Příběh spřízněných duší - Marcus a Kessidy

5

KESSIDY

Položila jsem poslední kýbl s květinami na zem v chladném sklepě. I sem dolů doléhal tetin hlas, jak rozčíleně napomínala Alici, že ten závěs musí dát víc doprava, pak víc doleva. Za chvíli ho měla stáhnout víc dolů, né moc. Za chvíli zase nahoru. Divila jsem se, že Alice ještě neztratila nervy a nepraštila jí tam s tím.

Teta byla ve stresu. Nestíhali jsme. Půlka skleniček, co měly být zavěšeny za trámy se při přepravě poškodila. Estel jela pro náhradní do sklárny, která byla víc, jak hodinu cesty odsud.

Dle časového harmonogramu už měly být všechny dekorace na svém místě. Nebyli. A tak jsem na předávku květin musela sama, protože ostatní byly potřeba jinde.

Měla jsem štěstí, že byl zrovna poblíž Beta místní smečky, který měl nad celou touhle událostí dohled. Sehnal mi dva muže, kteří mi s těmi kýbly do sklepa pomohly a já teď měla před sebou už jen kontrolu, zda dorazilo opravdu všechno.

„Můžu ještě s něčím pomoct?" zeptal se ochotně.

Zaváhala jsem. Měla bych pro něj využití, ve dvou by se to dělalo lépe. „Myslím, že nahoře budeš platnější." Odpověděla jsem nakonec, když k nám opět dolehlo tetino zoufalé zakvílení.

„Myslím, že tvoje teta to tam zvládá." Zasmál se.

Chápala jsem ho. Taky se mi zpátky navrch nechtělo. Dokonce jsem byla vděčná, že ten úkol přebrat květiny připadl na mě. Strčila jsem mu do rukou desky se seznamem. „Čti názvy a počty. Já to budu kontrolovat." Sedls si na dřevěnou bednu od nějakého alkoholu. „Lilie – 90 kusů."

Přešla jsem ke zmiňované květině, už jsem u tety pracovala dost dlouho na to, abych se nemusela dívat na popisky na kýblech a dokázala jsem květiny dle jejich vzhledu rozpoznat.

„takže jdeš v sobotu taky?" Zeptal se, když jsem přepočítávala stonky. „Ne." Zavrtěla jsem nepřítomně hlavou. Nechtěla jsem se v počtech ztratit. „90. Souhlasí. Další."

„Proč? Když už jsi tady....Nechceš najít svoji pravou lásku?" odškrtl kolonku. „Eucaliptus – 115ks"

Posunula jsem se k zeleným výrazně vonícím lístkům ve tvaru penízku. Eucaliptus byl moje oblíbená květina. „Chci – jednou. Za pár let." Vytáhla jsem první svazek. Jedna, dva, tři,...

„Až za pár let?" vyzvídal zvědavě. „Kolik ti vůbec je?"

Odložila jsem první svazek a natáhla se pro další. „Osmnáct. Právě jsem maturovala a po prázdninách nastupuju na vysokou."

Přejel mě pohledem. Zamyšleně zabručel. „Na jakou vysokou jdeš?"

„Na Columbijskou." Promnula jsem si paže. Nahoře bylo teplo k nevydržení a tak jsem celý den pracovala jen v kraťasích a tílku. Tady dole mi teď bylo chladno.

Lee uznale hvízdnul. „To je dobrá škola. Ségra je na Chikagské. Nastoupila loni do přípravného ročníku, protože jí napoprvé nevzali. Dostala se až na tento rok."

„115 – sedí to."

„Šater latnatý – 50ks."

MARKUS

Udělat ten ples na území naší smečky, byl ten nejhorší nápad, jaký mi mohl Lee podsunout. Nejen, že mi to přineslo spoustu dalších starostí, navíc teď všichni očekávaly, že si tam v sobotu večer najdu družku.

Dokonce jsem se dozvěděl, že některé smečky svým dcerám nakázaly povinnou účast.

Zíral jsem na seznam potvrzených hostů a s nelibostí musel shledat, že více, jak sedmdesát nahlášených vlků, bylo ženského rodu.

Ano, nejspíš bych měl být spokojený, protože to znamenalo, že by tam mezi nimi opravdu mohla být. Nejspíš....

Včera nachystali a uklidily prostory i pokoje pro ty, kteří tu měli spát. Přijela dekoratérka. Ostatní dodavatelé měli dorazit až v sobotu ráno.

Krejčí na mě už na poněkolikáté našpendlil oblek, aby ho upravil. Telefon mi neustále vyzváněl. Lidé z cateringu několikrát pozměnili menu a pokaždé považovali za nutné mě o tom informovat, i když jsem jim jasně řekl, že je mi úplně jedno, jaké jídlo tam bude.

Matka mě obtěžovala svými připomínkami ohledně mého vzhledu. Objednala mě k holiči. I přes mé námitky, samozřejmě.

Všichni z toho dělali velkou událost a já se obával, že budou zklamaní.