Příběh spřízněných duší - Marcus a Kessidy

7

MARCUS

Zuřil jsem. Byl jsem naštvaný. Celá tahle šaráda byla k ničemu. Jen další ztracený večer.

Hned, jak jsem si všechny ženy prohlédl, sbalil jsem se a vypadl, dřív, než jsem udělal nějakou hloupost. Jako třeba celou tu šarádu ukončil a všechny je vyhodil.

Viděl jsem ty soucitné zklamané pohledy svých lidí, s nimiž se teď budu muset potýkat i do budoucna.

Stáhl jsem si ze sebe to úplně zbytečně pro dnešní večer ušité sako. Odhodil jsem ho na nejbližší křeslo. Uvolnil jsem si kravatu a rozepnul tři horní knoflíčky na košili. Popadl jsem z baru láhev whisky a dvě sklenice. Potřeboval jsem se dnes večer opít a nechtěl jsem na to být sám.

Zastavil jsem se u dveří Leeova pokoje. Vytáhl jsem kartu a s tichým zabzučením otevřel dveře.

Zarazil jsem se. Do nosu mě udeřila vůně, která mnou otřásla. Před očima se mi na chvíli zatmělo a musel jsem se zachytit futer. Celé moje tělo na chvíli ochablo. Co to sakra bylo...zmateně jsem pohlédl na zatím plnou láhev. Ještě jsem z ní nic nevypil. Na plese jsem měl sotva jednu sklenku.

Znovu jsem se nadechl. Plně nasál pach a ochutnával ho. Pokojem se rozléhal dvojí tlukot srdce a dvojí klidné oddechování. Ani jedno z těch srdcí nepatřilo Leeovi. To jsem poznal. I když tady byl Lee cítit. Nebyl tu nejméně pár hodin.

Jedno z těch srdcí bilo jinak. Hlasitěji. Jeho tón mi zaplnil uši. Jako melodie, která se vám dostane do hlavy a vy víte, že ji už nikdy nedostanete pryč.

Moje tělo se samo od sebe rozešlo. Ovládané instinktem, pudem. Základní potřebou.

Nepotřeboval jsem si rozsvítit, abych viděl. Moje oči byly na tmu přizpůsobené. Navíc, do místnosti vnikala záře měsíce.

Dech se mi prohloubil a vlastní srdce rozbušilo hlasitěji, když jsem přistoupil k jedné straně postele. Křehké ženské tělo se zvedalo v rytmu dechu. Ležela na boku, deku si držela zmuchlanou pod sebou. Měl jsem dokonalý výhled na celé její tělo oděné jen do krátkých šortek a upnutého tílka. Natáhl jsem se, v touze dotknout se jejího útlého kotníku. Zastavil jsem se bříšky prstů jen milimetr od její kůže. Nechtěl jsem ji probudit. Zatím ještě ne. Prvně jsem si ji chtěl pořádně prohlédnout. Vychutnat si tenhle okamžik.

Kopíroval jsem její štíhlou nohu až k bokům. Prsty se mi chvěly touhou se jí opravdu dotknout. Sjet jí dlaní po vnitřní straně stehna, rotáhnout její nohy a ochutnat ji.

Její tvář byla jemná, pleť měla hladkou a rty plné, trochu rozevřené. Dlouhé lehce zvlněné vlasy se rozprostíraly po polštáři všude kolem ní, jako nikde nekončící svatozář.

V tu chvíli jsem si byl jistý, že na světě neexistuje nic krásnějšího a dokonalejšího, než ona.

Srdce mi dělalo v hrudi kotrmelce. Mravenčení mi projíždělo celým tělem a já cítil pouto, které se probouzelo. „Moje." Vydechl jsem téměř neslyšně. Nebo jsem si to alespoň myslel.

Ona mě slyšela. Rozevřela oči a zmateně je na mě zaměřila.

Trvalo to asi sekundu. Jeden úder srdce, než se jí rozšířily zorničky a ona začala křičet, jak pominutá. Rychlostí blesku vyskočila na druhou stranu postele, stáhla s sebou druhou spící dívku a přitiskla se ke zdi. Rozhlédla se, popadla první nejbližší věc, kterou našla, což byla lampa na nočním stolku a vší silou ji po mě hodila. Uhnul jsem a skleněné, dost drahé, stínítko se roztříštilo o stěnu za mnou.

I ta druhá se probudila a přidala se k jejímu zběsilému pištění.

Přiznám se, takovou reakci jsem nečekal. Stál jsem, naprosto paralizovaný jejím chováním.