MARCUS
Nikdy jsem kolem svátků nedělal velký povyk. Byly to pro mě dny, jako každé jiné, jen s tím rozdílem, že všude blikala světýlka a na ulicích jste měli možnost potkat nějakého šaška v kostýmu Santa Clause.
Email mi v předsvátečním čase zaplnily otravné zprávy charit, které se z ničeho nic vyrojily a žádaly svátky obměkčené spoluobčany o štědré dary. A z rádia vyhrávala jedna otravná rolničková melodie za druhou.
Všichni si brali dovolenou pro to, aby mohli odjet na chaty, nakoupit co nejvíc dárků, upéct cukroví a nebo si prostě jen uklidit svůj život předtím, než začne další rok.
Ani jedna z těchto činností nebyla pro mě. A tak jsem pravidelně trávil svátky prací, protože to bylo to jediné v čem jsem byl opravdu dobrý, viděl jsem výsledky a nemusel se tak brodit svým osamělým životem.
Vždy jsem měl před sebou jen jediný úkol. A to přežít rodinnou Vánoční večeři. Ta se stala extrémně nepříjemná hlavně pár posledních let. Od doby, kdy si Aron našel svoji družku a já se tak musel několik hodin dívat na to, jak se miliskují, mrkají po sobě a všechny nás obeznamují se svými úžasnými zážitky a plány do budoucna. A ještě horší, než pozorovat a poslouchat ty dva, bylo matčino rozplývání se nad nimi a soucitné pohledy směrem ke mě.
To se tento rok mělo změnit. Tyhle svátky byly jiné....
Čerstvě napadlý sníh mi křupal pod podrážkami kožených mokasín, když jsem po schodech stoupal ke vstupním dveřím Hawrtrownu. Po celém jejich obvodu právě přidělávali smrkovou girlandu ověšenou červenými baňkami. Jindy by mi pohled na ni způsoboval osypky. Dnes mi tělem proběhlo vzrušení.
První Vánoce, které strávím se svou ženou.
Od té doby, co jsem ji měl, se svět změnil. Stal se barevnější, dával smysl a já měl chuť trávit den jinak, než nad emaily, hovory s ostatními Alfy, papíry se statistikami a analýzami trhu a večery silovým tréninkem s Leem nebo jiným chudákem, který mi ten den zrovna padl do mušky. Taky jsem vyměkl. Z nějakého mě neznámého popudu jsem se stal příjemnějším a usměvavějším. Měl jsem dobrou náladu, která se mě držela, jako klíště už několik měsíců.
Ven právě vycházel Naigel - správce a údržbář. S lopatou a pytlem soli. Ještě loni bych ho poučil o tom, že ten sníh měl být odhrnutý v tom momentě, kdy dopadal a sůl má rozsypávat už jen jako prevenci. Tentokrát jsem jen odpověděl na jeho pozdrav a pokračoval kolem něj dál.
Domem se nesla vůně perníku, kardamonu a čerstvého jehličí smíchaná s mízou stromu. A mezi tím vším. Ta nejvýraznější a nejlákavější. Vůně mojí družky. Voní teď jinak, než v den, kdy jsme se poznali. A to je dobře.
Pověsím na věšák v předsíni kabát a jdu přímo za ní. Instinktivně zároveň nastražím uši, abych mezi změtí těch všech zvuků vyhledal pravidelný tlukot jejího srdce, zároveň s druhým, jemnějším pravidelným zvukem.
Obě bijí a já jsem zase o něco spokojenější. Ovšem jen do chvíle, než ji spatřím a hrozí, že moje srdce se zastaví. Což se mi stává v její přítomnosti často. Kdykoli ji spatřím tak je to, jako by mi v hrudi explodoval malý granát emocí. Tentokrát to je ale větší granát než obvykle a nejsou v něm zrovna ty nejpříjemnější pocity.
ČTEŠ
Příběh spřízněných duší - Marcus a Kessidy
RomanceMarcus je Alfa vlk První smečky. Má moc, má peníze. Jediné co mu schází je družka a dědic. Ve svých 34letech už téměř ztratil naději, že ještě svoji spřízněnou duši potká. Kessie je čerstvá maturantka, prázdniny stráví u tety v květinářství na brig...