Návrat domů byl poněkud mrazivější než by mě mohlo napadnout. V hlavě jsem měla naprostý zmatek, který mi tam napáchal Nick.
Za to, co mi řekl jsem se nenáviděla.Nikdy jsem se neměla přemluvit k tomu, abych mu řekla, že jsem do něho blázen. Možná bych byla za mrchu, ale nikdy bych nebyla tak ponížená jako teď.
,,Lindo, jsem tak rád, že se ti nic nestalo. Jsem idiot, neměl jsem tě tam nechávat samotnou." vrazil do dveří Carlos.
,,To je dobrý. Už se stalo."
,,A víš, co mě na tom štve nejvíc?Že ses musela ponížit a zavolat Nickovi."
,,To už nevrátíme, tak už to ani neřeš, prosím."
,,Mrzí mě to." svraštil čelo.
,,To už je jedno." mávla jsem rukou.
Nechtěla jsem se mu svěřovat, co se tam stalo. Částečně mi bylo trapně a částečně jsem se k tomu opravdu už nechtěla vracet. Tentokrát jsem se zařekla, že Nick už bude jen vzpomínkou na pár hezkých chvilek, které jsem s ním zažila.
Ačkoliv jsem stále měla na paměti, že Nickovi beztak něco dlužím za záchranu z té bouřky, nechtěla jsem s ním už nic mít.
Pociťovala jsem závan svého nového života s novou prací u Carlose a novými přáteli, kteří mě obklopovali.
S Carlosem jsme měli vztah, který se nedal k ničemu přirovnat. Nebyli jsme ani přátelé ani milenci.Vzájemně jsme se podporovali, mluvili jsme o všem...tedy téměř o všem, protože
se svými pocity vůči Nickovi jsem se nechtěla svěřovat především proto, že jsem to chtěla i já sama hodit za hlavu. Carlos mi byl vším, co jsem potřebovala,abych se odreagovala a to mi naprosto vyhovovalo.
Chtěla jsem zapomenout na svůj předešlý život a člověk by nikdy nevěřil, že by někdy dokázal zaklepat na dveře. Stála jsem naproti jakémusi muži, který mi sice byl povědomý, ale neměla jsem tušení odkud nebo kde jsem se s ním mohla setkat.
,,Dalo mi docela práci tě sehnat,Lindo." podivně se zašklebil.
,,My se známe?"
,,Možná bychom si k tomu měli sednout. Není to totiž na konverzaci mezi dveřmi." nadzvedl jedno obočí.
Možná jsem měla tušení o koho šlo,ale nechtěla jsem si to připouštět. Bylo to pár let zpátky, kdy mě moje šéfová doporučila do jedné firmy. Hledali asistentku a já jsem měla na oko nastoupit do té nudné neziskové organizace.
Jistá Ester k nám přišla s podezřením, že je její manžel nevěrný na každém rohu a zkouší to na každou. Jednoduše řečeno, měla jsem donášet na svého šéfa jeho manželce.
Nastoupila jsem a potvrdilo se mi to téměř po několika dnech. Zaznamenala jsem pozdní příchody, brzské odchody, neexistující schůzky a vtipné narážky se sexuálním podtextem. Byla jsem si téměř jistá.
Bob byl prostě dobytek a zasouval, kde mohl.
,,Proč jsi mě vůbec sháněl?"posadila jsem se naproti němu.
,,Žena mě opustila a zcela jistě víš, kdo za to může?"
,,Můžeš si za to sám." rozhodila jsem znuděně ruce.
,,Tak že už si vzpomínáš?"
,,Co po mně chceš?"
,,Ty už si nevzpomínáš, jak jsi mi slibovala, že až se rozvedu, budeš se mnou?" rozesmál se.
Neměla jsem tušení, kam tím mířil.Tu hru, za kterou mi dobře zaplatili, přeci nemohl brát vážně.
,,Pane Bože, Bobe. Co to tady na mě zkoušíš?"
,,Zničila jsi mi život! Kdybys mi řekla, co v té firmě pohledáváš, dal bych ti klidně trojnásobek, ale ty jsi musela žvanit a Ester se se mnou rozvedla."
,,Nemyslíš si, že sis to zasloužil? Copak ty bys chtěl manželku, která tě všude podváděla?"
,,Nesnaž se to přirovnávat k tomuhle."
,,Je to stejný."
,,Buď zticha, Lindo!"
,,Nevím, co tu chceš, ale pro mě to byla práce. Je to už daleko za mnou."
,,Řekl jsem zavři hubu!" vykřikl až jsem instinktivně zavřela oči a ani nepípla.
Zhluboka jsem dýchala a se sklopenýma očima čekala, co po mně ten psychopat bude chtít.
,,Ester si našla nějakýho mladýho cucáka. Nemusím ti snad vysvětlovat, co bude tvoje práce?"
,,Děláš si legraci? To ani náhodou."
,,S tím jsem taky počítal."podivně se usmíval a něco lovil ze zadní části kalhot.
,,Nechci prachy."
,,Ty bych ti ani nenabízel."zašklebil se a vytasil bouchačku.
,,Jdi do hajzlu, Bobe." couvla jsem o krok.
Očekávala jsem jeho reakci, ale nestačil nic říct ani udělat. U vchodových dveří se totiž rozezvoněl zvonek.
,,Kdo to, kruci, je?" zavrčel vztekle Bob.
,,Jen kamarád. Čekám ho."
,,Tak ho pošli do háje."
Vydala jsem se ke dveřím a nervozně je otevřela. Polilo mě horko, protože zcela neočekávaně zde stál Nick s vřelým úsměvem.
