5. kapitola

14.9K 644 1
                                        

Zklamalo mě, že jsem měla pomáhat Nickovi s tím, jak oživit jejich vztah s manželkou. Naopak jsem ho potřebovala okouzlit já sama. Začínala jsem být bezradná. Týden utekl jako voda a já byla téměř na začátku. Žádný úspěch ani žádný pokrok. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem nedokázala sbalit mladého ženáče. Nemohlo to přeci být tak těžké. Možná to bylo v mojí hlavě.

,,Tak co?" přisedla si ke mně Miranda.

Zatímco si sundavala sluneční brýle od Chanelu, rozhlédla jsem se po restauraci.

,,Taky tě zdravím."

,,Hele, Lindo, jestli si myslíš, že na to nemáš, vykašleme se na to."

,,Ty vůbec nevíš, jak složité je nabalovat zamilovaného ženáče, Mirando!"

,,Máš v tom obrovskou praxi, tak kde je, kruci, problém?"

,,Víš kde je problém? Ve tvém muži."

,,Chceš mi říct, že je do mě tak udělanej, že se ani nepodívá na jinou?" rozesmála se.

,,To není k smíchu. A ano, vypadá,že ten chlap tě vážně miluje."

,,Mě to nezajímá. Použij třeba prášky, je mi to jedno. Hlavně to nějak udělej. Máš týden. Chci vidět pokrok."

,,Pokrok?"

,,Chci slyšet, že jste se třeba líbali."

Šokovaně jsem se na ní podívala a sledovala, jak vstala od stolu.

,,Nedívej se na mě tak. Vsadila jsem na tebe. Měla jsem si říct Tess o nějakou profesionálku?"

,,Já to zvládnu." přesvědčovala jsem i sama sebe.

Jakmile Miranda odešla, přemýšlela jsem o tom, co řekla. Mám použít prášky? Copak jsem tak zoufalá? Byla pravda, že jsem v jeho očích neviděla žádný pohled, který by říkal, že ho přitahuju.

Miranda měla z části pravdu, že na to nejspíš nemám, ale jak to mám udělat? Vždycky jsem byla zastánce férové hry, nepřipadalo v úvahu, že bych podle její rady použila prášky.

,,Proč ne? Na tom chlapovi ti nezáleží. Může ti být jedno, co s ním bude. Nadopuješ ho práškama na spaní a bez výčitek uděláš pár fotek. No a prachy jsou doma!" zvolala zjednodušeně Olívia.

,,Jediné, co připouštím je alkohol."

,,A co viagru?"

,,Prosím?" vykulila jsem na ní oči.

,,Neříkala jsi, že jsi jediná pohledná ženská ve firmě?"

,,Počkej, teď ti nerozumím. Mám ho nadopovat modrýma pilulkama a čekat až se na mě vrhne sám?"

,,To bude legrace." tleskala jako malé dítě.

,,Tak si půjde ulevit na záchod a co z toho budu mít já?"

,,Ty budeš mít výstřih a minisukni."

,,Hele třeba ani nejsem jeho typ."

,,Promiň, ale s tvýma prsama a zaobleným zadkem, rozhodně jsi typ většiny chlapů minimálně do postele."

,,Tak to mě uklidnilo." hodila jsem na ní zamračený pohled.

,,Říkám ti to otevřeně."

,,Dobře, sežeň mi to." hned se jí na tváří objevil rošťácký úsměv.

Za to já jsem měla pocit viny. Ještě jsem ani nic neprovedla a už mě to štvalo. Byla jsem vážně tak neschopná dohnat chlapa jako byl on alespoň k blbý puse?

To dobývání na tom bylo stejně nejlepší. Bylo to jako se těšit na dovolenou. Ten pocit v žaludku, kdy něco očekáváš a nevíš, co přesně?

,,Srdce má v pohodě?"

,,Potápí se tak doufám, že ano."

,,Dej mu to ráno do kafe a dopoledne by měla začít fungovat." usmála se Olívie a dala mi do ruky jednu pilulku v průsvitném pytlíčku.

Musela jsem to trochu promyslet, aby zrovna nepospíchal domů nebo nejlépe to udělat ten ten, kdy jsme měli projet tu novou jachtu.

,,Dneska se jede prodávat zbrusu nový člun do Palm Bay." liboval si Artur.

,,Možná bych se to mohla taky naučit."

,,Tak pojeď taky." usmál se.

,,Jenže v tom rychločlunu je místo jen pro dva."

,,Rád bych s tebou jel, ale hlavní slovo má Nick."

,,A zlobil by ses hodně, kdybych tam jela jen s ním?"

Chvíli mě pozoroval, ale jakmile jsem nahodila pohled zraněného koťátka, povolil.

,,Řeknu to Nickovi."

,,Jasně. Zatím vám udělám kafe." odešla jsem do kuchyňky a spolu s cukrem jsem přidala i rozdrcenou modrou pilulku.

Bylo mi příšerně, když jsem na tácu hypnotizovala Nickův modrý hrneček s obrázkem jeho kabrioleta.

,,Ty mi snad čteš myšlenky s tím kafem." uculoval se při mém příchodu do kanceláře.

Koutkem oka jsem pozorovala, jak pomaličku usrkával svojí kávu a zároveň poslouchal Artura, který mu navrhoval, že by bylo fajn, kdybych jela s ním, abych se to naučila. Nijak extra nadšený nebyl, ale nebrala jsem si to osobně.

Sbalili jsme potřebné dokumenty a notebook kvůli internetovému převodu peněz a odebrali se k přístavu.

Musela jsem uznat, že jen pomyšlení na to, jak se mu za nějakou dobu začnou honit myšlenky na sex hlavou, mě samotnou začínaly znepokojovat. Jak nádherný pohled to musel být, vidět takového chlapa vzrušeného nebo dokonce pozorovat, jak při orgasmu zavírá oči.

,,Lindo? Vnímáš mě?" dloubnul do mě Nick, když jsme nastoupili do člunu.

,,Co-cože?"

,,Vážně mě celou dobu neposloucháš?" naklonil hlavu na stranu.

,,Promiň." usmála jsem se lehce koketně.

Nastartoval motory a posadil se do sedačky, aby se připásal.

,,Jak to vypadá mezi tebou a Mirandou?" podíval se na mě jako by mi říkal ,,na houby".

,,Přemýšlel jsem o tom, co jsi mi říkala."

,,No a?"

,,Možná by to nebylo špatný, ale nevím jak ji donutit žárlit."

,,Myslíš si, že by nežárlila třeba na mě?"

Ucítila jsem Nickův pohled na svých nohách a jak opatrně zkoumal každý centimetr od nohou až k vlasům.

Vlastně jsem tak trochu nadhodila i otázku, jestli se mu alespoň trochu líbím.

,,Nevím."

Kruci, tak s takovou odpovědí jsem nepočítala.

,,To znělo jako, že stojím za houby." usmála jsem se a přihodila do ohně.

,,Souvisí to spíš s tím, že vlastně ani nemám páru, co bych měl udělat."

Ty jeho odpovědi mě tak štvaly. Nedozvěděla jsem se, jestli jsem podle něho pěkná či nikoliv.



Šach MatKde žijí příběhy. Začni objevovat