Příběh spřízněných duší - Marcus a Kessidy

23

MARCUS

„Jsem v šoku. Sám velký Alfa si mě k sobě povolal." Aron si rozepnul knoflíky na saku, když si sedal do křesla naproti mně. Můj o dva roky mladší bratr. Byly jsme si i docela podobní. Stejný odstín vlasů, stejné oči,...Jen jsme měli každý rozdílné povahy.

Nikdy jsme mezi sebou neměli žádné extra silné bratrské pouto. On byl totiž ve všem až nechutně soutěživý. Chtěl být ve všem první. Od takových prkotin, jako bylo jídlo. Až po důležitější věci.

Jenže ať se snažil, jak chtěl, nikdy se mu nepovedlo překročit můj stín. Ani jsem mu to nedovolil. Já byl Alfa. Já byl prvorozený.

Měl jsem v sobě vždycky cosi, co on postrádal a snažil se to dohnat právě svojí až přehnanou nadutostí.

Je to na nic, narodit se jako druhorozený. Na druhou stranu, jeho pozice mu dala v naší smečce společenské postavení a zároveň minimum starostí. Kdyby byl chytrý, našel by si v tom pozitiva.

„Kdyby na mě matka nenaléhala, nedošlo by k tomu, to mi věř." Zatímco náš otec se s mířil s oním faktem, že z nás dvou se nikdy nestanou nejlepší přátelé. Moje matka byla stále v jakési svojí bublině s vizí dokonalé rodinky.

„Takže?" povytáhl obočí. Pohledem sklouznul na svoje zlaté hodinky na zápěstí. Zatímco já upřednostňoval jednoduchost a klasiku. On se vyznačoval až příliš výrazným stylem. Jeho dům byl postaven podle nejnovějších trendů. Auta mělnil stejně rychle, jako mobilní telefony. A oblékání....ano, sice měl oblek. Ale doplnil ho až příliš výraznou kravatou.

Vždycky potřeboval, aby byl vidět a kvůli tomu na sebe musel něčím upozornit. I Margaret...ta byla přesně jak stvořená pro něj. Extravagantní a výrazná. A zároveň neskutečná vlezdoprdelka.

„Měli bychom mezi námi vyčistit vzduch. Arone, vždyť se nemáš špatně. Máš peníze. Ženu, brzy budeš mít rodinu. Co uzavřít příměří? Nemusíme se objímat ani si volat. Ale můžeme se v klidu sejít jednou za rok na oslavě výročí našich rodičů aniž bychom měli touhu se navzájem poslat doprdele." Navrhl jsem mu.

Posměšně si odfrkl. „Jak velkorysé."

Arogantní hňup. To bylo to jediné, co mě ve spojitosti s ním napadalo. Pro své velké ego si nevidí ani na špičku bot.

„Tak co chceš? Budeme až do smrti soutěžit? Předhánět se?" koutkem oka jsem zkontroloval čas na telefonu. Chvilku po poledni jsem potřeboval z práce vypadnout.

Aron si ze saka smete neviditelné smetí. „Víš, když jsi neměl tak dlouho družku a vypadalo to, že zůstaneš až do smrti sám....myslel jsem, že mi dává Bohyně znamení. Že to já a moje budoucí děti jsme ta pravá Alfa rodina. Že ty, i když jsi využil práva prvorozeného, toho nejsi hoden."

„A teď? Když družku mám?" musel jsem si na ni počkat. Trvalo to. I já sám začínal pochybovat. Ale přišla.

„Teď...budu vyčkávat." Pokrčil rameny. „Nepůjdu proti tobě. A klidně se můžeme jednou za rok sejít u rodičů a tvářit se, že je všechno v pořádku. Ale nestanu se ani tvým fanouškem."

To by mi nejspíš mělo stačit.

„Ještě něco? Nebo už mi dovolíš se vzdálit?" prohlíží si svoje nehty, jako by to byla ta nejzajímavější věc v okolí.

Zhluboka se nadechnu. Ještě něco tu je. I když váhám, jestli mu to sdělit. Ale koneckonců, je to můj bratr, právě jsme se usmířili, jestli se tomu tak dá říkat. Takže je asi rozumné ho pozvat. „Dneska se žením. Ve tři hodiny je obřad. Na Hawrtrownu."