Neměla jsem odvahu mu říct, že si mě jeho žena zaplatila, ale chtěla jsem to lehce nastínit.
,,Poslouchám."
,,Tím Martini jsem tě vlastně polila schválně." usmála jsem se a sledovala jeho pobavený výraz.
,,A důvod?"
,,Chtěla jsem na sebe upozornit."
,,Všiml jsem si tě i bez toho."
,,Vážně?"
,,Típal jsem si u tebe doutník."
,,To jo, ale nedal by ses se mnou nikdy do řeči."
Vzhlédl ke stropu a tvářil se jakoby se zamýšlel.
,,Artur by se o to postaral."
,,Stejně jsi byl celou dobu myšlenkami jinde."
,,A takhle normálně nabaluješ svoje oběti?" culil se na mě.
,,Ne, ale nenapadlo mě nic, jak bych se s tebou dala do řeči. Vlastně jsem si nevěřila."
,,Udělala jsi to dokonale."
,,Řekni mi, kdybys byl bez Mirandy, pozval bys mě někam?"
,,Na tom večírku?"
,,Hmm." přikývla jsem.
,,Asi ne. Měl jsem z tebe divný pocit."
,,Jaký pocit?"
,,Přišla jsi mi až příliš dostupná."
Zalapala jsem po dechu. Pohledem jsem utekla kamsi na stůl. Nikdy bych nebyla tak dostupná, kdyby to nebyla moje práce. Nechtěla jsem, aby si myslel, že to takhle dělám pokaždé.
,,A nebude to spíš tím, že ty si můžeš dovolit kteroukoliv holku, na kterou si ukážeš?"
,,Takhle bych to rozhodně nenazval."
,,Já jo."
,,Nechtěl jsem se tě dotknout."
,,Ne, Nicku, máš pravdu. Chovala jsem se jako děvka. Nevěděla jsem, jak tě zaujmout."
,,Nebylo to tak okaté, jen jsem tenkrát měl úplně jiné starosti než si všímat jiných holek."
,,Já říkám pořád, že jsi naprosto úžasnej chlap."
,,Krásně se to poslouchá, ale už budu muset jít."
Nemohla jsem absolutně nic udělat, aby neodcházel. Mohla jsem být vlastně vděčná za každou minutu, kterou se mnou strávil.
Vzbudila jsem se s nervozitou v hrdle a těšila jsem se až ho uvidím. Jako obvykle jsem nelenila a dala si na sobě záležet. Po příchodu do práce mě velice zaskočila přítomnost jak Artura tak i Nicka.
,,Co tu děláte tak brzy?" divila jsem se.
,,Mají přijít z reklamky a musíme udělat dojem. Konečně nás vzali na milost a možná by nám udělali reklamu." tvářil se Artur nervózně.
Já jsem se cítila podobně, ale úplně z jiného důvodu. Nick byl zase ponořen do své práce natolik, že jediné co stihl, bylo se na mě jen jednou krátce usmát.
,,Vy z toho děláte nějakou mimořádnou situaci?"
,,Blázníš? Jestli projdeme, máme jisté obrovské výdělky, díky jeho reklamě."
Vlastně mě to nějak extra nezajímalo, ale dělala jsem alespoň pořádek v kanceláři, když vešel do dveří postarší muž snědší pleti a nabručeného výrazu.
,,Dobrý den, přejeme." podal mu Nick ruku.
,,Zdravím." odsekl chlápek.
,,Vítáme vás tady. Jak se vám tu líbí?"
,,Nic extra. Řekněte mi jaké máte prodeje?"
,,Jak to myslíte?"
,,Kolik prodáváte jachet nad sto tisíc měsíčně?"
Nick s Arturem se zarazili a podívali se jeden na druhého.
,,Tak dvě." zašklebil se Artur.
,,A to žádáte reklamu u mojí společnosti? Jste blázni. Já se specializuji na velké firmy s mnohem větší tržbou. Co mám slibovat klientům? Je vás tu pět a vsadím se, že profesionalita vám nic neříká." setřel je chlápek až se udělalo v kanceláři trapné ticho.
,,Dáte si kávu." popošla jsem k němu pár kroků.
Chlápek zvedl oči a celou si mě prohlédl.
,,Ty jsi mi nějaká povědomá." zadíval se na mě.
,,Vážně?" pousmála jsem se a doufala, že nebyla jeho klientka.
,,Už vím. Chodila jsi s mým synem Carlosem." usmál se zeširoka.
,,Páni."
,,Tedy, tebe jsem tu nečekal. Musím říct, že mě mrzí, že jste se rozešli. Představ si, že od té doby s žádnou nechodil."
Ještě aby jo, když je opačné sexuální orientace.
,,Vážně?" uculovala jsem se tomu trapnému momentu, kdy začal před Nickem rozebírat můj předešlý vztah.
Pár let tomu bylo, kdy jsem začínala s Carlosem. Téměř rok jsem mu dělala přítelkyni a skutečně se z nás stali nejlepší přátelé. Měla jsem ho moc ráda.
Koutkem oka jsem sledovala, jak mě Nick s Arturem hypnotizovali.
,,Když teď spolu budeme nějaký čas spolupracovat na reklamě, byl bych rád, kdybyste si někam vyšli."
,,Budeme spolupracovat?"
,,Hmm, rozmyslel jsem si to. Nechtěl jsem, ale když tu pracuješ ty, tak do toho jdu." postavil se a objal mě.
,,Děkujeme."
,,Ale Lindo, třeba budeš jednou moje snacha." zamrkal na mě.
O tom jsem silně pochybovala, ale pokud to stále Carlos otci nevysvětlil, musel mít nějaký důvod.
Když odešel Nick s Marcosem, jak se mi představil, zůstala jsem s Arturem sama v kanceláři.
,,Nejspíš jsi nám zachránila krk."
,,To jsem ráda." posadila jsem se ale nasadila otrávený výraz.
,,Copak je?"
,,Carlos..."
,,Tvůj bejvalej?"
,,Hmm..."
,,Proč jste se rozešli?"
,,Odcházel někam do Texasu na školu."
,,Takže žádný rozchod s hádkou?"
,,Ne."
,,Třeba se k sobě vrátíte?"
,,Nevím." pokrčila jsem rameny.
