Byl jsem totálně vedle, když mě Linda vyrazila ze svého pokoje. Nechápal jsem proč to udělala,když nám bylo doteď krásně.
Beze slova jsem odešel, i když jsem měl na ní tolik otázek. Cítil jsem se docela trapně a chvílemi na mě šla nálada, že bych nejradši odjel zpět domů. Nechtěl jsem se před ní ani objevit. Nečekal jsem takové chování ani vesnu. Měl jsem to být já, kdo měl být na koni nikoliv ona. A teď jsem byl za idiota.
Vrátil jsem se k Lizz na pokoj a pěkně nazlobeně mě sledovala opřená o balkonové zábradlí.
,,Doufám, že něco podobnýho už dělat nebudeš." zavrčela.
Abych totiž mohl zmizet, připotácel jsem se večer na pokoj a hrál před ní, že jsem značně společensky unavený. Okamžitě mě vyhnala z pokoje a já měl volnost na noční radovánky s Lindou.
,,Já za to nemůžu. Ten kluk slavil narozky, přeci neodmítnu jeho pozvání na panáka." zazubil jsem se na ní a ona jen zakroutila hlavou.
Beztak byla moje dobrá nálada pryč.Nemohl jsem uvěřit, že se mi nic nepodařilo ba naopak jsem ze sebe udělal pitomce.
Jakmile odešla Lizz k bazénu, sebral jsem mobil a vytočil Boba. Zpočátku měl radost, jak mi skočila na špek a následně bylo ticho do telefonu.
,,Jak to, že tě vykopla z pokoje?"
,,Já nevím."
,,Cos jí řekl?"
,,Nic. Nejsem debil."
,,Tak co jí přeletělo přes nos?"
,,Já nevím, Bobe, kdybych to asi věděl, tak bych ti nevolal." odsekl jsem.
Oba jsme byli vykolejení a drbali jsme se na hlavách, co se mohlo podělat. Bez žádného závěru jsem zavěsil a snažil se na to přijít sám. Vztyčil jsem hlavu a vyrazil k bazénu za Lizz. Jenže mě trochu šokoval pohled na Lizzino lehátko, kde seděla i Linda. Zaklel jsem a schoval se za rohem bazénového baru, abych je mohl pozorovat. O co, kruci, té Lindě šlo?
Pokud šlo o jejich konverzaci,probíhala naprosto poklidně. Žádná viditelná hádka se nekonala a občas dokonce padl i úsměv.
V tu chvíli jsem chtěl být malou muškou, abych si to tam zaletěl poslechnout.
Po nekonečných dvaceti minutách se konečně odebrala Linda pryč a já se málem přetrhl, abych se dostal rychle za Lizz.
,,Co ti chtěla?" zatvářil jsem se jako by mě to ani moc nezajímalo.
,,Holčičí řeči." mávla rukou a pokračovala ve čtení Cosmopolitanu.
Byl jsem vzteky bez sebe z takové odpovědi. Mohla znamenat cokoliv.
,,A kdo to vůbec byl?" pokračoval jsem v dotazech.
,,A není to jedno?" zamumlala cosi a ani se neobtěžovala, aby zvedla hlavu od rozečteného článku.
Připadal jsem si naprosto bezradný.Nic se mi nedařilo a ještě ke všemu i Lizz dělala neplechu.
Vztekle jsem se posadil na lehátko a civěl okolo sebe, abych se trochu uklidnil.
,,Kolik je?" obrátila ke mně Lizz hlavu.
,,Jedenáct." naklopil jsem ruku,abych zkontroloval hodinky.
Bez dalšího slova se sebrala a odešla do útrob hotelu. Tak v tu chvíli jsem už nerozuměl vůbec ničemu,proto jsem se bez ostychu odebral za ní. Nechtěl jsem jí vyloženě špehovat, ale takové chování mě rozčilovalo.
Ačkoliv jsem si za Lizz popoběhl,nestihl jsem jí a ztratil. V hale jsem narazil na Lindu a vybavovala se s nějakými zákazníky. Opřel jsem se o sloup a čekal až si svoje vybaví a budu s ní moct hodit řeč.
Všimla si mě téměř okamžitě a nasadila rychlejší chůzi mým směrem, za což jsem byl ráda, že se aspoň něco třeba dozvím.
,,Lizz jsem dohodla masáž, máš na mě hodinku?" zatvářila se, jako by si chtěla zopakovat dnešní noc.
Byl jsem sice trochu zmatený, ale docela se mi to hodilo. Vykašlal jsem se na to, abych jí zpovídal,proč mě ráno vyrazila ze svého pokoje a utíkal jsem za ní jako pejsek. Sám sobě jsem si přišel vtipnej. Nikdy bych se takhle neponížil a teď jsem utíkal za Lindou jako bych zapomněl, co se mezi námi vůbec stalo.
Zabouchla dveře svého pokoje a přisála se mi na rty. Nepřišlo mi nic z toho, co dělala divný.Roztrhla si košili a hodila ji na zem. Vrhla se na můj zip u kalhot a vypustila hlavní ornitologickou senzaci.Vyhrnula si sukni a zatáhla za kalhotky, které se roztrhly a vzápětí ležely na podlaze.
,,Tentokrát se se mnou nepárej."zašeptala mi do ucha a zaryla mi nehty do sluncem políbených zad.
