu napospas rmutům. Jen ta samotná myšlenka mi naháněla husí kůži. Vzpomněla jsem si, že nemám žádné toaletní potřeby ani věci, které bych si mohla převléct. Zeptala jsem se Chucka: „Chucku, nevíš náhodou, jestli se mnou v kleci přijely nějaké osobní věci jako oblečení a tak?" Chuck odpověděl bez zaváhání: „Jo, jasně, stejně jako Terese. Vzal je Newt, ale nevím, kde je dal." Výborně, teď budu muset hledat Newta. „Díky Chucku, nevíš náhodou, kde bych ho našla?" zeptala jsem se. „To přesně nevím, on má hodně práce, pohybuje se po celém Placu," odpověděl chlapec.

Vstala jsem ze židle a Thomas mě napodobil. Jeho úkol vzal opravdu vážně. Chodil za mnou jako bodyguard. Chuck zůstal sedět a dojídal svoje jídlo. „Běžte sami, já mám ještě nějakou práci. Kdyby mě tady Alby nebo Newt nachytal, měl bych malér," řekl Chuck. Já i Thomas jsme se s chlapcem rozloučili a vyrazili hledat Newta. Měli jsme štěstí, protože jsme ho zastihli u jednoho z přístřešků, kde něco probíral s nějakými chlapci, které jsem vůbec neznala. Jak jsme se k němu postupně přibližovali, Newt si nás všiml, opřel se o jeden z přístřešků, založil si ruce na hrudníku a čekal, až k němu dojdeme. Ve vzdálenosti pár kroků ode mě se na mě začal opět usmívat a díval se mi přímo do očí. Ten pocit přišel znovu. Šimrání v žaludku, jako by se tam dostalo tisíc motýlů a snažili se prodrat ven. Srdce mi začalo bít rychleji a roztřásly se mi rty.

S Thomasem jsme přišli před Newta. Zůstal ve stejné poloze a čekal, co si vyslechne. Tak jsem začala mluvit: „Newte, doslechla jsem se od Chucka, že v kleci se mnou přijely nějaké věci pro mě. Prý jsi je někde odnesl. Mohl bys mi je prosím dát? Potřebovala bych se osprchovat." Newt přikývl. „Tommy, zůstaň tady prosím, za chvíli se vrátíme," řekl Thomasovi. Thomas přikývl na souhlas. Pak už jsme šli s Newtem směrem k tomu většímu a kvalitněji postavenému přístřešku. Přesně, jak jsem očekávala.

Dorazili jsme dovnitř a Newt za námi zavřel dveře. Byli jsme tady sami. Ten pocit ve mně vyvolával eufórii a příjemné napětí. Bylo zde pět houpacích sítí rozmístěných náhodně po místnosti tak, aby každý měl pro sebe dost místa a na kterých byly polštáře a deky. U každé ze stěn byly noční stolky. Pro každého jeden. Newt došel k jedné ze sítí v pravé části přístřešku. Na jeho síti byl vzorně ustlaný polštář i peřina. Noční stolek byl uklizený a jediné, co na něm bylo byla noční lampička a pár propisek. Došlo mi, že zde si asi po večerech zapisuje své myšlenky do svého deníku.

Newt otevřel dvířka jeho nočního stolku a vytáhl malou tašku. Pak dvířka zavřel a přišel ke mně. Podíval se na mě svýma hnědýma, oslnivýma očima a pak mi tašku předal. Podívala jsem se na její obsah. Nacházelo se v něm pár kusů náhradního oblečení složeného do úhledných komínků, ručník, mýdlo, šampón, holící potřeby, zubní kartáček a pasta. „Spokojená?" zeptal se mě stále s úsměvem. „Stěžovat si nemůžu. Taky mě tady mohli nechat pobíhat v klučičím oblečení," odpověděla jsem mu na otázku rozpačitě. Přiblížil se ke mně, až jsme se čely téměř navzájem dotýkali a vzal mě za levou ruku, kterou jsem měla volnou. Byla jsem si jistá, že slyší můj přerývaný dech, stejně tak, jako já jsem slyšela ten jeho. Pak se mě zeptal: „Jsi v pořádku?" Chvíli jsem se nad jeho otázkou zamyslela a odpověděla: „Ano, jsem. Thomas mi dělá bodyguarda. Máš dobrý odhad na lidi." Newt se zřetelně pousmál. Pak jsme byli oba chvíli ticho, dokud jsem nepromluvila: „A ty? Jsi v pořádku Newte?" Newt se dlouze zamyslel předtím, než odpověděl. „Upřímně, nepamatuju si, že by se mě na tuto otázku někdo kdy zeptal. Alespoň ne tady. Ale ano, jsem v pořádku, akorát mám hodně práce." Podívala jsem se mu do očí a odpověděla: „Já vím Newte. Snad jsem tě příliš nevyrušila." Newt stiskl mou ruku pevněji. „Ne Diano. Řekl jsem ti, že kdybys mě potřebovala, jsem tady." Jeho odpověď mě zahřála u srdce. „Já vím Newte, děkuji. Taky jsem tady pro tebe," odpověděla jsem mu s roztřeseným hlasem. Zůstali jsme tam tak ještě chvíli stát a užívali si společnost toho druhého. Pak Newt pustil mou ruku a vyšli jsme z přístřešku.

Thomas na nás čekal na místě, kde byl naposledy. Po chvíli si všiml našeho příchodu. Ruku, ve které jsem držela tašku jsem dala nahoru, aby viděl, že mám to, co jsem potřebovala. Oba jsme se rozloučili s Newtem a zamířili ke koupelně. Thomas mi slíbil, že na mě počká před koupelnou a nenechá jít dovnitř žádného kluka. Vešla jsem tedy dovnitř, položila jsem tašku před jednu ze sprch a svlékla jsem ze sebe všechno oblečení. Vytáhla jsem mýdlo a všechny ostatní potřeby k osobní hygieně a pustila vodu. Nejprve byla ledově studená, ale postupně se zahřívala. O pár minut později jsem stála pod proudem horké vody a přemýšlela jsem o Newtovi.

Ahojte, tak tady máme opět kapitolu zejména zaměřenou na budování vztahu mezi Newtem a Dianou. Doufám, že jste si ji užili, protože já ano. 😊