35

72 14 1
                                    

MARCUS

Myslím, že mě moje tchýně nemá příliš v lásce. Chápu ji. Svým způsobem. A pokud já sám budu mít jednou dceru, udělám všechno pro to, aby si domů nedovedla někoho dřív, než jí bude minimálně pětadvacet.

Novomanželé se odjeli fotit. Mala šla nakojit dítě.

Příjde mi, že se každá minuta nekonečně vleče. Je mi teplo a nejraději bych se svlékl. Odložil jsem alespoň sako, u košile jsem si vyhrnul rukávy, ale ani to mi nepřineslo úlevu. Potřebuji, aby se už setmělo a my se mohli nepozorovaně vypařit, protože mám pocit, že mi jinak praskne hlava i jiné, mé více citlivé partie. Koule mám nepříjemně napnuté a v ptákovi mi tepe, naštěstí se mi ho zatím daří držet pod kontrolou, bezpečně zavřeného v kalhotách, ale stojí mě to snad veškeré moje síly. Občas si uvědomuju, že ani nevím o čem se u stolu mluví. Nevnímám je. Nejsem toho schopný, protože celá moje pozornost je zaměřena na osobu po mém boku.

Kessie je v těch šatech nádherná. A zatraceně provokativně sexy. Dělá mi to schválně. I když si ty šaty sama nevybrala a má je tady asi dalších deset holek, ona jediná je v nich nepřehlédnutelná. Je to nekonečná tryzna. Téměř celá noha jí rozparkem vylézá ven. Ramena má holá - nikdy jsem si neuvědomil, jak moc přitažlivá její ramena jsou. A látka na prsou téměř prosí o to, abych jí stáhnul a ty dvě moje dobré kamarádky osvobodil.

A k tomu všemu ještě ta její proklatá vůně, která je dnes o dost výraznější. Prsa, vůně, prsa, vůně....co z toho si mám vybrat?

Někdo si odkašle a já si teprve v té chvíli uvědomím, že u stolu stojí číšník, který na mě zírá a nejspíš čeká na nějakou odpověď. Na co se to ptal?

"Dáš si kávu?" poradí mi naštěstí moje družka. Ostatně, moje roztěkanost je jen její vina.

"Espresso, dvojté." poručím si.

Robert se zvedne, jde si pro dort. Kesiini rodiče se omluví, že musí jít pozdravit rodiče nevěsty. Vstanou a společně odejdou. U stolu tak zůstaneme sami.

"Co?" zeptám se podrážděně, když si všimnu výrazu v Kesiině obličeji. Nechci se chovat jako hulvát, ani nechci být nepříjemný. Ale kristova noho, mám pocit, že i moje vlastní tělo je mi nepohodlné. Co to se mnou sakra je?

"Mohl bys mi přestat zírat do výstřihu?" šeptne mi do ucha aby nás nikdo neslyšel. Musí se při tom ke mě lehce naklonit a ten pohled, který se mi tím dostává....U bohyně. Dnešek nepřežiju. A jestli ano, připraví mě to o rozum.

"Nemohl. Ony ke mě promlouvají." a můžu se dívat kam chci. Nemůže mi v tom zabránit ani mi to zakazovat. Ostatně, může být ráda že se jen dívám, protože moje tělo mě nabádá k tomu, abych se i dotýkal.

Překvapeně povytáhne obočí. "Moje prsa k tobě promlouvají?" ujišťuje se.

"Jo." přikývnu. Zasměje se tomu. No, mě na tom nic vtipného nepřipadá. Potřebuju si dát panáka. Kde je ten číšník teď?

"A co ti říkají?" zastrčí si za ucho neposedný pramen vlasů.

Tentokrát se k ní trochu nakloním já. Přiblížím se k jejímu uchu a na chvíli nepatrně vtáhnu její ušní lalůček do rtů. Překvapeně zalapá po dechu. "Že už se nemůžou dočkat, až-"

"Čokoládový nebo vanilkový?" přeruší mě Robert. Na stůl před nás položí talířek, kde jsou dva trojúhelníčky, každý od zmiňované varianty. "Já mám radši čokoládový." utrousí, když si sedá se svou porcí na místo za stůl, absolutně ignorující to, že jsme tu vedli vážný rozhovor.

Příběh spřízněných duší - Marcus a KessidyKde žijí příběhy. Začni objevovat