Setkání s Lindou v nemocnici mě rozčílilo natolik, že jsem vysadil Lizz doma a potřeboval se odreagovat na širém moři. Byl jsem vlastně rád, že se Lizz naštvala a hodlala si zabalit věci, aby se ode mě odstěhovala.Nijak jsem jí v tom nebránil a nic z toho, co Linda řekla jsem nekomentoval.
Netušil jsem důvod, proč Linda musela vyprávět Lizz všechny ty věci, které se mezi námi staly,ale rozhodně jsem viděl, jak měla na krku dalšího blbečka, kterýmu dělala děvku.
Každopádně jsem s Lindou potřeboval hodit řeč, abych zjistil o co jí jde. Nasedl jsem v ranních hodinách do auta a zajel k jejímu bytu. Velkým překvapením pro mě bylo, že byl zcela v troskách vyhořelý. Neměl jsem tušení, kde mohla být ubytovaná a proto mě napadlo vyhledat Carlose.
Přivítal mě s úsměvem na tváři a všechno okolo Lindy mi začal vysvětlovat. Konečně jsem pochopil,kdo je ten Jack zač a jakou spojitost má s Bobem.
Carlose jsem považoval za třídu, protože mluvil pravdu a myslel to s Lindou dobře.
Zjištění, že je Linda u Olívie v bytě, jsem okamžitě využil k její návštěvě. Otevřela mi sama Linda a tvářila se překvapeně a zahanbeně zároveň.
,,Možná bys mi chtěla něco vysvětlit."
,,A možná taky ne." hodlala mi zabouchnout dveře před nosem.
,,Vím všechno, Lindo, nesnaž se dělat hrdinku."
Sklopila oči a nadechla se. Vypadala vyčerpaná a nešťastná, proto jsem jí okamžitě objal.
,,Promiň." zamumlala mi do trička.
,,Možná bychom se měli vrátit do Mexika a nechat Boba, ať se utápí ve svým žalu."
,,Já nevím, co mám dělat."
,,Ale já ano. Už nechci řešit ostatní a chci být s tebou, i když mě tak šíleně rozčiluješ."zakřenil jsem se na ní.
,,Jdu si pro věci." vděčně se pousmála.
Byl jsem plný energie bojovat proti všem, protože jsem si připadal jako idiot. Neustále jsme se hádali, oddávali se sexu a pak zase jsme byli jeden na druhého naštvaní. Nebavilo mě to. Problém byl ten, že jsme měli podobné vlastnosti a byli neústupní.
Každý metr, kterým se vzdalovala moje jachta s Lindou na palubě, jsem cítil, jak můžu znovu dýchat a konečně žít naplno. Život mě naučil odpouštět a uznat chybu, proto jsem teď věděl, že nám všichni můžou vlézt na záda.
Vrásky mi dělal Bob, i když jsem se snažil být před Lindou silný. Vrátili jsme se do mexického letoviska, kde měla Linda práci a já jsem si našel menší hotýlek, který jsem se rozhodl koupit.
Mělo to být překvapení pro Lindu, jenže návrat Boba, bylo jen otázkou času. Jak mi oznámil Carlos, který ho nechal sledovat, vydal se za námi. Neměl žádné eso v rukávě, ale já na něho taky nic neměl. Za vydírání ho nezavřou a za uchovávání střelné zbraně jsem byl taky mimo.
Museli jsme s Carlosem, Olívií a Lindou dát hlavy dohromady abychom něco vymysleli.
