Příběh spřízněných duší - Marcus a Kessidy

6

KESSIDY

„Jak jako, že nás tam nemáte?" teta skoro zapištěla na pracovnici za pultem v modré uniformě. Nad ní na ceduli tučným písmem problikával nápis upozorňující na poslední možnost nástupu na let, který měl být náš. Místo toho jsme seděli v odletové hale a teta se už půl hodiny s onou chudinkou za pultem dohadovala.

Se založenýma rukama na prsou jsem tu scénu sledovala, stejně tak, jako půlka odletové haly. Zvědavě se nakláněli, aby slyšeli víc, než k nim doléhalo.

„Je mi to líto madam. Vaše rezervace byla zrušena. Už jsme ta místa obsadily a žádná další v tom letadle nejsou." Zopakovala jí už po několikáté žena. Tváře měla celé červené a hlas se jí mirně chvěl.

„To není možné. Musíte tam mít chybu." Trvala si teta na svém, odhodlaná se do toho letadla za každou cenu dostat. Překvapovalo mě, že už neproběhla přes bezpečnostní bránu i bez odbavení.

„Takže zůstáváte?" přešlápl z nohy na nohu Lee. Beta místní smečky. Před chvíli se tu ukázal, když jel vyzvednout vlky, kteří přiletěli na ples. Plný autobus stál na letištním parkovišti, zatímco on tu čekal, jak dopadne náš osud.

„Vypadá to tak." Prohlásila poněkud až moc nadšeně Alice. Podezřívavě jsem ji sjela pohledem. Ona měla přístup k počítači své matky, takže pokud někdo tu rezervaci zrušil....

„Všechny pokoje mají být obsazené, ale nechal bych Vám klidně ten můj. Je tam dvojlůžková postel a gauč se dá rozložit. Měly byste se tam – „

„To nebude nutné." Přerušila jsem ho. „Pokud tu zůstaneme, najdeme si tady nějaký hotel."

„Hloupost." Mávl rukou. „Navíc, alespoň budete moct vidět výzdobu v akci."

Alice nadšeně povyskočila. „V žádném případě." Mírnila jsem ji. Ta holka se vážně zbláznila. Copak zapomněla, co je to za ples?

Beta zmateně povytáhl obočí, když přeskakoval pohledem z jedné na druhou.

Teta vedle mě naštvaně praštila svým příručním zavazadlem o zem. Střelila jsem pohledem k odletové tabuli. Naše letadlo už tam nebylo. Nejbližší let hlásili na zítřejší ráno.

Několikrát zaklela,, než z kapsy vytáhla telefon a začala hledat náhradní možnosti. Její asistentka ji napodobila. „Mohli bychom zkusit jet vlakem na jiné nejbližší letiště a-„

„Hloupost." Znovu do toho vstoupil Lee. „Autobus je venku, za chvíli jsme zpátky na Hawrtrownu. A odletíte zítra."

Teta se zhluboka nadechla. Téměř jsem viděla, jak se jí z hlavy kouří. Opravdu o tom uvažovala. Sakra. Já do toho autobusu nevkročím.

„Dáme ti pytel na hlavu." Navrhla teta, jako by viděla tok mých myšlenek. „A zamčeme tě na pokoji. Tvoje matka by mě zabila, kdyby ses vrátila propojená s nějakým vlkem."

Lee se začal bez ostychu smát, až mu z očí začaly vytékat slzy. Teta se na něj uraženě otočila. „Myslím to Vážně. Vy neznáte její matku."

Lee se několikrát nadechl, aby se uklidnil. Položil si ruku na srdce a dlouze se tetě zadíval do očí. „Madam, beru si vaši neteř na starosti a přísahám vám, že ji budu držet od všech nepropojených vlků dál." Slíbil jí upřímně, ale v očích mu při tom tančily pobavené jiskřičky. „A v tom autobuse jsou převážně ženy. Takže se nemusíte obávat." Uklidňoval ji.

Pytel na hlavu jsem nedostala. Posadily mě spolu s Alicí hned na první sedadlo a teta s Estel si dávali dost záležet na tom, aby nás zahlédlo co nejméně očí. Ale, jak Lee řekl. Seděli v něm převážně ženy.

***

Ležela jsem v tílku a šortkách na spaní v pohodlné velké posteli. Konečky vlasů jsem měla ještě mokré ze sprchy, zatímco Alice pochodovala kolem, jako vzteklý lev zavřený v kleci. „To je taková nespravedlnost." Lamentovala naštvaně.

„Hmm." Zabučela jsem v odpovědi zatímco jsem ožužlávala melounový pendrek.

Po tom, co jsem se vrátili na Hawrtrown, přidělili nám pokoj. Nakonec opravdu ten Leeho, protože nebyl žádný jiný volný. Teta s Estel se rozhodly, že se na tu velkou akci půjdou přeci jen podívat. Mě to bylo jedno, ale Alici dopálilo, že ji nevzali s sebou.

Na telefonu mi vibrovala jedna zpráva za druhou. Matka, bratr, Michael....všechny jsem je obeznámila se situací. Ujisttila je, že budu celý večer v pokoji.

Svatební chat byl také zahlcený zprávami od Keren, kdy jsme jí měly potvrdit termín na zkoušku šatů. Pondělí ráno jedna skupina, druhá úterý odpoledne. Zapsala jsem se na pondělní termín, abych to měla rychleji za sebou.

Kerenina sestra založila další svatební chat, kde řešila přípravu rozlučky se svobodou a dárky pro nevěstu. Do konce týdne jsme každý měly koupit nějaký originální vtipný dárek a odevzdat ji ho. První co mě napadlo, byla měsíční zásoba kondomů.

„Já je nesnáším." Dál nadávala Alice. Rozrazila okenní tabule dokořán a v pustila dovnitř letní teplý vzduch spolu s randálem, který se k nám ze stodoly nesl nocí.