17

139 11 1
                                    

MARCUS

Nemohl jsem se dočkat až rodiče konečně odejdou. Celý večer jsem seděl za stolem, napjatý, jak struna. Snažil jsem se vnímat hovor a být příčetný. Pravdou ale bylo, že jediné, na co jsem dokázal myslet, byla moje družka.

Byla tak strašně sexy. Ani si to neuvědomovala. Ale každý její nádech, kdy se jí prsa v živutku šatů vzedmula. Odhalená šíje na níž byl dostatečně viditelný každý můj otisk, který jsem na ní zanechal. Pohyby úst, když žvýkala jídlo. To jak si jazykem obkroužila rty po tom, co se napila vína.

To já jí chtěl ze rtů smýt jazykem zbytky vína.

V kalhotech mi bolestivě škubalo pokaždé, když promluvila.

Bylo až šílené, jak mě její přítomnost dokázala ovládat. Do nedávna jsem tohle neznal. Vždycky jsem stál nohama pevně na zemi. Teď jsem byl jednou nohou někde v meziprostoru, v místě, kde jsem byl jen já a ona. Nic víc tam neexistovalo.

Uvěznil jsem ji ve svém sevření, hned, jak se za námi zabouhly dveře ložnice. Lačně jsem jí přejížděl rukama od boků, přes úzký pas po prsa. Rty jsem se přitiskl k těm jejím. Domáhal jsem se vstupu do jejích úst. Chtěl jsem ji. Potřeboval jsem ji. Víc než dýchat. Víc než jídlo nebo vodu.

„Marcusi." Snažila se mi vymanit. Lehce mě odstrkovala. Zmateně jsem na ni pohlédl. „Musíme si promluvit."

„Potom." Až tě přivedu navrchol. Až tě naplním svým semenem. Teprve potom budu schopný nějakého smysluplného rozhovoru.

„Teď." Trvala si na svém. „Musíme mluvit. Musíme se poznat. Když jsme spolu o samotě, nemůžeme jenom...no, to." pohodila rukou k posteli.

„Šukat?" odtušil jsem. Na rozdíl od ní mi nedělalo problém nazývat věci pravými jmény. A i tu její pusinku to brzy naučím. I když ta její nevinnost, mi vháněla krev do jistých partií.

„Mít sex. " opravila mě. Vyklouzla mi z náruče.

„Proč ne?" natáhl jsem se po ní. Ale čekala to. Vyhnula se mojí ruce a odutíkala na druhou stranu pokoje. Jako by ji to snad mělo předemnou zachránit. Jenže pro ni už žádné záchrany nebylo.

„Skoro nic o sobě nevíme." Pokusila se o vážný nekompromisní výraz. Z nohou skopla lodičky a nechala je ležet na zemi.

Rozepínal jsem si knoflíčky na košili. Ani na moment z ní nespouštěl oči. „Co chceš vědět?"

„Nevím.....proto je důležité, abychom spolu mluvili." Založila si ruce na prsou a opřela se o zeď. „Já třeba. Mám bratra Roberta. Což už víš. Mám svoji skupinu přátel, to taky víš. Viděl jsi můj pokoj plný fotek a soukromých věcí. Víš kam jsem se dostala na vysokou. Moje oblíbená barva je fialová a nesnáším hrášek. Ráda čtu, maluju, chodím do přírody. Ráda poznávám nová místa. Co se jídla týká, ale sázím na klasiku a nerada experimentuju. A nakonec, to nejdůležitější. Nechci ještě děti." Skončila svůj proslov.

Vykasal jsem si košili z kalhot. Sundal jsem ji. Se spokojeným pocitem zadostiučinění jsem sledoval její oči. Potemněli. Ohryzek na krku se jí pohnul, když nasucho polkla.

Několikrát rychle zamrkala a otočila hlavu do boku. „Teď ty." Upozornila mě.

„Fajn." Přezka na pásku zacinkala, když jsem si ji rozepnul. Sundal jsem si boty. Ponožky. „Já mám bratra Arona. Nemám ho rád. On nemá rád mě. Mým přítelem a zároveň Betou je Lee. Můj pokoj, žiješ v něm. Je i tvůj. Je náš. Stejně, jako celý tenhle dům. O svojí práci jsem ti už taky řekl. Nemám oblíbenou barvu. Co se jídla týká, sním, co mi naservírují. A nakonec, to nejdůležitější. Já děti chci. A ty mi je dáš." Nechtěl jsem chodit kolem horké kaše. Oba jsme věděli, že nakonec v tomhle vztahu mám to větší slovo z nás dvou já. A tohle byla věc v níž jsem nehodlal ustoupit.

Trochu se zachvěla. Jako by jí tělem projela zima.

Sundal jsem si kalhoty. I s košilí jsem je hodil do koše na prádlo v koupelně. Jen v boxerkách jsem se rozešel k ní. Už jsem se nemohl dočkat až ji vysvobodím z těch šatů.

Tentokrát se mi nesnažila utéct. Nebylo kam. Nebylo proč.

„Rok?" povytáhla obočí. Dech se jí prohluboval.

Zavrtěl jsem hlavou. Pomalu se k ní sklonil a jazykem jí přejel od klíční kosti k uchu. Zachvěla se. Prudce se nadechla a do nosu mě udeřila vůně jejího vzrušení.

Vložil jsem ruku za její záda, natiskla se ke mně. Nahmatal jsem lem jejích šatů. Prsty jsem stiskl jezdec na zipu. Jemně jsem za něj zatahal. Černá látka pevně obepínající její tělo se uvolnila. Svezla se jí k nohám.

Spokojeně jsem vydechl. Neměla spodní prádlo. Uličnice moje jedna. Kdybych to věděl dole v jídelně....Asi bych rodiče ani nevpustil dovnitř.

***

KESSIDY

„Tak půl roku." Smlouvám. Copak by mu udělalo půl roku. Šest měsíců. To je jak nic. Uteče to rychle. A mě to dá dost času na to vymyslet další výmluvu proč to ještě pozdržet.

Nespokojeně mlaskne. Sevře v ústech mou bradavku, zatímco druhou mi jemně hladí bříšky prstů. „A jak si to představuješ?"

Jsem zadýchaná. Srdce mi divoce buší a mezi nohama mi tepe nedočkavostí. Potřebuju ho cítit v sobě, ale zároveň potřebuju, aby souhlasil s naším malým ujednáním. „Vezmeš si kondom." To je nejspolehlivější antikoncepce, jakou dnešní doba pro nás nabízí. Pilulky nejsou dostatečně účinné. Náplasti a injekce také ne. Kondomy sice nejsou stoprocentní, ale jsou tou nejlepší možností.

Skousne mi bradavku a já se neubráním výkřiku. Prsty mám vpletené do jeho vlasů a cítím vlhkost mezi stehny. „Nepřichází v úvahu."

„Jen půl roku." Povede se mi ze sebe dostat zastřeným hlasem. Polibky postupuje po mojí kůži dolů, přesně tam, kde ho toužím mýt. K mému středu tepajícímu touhou.

Zády jsem opřená o zeď. Klekne si přede mě a jednu moji nohu si přehodí přes rameno. Mám pocit že zešílím jen z toho pohledu na něj. Mám pocit, že se udělám a ani nebudu potřebovat, aby se mě dotknul.

Dlaněmi mi přejíždí od kotníků vzhůru. „Dám ti cokoli si budeš přát. Jen tohle jediné, ty dej prosím mě." Šeptá do mého klína s takovou naléhavostí, až se mi z toho podlamují kolena. V té chvíli se ve mně cosi zlomí. Pořád nechci mít tak brzo děti. Ale zároveň toužím po tom, mu dát to, po čem tak touží on. Jsem v patové situaci.

Zakloní hlavu. Podívá se mi do očí. „Dnes jsi v bezpečí. Nemáš plodné dny." Sdělí mi, než jazykem obkrouží můj klitoris. Instinktivně se proti němu prohnu. Z úst se mi dere sten. Víčka se mi zavřou a já si vychutnávala to, co mi dává.

Spokojeně zamručí. Prsty mi pevně stiskne pozadí a ještě víc se natlačí do mého klína.

Příběh spřízněných duší - Marcus a KessidyKde žijí příběhy. Začni objevovat