Sbíral jsem odvahu a nedokázal jsem vylézt z toho zatraceného auta, abych si šel popovídat s Lindou.Ruce se mi třásly a nohy zkameněly.
Když však do domu zacházela nějaká žena s dítětem, dobíhal jí muž ve středním věku a tak jsem se přidal. Popoběhl jsem, abych také chytl dveře.
Zatímco chlápek jel výtahem, já jsem zvolil schody, abych si ještě promyslel, co jí přesně budu vykládat. Připadal jsem si jako idiot. Každý schod jsem bral jako nějaký invalida. Po jednom a pomalu jsem se docoural do pátého patra a ještě chvíli nervozně přešlapoval přede dveřmi.
Ten okamžik než se dveře otevřely byl nekonečný. Nenapadlo mě nic než se usmívat. Zato ona se tvářila dost nevrle, jako by mě viděla nerada.
Věděl jsem, jak jsem to podělal a proto jsem ti chtěl vyžehlit, jenže s jejím výrazem jsem ztrácel naději, že by se to mezi námi mohlo urovnat.
,,Ahoj Lindo." začal jsem.
,,Nicku, co tu děláš?" vypadlo zní trochu utrápeně.
,,Chci si promluvit. Můžu dál?"
,,Nezlob se, ale my dva už nemáme o čem mluvit."
Připadal jsem si jako by na mě chrstla kýbl studený vody. Civěl jsem na ní a slovo po slovu jsem si opakoval, co mi právě řekla.
,,To myslíš vážně?" zamračil jsem se.
,,Co na tom nechápeš?" rozhodila ruce a zakroutila hlavou.
Sebral jsem svojí čest, která mi ještě zbyla a měl chuť jí vzít za tu ruku a odtáhnout jí někam pryč, aby se probrala, jenže jsem se beze slova sebral a odešel.
Vzteky jsem do všeho mlátil a kopal.Jak jsem jen mohl být takový pitomec a přijít za ní. Mělo mi dojít, že mě pošle do háje.
Posadil jsem se do auta a nešetřil pěstmi, které schytal volant. Následující telefonát od Artura,na kterého jsem neměl náladu, jsem típnul.
Neměl jsem páru, co mám teď dělat.Moje sebevědomí utrpělo těžký pád.
Z toho všeho mě probralo zaťukání na okýnko. Stál tam ten muž, který dobíhal dveře, aby se dostal do domu.
,,Přejete si něco?"
Chlápek se jen pousmál.
,,Další podvedený?" usmál se na mě.
,,Cože?" nechápal jsem.
,,Kvůli ní jsem přišel o ženu.Vyprávěla mi, jak mě miluje a jak se mnou chce být. Jenže jí šlo jenom o moje prachy. Zůstal jsem sám a teď dělá, že mě nezná."
Nastínil mi, o kom mluvil, ale co po mně chtěl, to jsem netušil.
,,Jak vám můžu pomoct?"
,,Oba nás podvedla, měli bychom s tím něco udělat." nadzvedl jedno obočí.
,,Proč bych to měl dělat?"
,,Protože si to ta mrcha zaslouží.Přeci nemůže někomu jen tak zničit život a pak tě poslat do háje."
,,A co jako?"
,,Udělal bych jí to samé."
,,Už se k tomu nechci vracet. Nejsem pomstychtivý."
,,Nejde tu o pomstu, ale vemte si jak vám ublížila, lhala a odkopla. Copak chcete zůstat poníženě na téhle straně?"
,,Dejte mi pokoj."
,,Kdybyste si to rozmyslel, tady je moje vizitka. Zavolejte. Postarám se o ní i bez vaší pomoci."zašklebil se a odešel.
Co si holka nadrobila, to ať si taky sní. Chtěl jsem s ní mluvit a ona mě jen sprostě vyhodila. Šlo přeci jen o pár slov. Nemusela být tak krutá.
Celý večer jsem přemýšlel nad tím,co mi ten chlápek říkal. Ve zpocené dlani jsem mačkal jeho vizitku a chvíli co chvíli ji zmuchlal, pak zase žehlil a tak to šlo dokola. Měl jsem v hlavě takový zmatek, že jsem vzal telefon do ruky a poslal tomu divnýmu chlapovi textovku. Byla půlnoc a nechtěl jsem ho rušit.
,,Přemýšlel jsem nad vaším návrhem. Možná bych měl zájem."
,,To rád slyším. Ozvu se zítra a sejdeme se."
