Když za mnou přiběhla Miranda, abych s ní večer šel do Miami na večírek, málem se mi zatmělo před očima. Nesnášel jsem to. Bylo to jako otevřený bulvární časopis, kde každý drbe druhého.
,,Ale dělám to jen kvůli tobě, kotě." nahnul jsem se k ní, abych jí dal pusu, ale ona se zrovna sklonila ke komodě.
Jediné, co mě uspokojovalo, byla přítomnost Artura, mého společníka a dobrého přítele. Vešel jsem do předsálí a Miranda se mi ztratila v davu. Čapnul jsem Artura a zatáhl ho k baru.
,,Objednám nám pití."
,,V klidu, dáme si cígo a pak objednáme rundu." zubil se Artur.
,,Chcípnu nudou. Nechápu, proč sem Miranda chtěla." protočil jsem oči.
,,Kdybys zahlídl nějakou roštěnku, tak mi dej vědět."
,,Jo jasně a ty jí budeš nabalovat někde v koutě a mě tu necháš samotnýho."
,,Máš Mirandu, ne?"
,,A ona zase Bůh ví koho." zapálil jsem si doutník.
,,A jak to mezi váma teď je?"
,,Nevím,je divná. Dnes po dlouhé době jsme někam šli, ale jinak je pořád u nějakých kamarádek nebo na nákupech."
,,To by chtělo nějaké povyražení." zamrkal na mě.
Musel jsem se usmát. Celou dobu mi vyprávěl o jeho sousedce, jak se opaluje u bazénu bez podprdy a mohl se z toho zbláznit. Naklonil jsem se, abych típnul doutník na baru a všiml si koutkem oka přítomnosti nějaké brunetky hned vedle nás. Otočila se k baru a nenápadně před Arturem jsem jí shlédl zezadu.
,,Víš, co ty to nemůžeš vědět. Jaký to je se zabořit do luxusních velkých a pevných koziček. Miranda zrovna obdařená dvakrát není."
,,Tak to má jinde no." nadzvedl jsem ramena a než jsem se vzpamatoval, civěl jsem té brunetce do výstřihu.
Všude po bujném výstřihu se třpytily kapky Martini a já si přehrával, jak do mě jimi narazila. Tak to byl vážně zážitek. Musel jsem se rozhlédnout, jestli do mě ještě někdo zezadu nechce narazit, abych ucítil znovu ten měkký výstřih na svém hrudníku. Bohužel...
Jakmile se mi začala omlouvat, Artur spustil záchvat smíchu a přidal hloupé narážky. Podal jí ubrousek, aby setřela to sladké Martini ze svého výstřihu a já cítil chvění v kalhotách, když jsem si představil, jak bych jí ho olízal. Vyměnili jsme si s Arturem rychlé zoufalé pohledy a znovu se zabořili do jejího výstřihu.
,,Takže přijímáte mojí omluvu i se skleničkou na usmíření?"
Vzhlédl jsem k Arturovi, který stál za ní a posunky naznačoval, že jí zezadu nakládá. Musel jsem se držet, abych se nesmál.
Artur z ní byl vedle a já mu to nechtěl kazit. Pokrčil jsem rameny a posunul se blíž k baru.
,,Nicku!" zavolal za mnou kdosi.
Otočil jsem se a poznal svojí zaměstnankyni z práce.
,,Co ty tady? Myslela jsem, že večírky nesnášíš?"
,,Jsem tu kvůli Mir."
,,Jak jinak." obrátila oči v sloup.
,,Tak Neal dal výpověď. Od pondělí nemáme prodejce."
,,To není můj problém." otočil jsem se k baru, kde se Artur už vesele vybavoval s neznámou brunetkou.
,,Já vím, jen ti to říkám."
,,Tak někoho sežeň. Ty jsi personální." nudila mě těmi kecy o práci.
Šel jsem na večírek, abych měl klid a ona mi tu začala cpát, jak nemáme nikoho, kdo by prodával v mojí firmě jachty. Měl jsem chuť na pivo a ne na vychrtlou poloasiatku v nevzhledných béžových šatech.
Nemohl jsem se jí zbavit ani po několika minutách, kdy jsem nervózně sledoval hodinky a rozhlížel se kolem sebe, aby mě někdo zachránil.
,,Tak co bude s tou skleničkou, co vám dlužím?" zaklepala mi na rameno ta politá od Martini a já jsem byl skutečně vděčný, že mě vysvobodila.
,,Promiň Sayuri, ale povinnosti volají." zašklebil jsem se a otočil se k ní zády, aniž bych čekal na odpověď.
Šel jsem po boku té neznámé a nějak nenacházel slov. Přemýšlel jsem nad více věcmi najednou a připadal jsem si jako blázen. Kde byla celou dobu Miranda? Kdo je tahle holka po mým boku? Koho mi zase Sayuri přijme místo Neala? Kdo jiný schopný bude tolik prodávat?
Štvalo mě, že jsem mlčel. Chtěl jsem jí něco říct nebo poděkovat, i když moje politá košile byla její vina, nezasloužila si, že držím jazyk za zuby a přemýšlím nad stovkou dalších věcí, které se jí netýkaly.
,,Artur mě poprosil, abych vás vysvobodila, že máte neuvěřitelně ukecanou personální a nezbavíte se jí jen tak." koutkem oka jsem zpozoroval její mírný úsměv.
,,Jo díky." to muselo znít namyšleně.
Uvědomil jsem si vlastně, že od té doby, co jsem s Mirandou, přestal jsem vnímat ostatní ženský. Nudily mě nebo jsem je vypouštěl. Miranda byla živel, nikdy mě nenudila a vždycky mě dokázala dostat se z deprese.
,,Ale jestli jsem to neměla dělat, tak se moc omlouvám."
,,Ne. Omlouvám se, ale máme nějaké problémy v práci a musím nad tím pořád přemýšlet."
Kruci, kam jen zmizela ta Miranda? Mám jí zavolat?
,,Proč se tak nervózně rozhlížíš?" rýpnul si Artur, protože věděl, že hledám Mir.
,,Ale nic."
,,Jinak představím vás. To je Linda a to je Nick." řekl a ukázal na nás přesně obráceně.
Očividně jí to pobavilo a Artur měl bod za vtípek, kterému jsem se musel zasmát i já.
,,Co vlastně děláte?" zajímala se.
,,Jsme společníci s Nickem. Zjednodušeně řečeno, prodáváme jachty, lodě, skútry a různé vodní mašiny."
,,Páni!" zeširoka se usmála. ,,Prodáváte i potápěčskou výzbroj?"
,,Taky." dodal jsem.
,,Hrozně ráda se potápím. Byla jsem na Maledivách a ten podmořský svět byl neuvěřitelný."
,,Vážně? Já bohužel z pracovních důvodů už několik let nikde nebyl.
,,Právě ses dotkla Nickova nejoblíbenějšího koníčku." okomentoval to Artur.
Měl pravdu. Potápění jsem zbožňoval, ale všichni s kým jsem to absolvoval už na to neměli čas. Žádné pracovní důvody by mě nikdy nedonutily, abych omezil svoje koníčky. Od toho jsem měl své zaměstnance nebo Artura.
,,A kde jste se potápěl?" zadívala se na mě se zájmem.
Takový zájem o mojí osobu jsem dlouho nezažil. Měl jsem kolem sebe zeď jménem Miranda a ta nikoho blíž nepustila.
,,Bahamy, Mexiko a pár vraků. Nejvíc se mi líbilo na Bali."
,,Vrak jsem taky někdy chtěla prozkoumat. Musí to být zážitek. Já jen fauna a flora. Jak dlouho se potápíte?"
,,Asi deset let. A vy?"
,,Už asi od patnácti."
Celou dobu jsem měl zastrčené ruce v kapsách od obleku a povídali jsme si. Artur se občas přidal, ale potápět se bál, proto jen vnímal naše zážitky. Překvapilo mě, že jsem se přestal zajímat o Mirandu, kterou jsem celý večer neviděl.
