Příběh spřízněných duší - Marcus a Kessidy

25

MARCUS

Delego dostal za úkol spolu se svojí družkou dohlídnout na všechno ohledně organizace přijíždějících hostů. Pozval jsem všechny vlky z První smečky. Bylo jedno jakou mají hodnost. Každý z nich mohl dnes přijít a oslavit to s námi.

Robert dostal za úkol dát dohromady všechny hosty z jejich smečky a pak dohlédnout na jejich bezproblémovou dopravu sem. Poslal mi jen jejich seznam abychom se mohli dohodnout na jejich ubytování. Věděl jsem, že je Hawrtrown velký, ale na tohle bohužel všechny pokoje stačit nemohly. A tak jsem najal společnost, která vzadu na louce rozestavěla pojizdné mobilní chatky. Byla to jen místnost s postelí a menší koupelnou. Na přespání to ale bylo víc, než dostačující.

Kesiina teta si vzala na starosti výzdobu. Jistá antipatie z její strany vůči mé osobě sice stále přetrvávala, ale myslím, že ta nabídka dekorovat svatbu její neteře jí udělala radost. A ledy tím trochu povolily.

V pokoji pro hosty jsem nechal zřídit dámskou šatnu. Svoje náčiní si tam rozložila na několik stolů vizážistka, manikérka a kadeřnice. Přijela i švadlena se svými asistentkami, aby případně individuálně doupravily šaty vybrané, jak pro nevěstu, tak pro družičky.

Já je neviděl. Vybírala je Maja spolu s Kesiinou matkou.

Kesiina rodina přijela už ráno, dohlédl jsem na jejich ubytování, než jsem odešel do práce, abych si mohl promluvit s Aronem.

Nechal jsem je v rukou svého majordoma. Měl jim ukázat náš dům a provést je po okolí.

Přemýšlel jsem, že pojedu na letiště a Kessie vyzvednu. Chtěl jsem se jí už dotknout, sevřít ji v náruči. Netrpělivost mi bublala pod kůží a já měl chuť vyletět na každého, kdo se na mě jen podíval.

Jenže bych tím dost pravděpodobně tohle všechno pokazil. Musel jsem vydržet. Ještě pár hodin. Než ke mně půjde uličkou v bílých šatech, připravená se mi odevzdat.

Co jsem ale mohl? Stát u okna v ložnici odkud jsem měl dokonalý výhled na příjezdovou cestu.

Vystoupila z prvního auta. Automaticky jsem klouzal pohledem po jejím těle abych se ujistil, že je celá a zdravá. Přes oči měla ovázanou černou pásku, aby neviděla nic z toho co se děje kolem a ještě chvíli tápala. Maja ji vedla, ale když klopýtla o první schod, Lee něco netrpělivě zamručel a vyhoupnul si ji do náruče. Z hrdla se mi v té chvíli automaticky vydalo naštvané zavrčení. Jistě, byl to můj přítel. Beta. Věděl jsem, že ji bere jen z čistě praktických důvodů, i tak moje část v té chvíli pěnila.

Přiběhl Robert a sevřel Maju v náručí, jen tak, jak mu to její stav dovoloval. Přes lehce otevřené okno ke mně doléhalo její brblání, když se jí povedlo se z jeho sevření dostat. Vyčítala mu, že se mu dala až moc jednoduše a on se vůbec nemusel snažit. „Aspoň kytku si mi mohl dovézt." Zakončila svůj proslov. Robert na ni jen bezradně hleděl a nejspíš chudák vůbec netušil, co to do jeho družky vjelo.

Podle toho, co mi Lee ráno napsal, Maja si ten večer nad očekávání užila, i když nemohla pít. Vynahrazovala si to jídlem. A ráno pak podstoupila všechny možné procedury v hotelovém SPA.

Ostatní dívky vystupovali z postupně přijíždějících aut. Její kamarádky, některé jsem si pamatoval....Tu co mě nazvala striptérem. I tu, co mě nazvala arogantním blbem? Jiné pro mě byly neznámé.

Některé vypadali nadšeně. Zvědavě se rozhlíželi. Něco si špitali. Jiné vypadali jako by za sebou měli velmi náročný večer a potřebovali minimálně ještě několik hodin spánku se studeným obkladem na hlavě.

Otočil jsem se ke dveřím, když na ně někdo zaťukal. „Dále."

Vstoupil otec. V černém obleku, hladce oholený s vlasy sčesanými dozadu. V ruce držel výběrový alkohol ze svých soukromých sbírek.

Těsně za ním kráčel pan Storm. Také už oblečený a přichystaný na obřad.

Můj oblek zatím ještě visel v obale ve skříni.

„Nevěsta dorazila." Oznámil mi, jako bych to snad nevěděl.

„Všiml jsem si." Pohodil jsem hlavou k oknu u něhož jsem ještě před chvílí stál. Ruce jsem si zastrčil do kapes u kalhot. „Pane Storme, doufám, že se Vám tady líbí." Když ráno přijel, tvářil se pořád stejně přísně, jako ten den, kdy jsem si odvážel jeho jedinou dceru z jejich domu. Teď už vypadal o dost uvolněněji.

„Je to tu velmi působivé." Připustil.

„Ale?" v jeho hlase jsem zaslechl náznak pochyb.

„Snad se nebudete zlobit, ale je to tu jak výstavní galerie a ne domov." Přiznal trochu neochotně.

Musel jsem se nad tím pousmát. „To stejné říká i Kessie."

Můj otec mezitím rozložil na odkládacím stolku tři skleničky. Odzátkoval burbon. Přičichl si k němu a slastně si povzdechl.

„Proto jsem koupil pozemek pár minut odtud. Chci tam nechat postavit dům, který by odpovídal požadavkům mojí drahé polovičky." A našich dětí. Samozřejmě. Bylo to asi to nejrozumnější řešení. Předělávat tohle sídlo byla hloupost. Chtěl jsem ho nechat takové jaké bylo. Což by samozřejmě s dětmi nešlo. Všechno rozbijí, opatlou, roztrhají,....potřebují svůj prostor, který je plný hraček, lahviček a plen. Navíc se rády schovávají a tady by těch schovek bylo až moc.

„Žádný majordomus a hromada služebných?" můj otec se ke mně otočí se zdviženým obočím. Nevím, co ho na tom tak překvapuje.

„Žádný majordomus. A služebné ...o tom já rozhodovat nebudu." Bude na Kessie aby si sama rozhodla o tom, koho potřebuje a koho ne. Bude chtít kuchařku? Bude ji mít. Bude chtít uklízečku? Bude ji mít. Nebude chtít ani jednu. Fajn. Nebude ani jedna.

Ano, je sice pravda, že mám rád pořádek a věci na svém místě. Ale ještě víc rád mám svoji družku.

Kessiin otec ke mně přistoupil „Marcusi, vážím si toho, jak se o ni staráte i toho, co pro ni děláte. I když byste nemusl. Já pro svou ženu nikdy nic tak romantického neudělal." Přiznal. Tvářil se u toho téměř lítostivě. Jako by mu teprve teď došlo, že to, že má svoji družku, není samozřejmost. Ale výsada, které si musí vážit.

Potěší mě to. „A to mám ještě nějaké to romantické gesto v rukávu. Ale musím to dávkovat postupně." Zažertoval jsem. Ještě jsem měl pro ni další překvapení. Do budoucna.

Pan Storm mě uznale poplácá po rameni. „Děkuju."

Můj otec nám podá skleničky s burbonem, který mezitím nalil. „Tak na rodinu."