Tethered Souls (The Maze Runner fanfiction CZ)

28. kapitola

Plameny svíc slabě osvětlovaly místnost. Jejich třepotající se stíny vrhaly podivné, tiché tance na stěny. Ve vzduchu viselo napětí, těžké jako mlha, která pomalu dusila každý pokus o promluvu. Nikdo se neodvážil promluvit. Každý z chlapců pohledem zkoumal obličeje druhých. Čekali na jakoukoliv reakci. Bylo slyšet jen tiché oddechování, jakoby každý z nich na okamžik zadržoval dech, než se někdo rozhodne prolomit ticho. Newt mi stále svíral ruku. Přemýšlela jsem s ostatními nad tím, co vyslovil Minho. Byla to pravda – a byla děsivá. Všichni, kteří přede mnou prodělali proměnu byli bodnuti a nikdo z nás nebyl doktor, aby mohl vysvětlit, co se se mnou stalo. Čekala jsem na reakce ostatních, neklidná, jaké názory uslyším. Po dlouhé chvíli ticha promluvil Winston: „Tohle je jen další šílená domněnka. Minho, jak můžeš vědět, co se děje s jejím mozkem? Co když je to právě to, co Tvůrci chtějí, abychom si mysleli? Jen další frasárna, jak nás zmást a rozdělit." Někteří s ním souhlasili pokýváním hlavou. Minho se na Winstona otočil a promluvil: „Podle toho, co Diana řekla mi připadá, že má v hlavě jakousi...navigaci. Navádí ji tam, kam chce jít." Navigaci? Nedokázala jsem si představit, že by mi někdo do hlavy instaloval navigaci. Přemýšlela jsem nad tím, jestli by bylo možné, že už by tam byla a jen čekala na to, až ji využiju – jestli to Tvůrci opravdu neudělali schválně, nebo jestli jsem tu schopnost získala až proměnou. Přestože se mi to uznávalo špatně, znělo to opravdu šíleně. Alby si prohlédl každého z přítomných. Jeho pohled byl vážný, oči měl přimhouřené, jak se soustředil na Minhova slova. Rukama se opřel o hrany stolu. Pak na Minha promluvil: „Navigaci? Minho, to zní šíleně, co tím myslíš?" Minho neváhal a opřel se zády do židle. „Prostě to, co jsem řekl. Řekla, že se pohybovala podle intuice. Chtěla se dostat do Placu a dostala se. Intuice ji navigovala," odpověděl mu.

Winston se uchechtl. „Navigace v hlavě? Jakože tvůrci jí tam něco strčili a teď jí můžou říkat, kudy má jít?" zasmál se a někteří další přikývli, i když nesměle. Pak ještě dodal: „To je směšné." Newt, který dosud mlčel teď sevřel mou ruku pevněji a druhou položil na stůl. Podíval se na Minha s nesouhlasným pohledem a pevným, vyzývavým hlasem odpověděl: „To nemůže být pravda. Diana není žádná loutka. A rozhodně ji tam znovu nepošlu, abychom zjistili, jestli je to pravda. Uvědomuješ si, co to znamená, Minho? Mohl by to být jen další podfuk od Tvůrců. Nemůžeme riskovat její život. Není běžec." Minho se narovnal a pohlédl na Newta, jeho pohled byl přísný. „Frase, já vím, že to zní šíleně. Ale máme na výběr? Je to jediná cesta, jak zjistit, co se děje. Co když má v sobě něco, co by nám mohlo pomoct? Já sám tomu nerozumím, ale pokud ji něco vede labyrintem, je to víc, než máme teď," argumentoval Minho. Pánvička se zamyslel a sklopil oči, než promluvil: „Podívej se Newte, chápu, že o ní máš obavy. Ale je pravda, že pokud Diana má něco, co jí pomohlo přežít v labyrintu, musíme to využít. I kdyby tady byla sebemenší šance, musíme ji využít" pak se podíval přímo na mě a pokračoval „nikdo tady nechce, abys riskovala, ale jestli bys nám mohla pomoct..." Začaly se mi třást ruce. Tušila jsem, kam tohle povede a vůbec se mi to nelíbilo. Newt zatnul zuby a sevřel ruku na stole. „Zní to, jako byste ji chtěli hodit do jámy lvové. Labyrint není hra. Vím, jaké to tam je. Nepošlu ji tam jen kvůli nějaké šílené teorii," odporoval Newt. Alby zvedl ruku a promluvil: „Uklidni se Newte. Vím, že se o ni bojíš, ale Minho má v něčem pravdu. Nemůžeme to ignorovat. Ale pokud máme něco zkusit, musí to být kontrolované. Nepošleme ji tam jen tak. Co navrhuješ Minho?" Minho se na okamžik odmlčel, než promluvil: „Navrhuju, aby šla do labyrintu znovu – ale ne sama. Půjde se mnou a s Thomasem. Uvidíme, jestli se její intuice znovu projeví. Nebude muset jít příliš daleko. Jen to vyzkoušíme."

Moje nejhorší obavy se naplnily. V labyrintu jsem strávila hororovou noc a teď jsem tam měla jít znovu – kvůli rozhodnutí pár chlapců. Plíce mi svíral strach. Snažila jsem se předstírat, že jsem v pořádku. Neukazovat před nimi svou slabost. Alby přikývl, otočil se k ostatním a promluvil: „Takže Minho by šel s Dianou a zaznamenal každý krok. Pokud má pravdu, mohli bychom odhalit něco důležitého. Pokud ne, vrátíme se k plánu, který máme teď." Nikdo, kromě Winstona neprotestoval. „A co když je to všechno past? Co když je to všechno součást hry Tvůrců, jak nás dostat?" promluvil skepticky. Alby ho přerušil s rozhodným pohledem a vyslovil: „Máme možnost zjistit víc. Musíme ji využít. Pokud se to ukáže jako past, budeme to vědět. Ale pokud je to pravda, může mít Diana v hlavě něco, co nám může pomoct dostat se ven. Nesmíme to přehlížet." Newt, který dosud protestoval, se teď sklonil ke mně a promluvil tiše, jen pro mě: „Di, nemusíš to dělat. Nechci, aby ses takhle vystavovala nebezpečí. Můžeme to to nějak vyřešit." Jeho pohled byl plný starosti, ale zároveň zoufalství. Cítila jsem, jak moc mu na mě záleží. Věděla jsem, že kdyby musel, bojoval by za mě a udělal by cokoliv pro to, abych tam nešla. Pohlédla jsem na něj, cítila jsem jeho starost, ale věděla jsem, že jestli mám opravdu v hlavě něco, co nám všem může pomoci dostat se ven, musím to udělat. Nesmím dovolit strachu, aby mě ovládal. Zhluboka jsem se nadechla a promluvila, aby mě všichni slyšeli: „Já...já to udělám. Pokud je tohle způsob, jak vám dokázat, že mi můžete věřit a jak bych vám mohla pomoct, tak půjdu." Newt chtěl něco namítnout, ale Alby se postavil a ukončil debatu: „Tak je rozhodnuto. Minho, nechávám plán na tobě. Vezmi ji zítra ráno společně s Thomasem. Tímto je shromáždění uzavřeno."

Newt vedle mě napjal svaly, ale mou ruku nepustil. Viděla jsem v jeho očích boj mezi ochranou vůči mně a přijetím skutečnosti. Ticho v místnosti bylo husté. Oba jsme si uvědomovali váhu toho rozhodnutí. Chlapci pomalu vstávali ze svých míst a jeden po druhém odcházeli. Zůstala jsem sama s Newtem. Jeho prsty pevně svíraly mou ruku, ale mlčel. Pomalu jsem se nadechla a vstala, naše ruce pořád zůstaly spojené. Položila jsem mu volnou ruku na tvář. Cítila jsem, jak v mém srdci pomalu zažehl plamen, který se mě chystal celou pohltit. Podíval se na mě. Jediný pohled mi prozradil, co cítí – strach a starost. „Pojďme se projít Newte," vyzvala jsem ho. Přikývl a postavil se. Šli jsme pomalu a beze slov ruku v ruce až ke Krchálku, kde jsme se zastavili. Stáli jsme tam a dívali se jeden na druhého. Snažili jsme se oba vstřebat, co se právě stalo. Jaká je pravda. Chtěla jsem si zapamatovat každý detail jeho tváře, kdyby se mi v labyrintu něco stalo a já už ho nikdy neviděla – štíhlý obličej s ostrými lícními kostmi, světle hnědé oči, zlatavě blond vlasy, úzký nos a tenké rty. Vypalovala jsem si jeho obraz do své mysli a schovala ho do svého srdce. Newt se po dlouhé chvíli nečekaně pohnul a pevně mě obejmul. Hlavu dal k mému uchu a tiše mi šeptal: „Di, já vím, že jsi silná a zvládneš to...ale slib mi, že se za mnou vrátíš zpátky." Slyšela jsem, jak mělce dýchá a jak mu rychle tluče srdce. Cítila jsem hloubku jeho citů ke mně ze všech slov i gest, kterými mě zahrnoval. Díky němu ve mně hořel oheň, který mě poháněl kupředu přes všechno, co jsem si zažila a vytrpěla. Otevřela jsem ústa a tiše mu odpověděla: „Slibuju Newte."

Kapitola vyšla trochu později, než je obvyklé, ale snad stála za to :) Určitě jste si všimli, že vydávám cca co 2 dny, tak se určitě budu snažit interval dodržet. Někdy to ale časově bohužel nevyjde.

Všem jako vždy děkuji za přečtení a budu velmi ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu :) Co si myslíte o tom, co se Dianě stalo?  Myslíte, že už Diana v sobě měla tuto schopnost nebo ji získala až proměnou? Velmi mě zajímají vaše názory :)