Příběh spřízněných duší - Marcus a Kessidy

13

KESSIDY

Teta po příletu nastoupila do svého auta, které na ni čekalo na letištním parkovišti. Rozloučila jsem se s ní a slíbila jí, že jí napíšu. Ona mi na oplátku slíbila, že Alice bude mít na pár dní mimo zákazu telefonu i zákaz vycházení, takže se nemusím bát, že si pustí v dohledné době pusu na špacír. Bylo to od ní hezké gesto, ale věděla jsem, že nejspíš zbytečné. Drby se v tomhle malém městě šířily, jako požár.

Marcus si půjčil auto v letištní půjčovně. Dvoumístné sportovní černé BMW. Nad jeho výběrem jsem kroutila hlavou.

„Copak? Myslel jsem, že dnešní puberťáci ohromujou holky autama." V očích se mu zablesklo. Sundal si sako. Hodil ho do úložného prostoru. Rozepnul si knoflíčky na rukávech a vyhrnul si je až k loktům.

Nasucho jsem polkla, když jsem ho u toho sledovala a vzpomněla si, kde jeho prsty dneska byly a co s nimi dělal.

Otřepala jsem se, abych se zbavila těch myšlenek. „Patřím ti. Ať se mi to líbí nebo ne. Takže mě nemusíš ohromovat."

***

Marcus mi otevřel dveře. Džentlmensky mi nabídl ruku a pomohl mi vystoupit na dlážděnou příjezdovou cestu u našeho domu.

Uvnitř se svítilo, otevřenými okny ven k nám doléhala hudba houslového kvartetu – ten si táta pouštěl vždycky, když jsem ho já nebo Robert v dětství něčím naštvali.

Marcus si stáhl rukávy na košili zpátky do původní podoby a zakryl tak všechny tetování, která mu pokrývala předloktí. Natáhl se pro sako. Oblékl si ho a zatahal za jeho klopy, aby si je upravil.

Trpělivě jsem vyčkávala, když se dveře rozevřely. Zlatá záře vycházející ze světla v předsíni ozářila tátovu a máminu siluetu.

Srdce mi poskočilo. A je to tady.

Táta se zeširoka usmál. Co? Tak to nebyla zrovna reakce, kterou jsem čekala.

Rozešel se k nám. „Alfa Marcus Steel. Už je to pár let, co jsem Vás viděl naposledy. Minulý měsíc jsem se setkal s Vašimi rodiči. Pějí na Vás samou chválu. A asi oprávněně. Je od Vás milé, že jste naši dceru doprovodil domů." Táta k němu natáhl ruku. Marcus ji přijal. „Pane Storme."

„Když mi volala, že se na tom plese, který jste pořádal, našel její druh, trochu mě to zneklidnilo. Je od vás velmi ohleduplné, že jste na to dohlédl." Pochleboval mu nadšeně.

No, to teda dohlédl. U bohyně. Můj otec se dál ze široka usmíval, jako by potkal svého nejlepšího dávného kamaráda a vůbec mu nedocházel pravý důvod Marcusovy přítomnosti.

Matka, která šla chvíli za otcem si mě přitáhla do náruče a zhluboka se nadechla. Při tom se jí ze rtů vydral zmučený vzlyk. Ona, na rozdíl od otce situaci pochopila. A teď, když si ke mně přivoněla, si to potvrdila.

„Zůstanete na večeři?" nabídl mu táta. „Udělalo by mi to ohromnou radost."

„Děkuji za pozvání pane Storme, velmi rád." Odpověděl Marcus diplomaticky. „Ale asi bych měl uvést situaci na pravou míru." Natáhl se pro flašku s výběrovým alkoholem a velký květinový pugét, který nechal odložený na střeše auta po tom, co vystoupil. Po cestě z letiště jsme se stavili ještě v obchodě, aby mým rodičům něco koupil.

„Něco pro Vás." Podal tátovi flašku. Tomu se obočí trochu stáhlo, jak se zamračil. „Ale to není nutné." Civěl na alkohol i na padesát růžových růží, které Marcus právě podával mojí matce. „Ale je. Paní Stormová."

Matka se ode mě na kousek odtáhla. Zadívala se mi do očí. Nemusela mi říct jediné slovo. V tom pohledu bylo všechno. Pochopení, truchlení i smíření.

Rychle několikrát zamrkala, aby se zbavila slz v očích. Napřímila se. „Alfo. Děkuji." Převzala si květiny.

Otci se vytratil přátelský úsměv z tváře. Zhluboka se nadechl. Střelil hněvivým pohledem nejdřív k Marcusovi a pak ke mně. Jeho představa o tom, jak je Marcus dobrým vůdcem, který ochránil jeho mladou dceru, když se na plese konaném na jeho území spojila s neznámým vlkem, se rázem rozpadl na miliony malých kousků.

Naslinila jsem si suché rty. „Tati. Marcus je můj druh."

Otcův obličej zbledl. Na chvíli se zatvářil, jako by dostal bolestivou ránu do břicha a teď se musel potýkat s jejími následky. „Vy?"

Marcus přikývl. „Ano, já jsem druh Vaší dcery."

Nechápavě zavrtěl hlavou. „Jak k tomu došlo?"

Nemyslel to, jak jsme se my dva potkali. Spíš to byla řečnická otázka. Jako, jak to, že zrovna my dva?

„Nepůjdeme raději dovnitř?" zeptala se matka?

***

Sedla jsem si k připravenému prostřenému stolu v jídelně. Marcus si sedl vedle mě, po pravé straně. Po levé straně jsem měla matku. V čele seděl Robert, který se smál, jak kdyby se dozvěděl tu nejlepší novinu na světě. Mala a můj otec naproti nám.

Hospodyně nám začala do hlubokých talířů nalévat polévku. Hráškový krém. Střelila jsem po ní přihmouřeným pohledem. To mi dělala naschvál.

„Takže. Kdy bude obřad?" zeptal se Robert. Celý zářil. To se tak nemohl dočkat, až mě vystěhuje z domu? Mě? Svoji mladší hodnou sestru, která dělá společnost jeho manželce když tu není? Která jí nosila čaje na ranní nevolnosti?

„Datum ještě nemáme." Připustil Marcus. „Samozřejmě by bylo lepší, abychom to stihli než Kessi otěhotní. Ale nespěchám na to."

Žaludek se mi sevřel a do krku mi stoupla žluč. Otci se zastavila lžíce na půli cesty k ústům a matka se svojí polévky zatím ani nedotkla. Stejně tak, jako já. Mala jen tiše přeskakovala pohledem po všech přítomných a zjevně čekala, kam dnešní večer povede.

Atmosféra v jídelně viditelně zhoustla. Jen Marcus s Robertem si toho nevšímali. V klidu si vychutnávali jídlo.

Otec si trochu odkašlal. „Kessie měla nedávno teprve osmnáct." Mohl to říct. Ale nemohl nic dělat. Marcus byl Alfa. Můj původ v tuhle chvíli nehrál roli. Budu se muset plně podřídit jeho přáním a rozhodnutím.

Marcus se mnou sem nemusel ani jet. Mohl to mým rodičům jen oznámit. A pak je pozvat na obřad. Nemusel na ně brát ohledy. Ani na mě. Nemusel jim vozit dárky ani se snažit být milý.

„To Vaše snacha taky." Marcus se nenechal vyvést z míry.

Robert souhlasně přikyvoval. „Má pravdu. Navíc Kessie je dospělá. A my bysme měli být poctěni, že je jejím druhem Alfa První smečky."

Otec odložil lžíci. Polévku odsunul na bok, aby dal naší hospodyni pokyn k tomu, že ji může odnést. Dneska nemá hráškový krém zjevně úspěch u více z nás. „Promiňte. Nemyslel jsem to špatně. Vůči Vám chovám obrovksý respekt. Jen...s tímto jsme nepočítali. Vzhledem k tomu, že v produktivním věku a bez manželky jsou aktuálně z našich smeček jen dva Alfa vlci a oba starší, než naše dcera, ani nás nenapadlo, že by jeden z nich byl jejím partnerem."

„Po prázdninách má nastoupit na vysokou." Přidala se k němu matka.

Marcus v klidu dojedl. Otřel si ubrouskem koutky úst. „Nemám nic proti vysoké. Pokud bude v denní dojezdové vzdálenosti. Žádná kolej nepřipadá v úvahu."